Chuť zbohatnout k investování patří. Touha zbohatnout snadno a rychle ale patří spíš k mládí, se kterým se pojí jistá neohroženost a spousta času před sebou. Nic proti tomu – i já jsem to zkoušel. Zpětně viděno, šlo o úsměvné fuckupy, díky nimž mi došlo, že úspěšného investora dělá v drtivé většině případů něco úplně jiného než hledání senzačních investičních příležitostí.
Jak už to tak bývá, stálo mě to peníze a čas. Poprvé, když se na mě obrátila ještě během mých vysokoškolských studií kamarádka ze střední školy s tím, že hledá investora a parťáka do byznysu. Podnikat jsem chtěl odjakživa, takže jsem neváhal.
Znělo to skvěle: rozjedeme v Česku byznys s prodejem luminiscenčních LED světel; něco, co tady v té době moc nebylo. Oni mají know-how, já peníze a společně máme energii a chuť s tím uspět.
Vše vypadalo nadějně a růžově, nicméně po pár týdnech a zainvestovaných sto tisících korun z mé strany (to bylo na začátku nultých let čili na studenta šlo o hodně peněz!) se kamarádka i s penězi ztratila jak pára nad hrncem.
Ať už jde o investování do byznysu, investování v podobě nakupování cenných papírů, či jiných příležitostí, pořádně si proklepněte, s kým do toho jdete nebo od koho nakupujete. Ani to, že jde o něco či někoho známého, ke klidu nestačí. Mnohdy je to dokonce naopak a jde právě o způsob, jak budoucí oběti připravit o obezřetnost.
Zatímco fuckup s LED světly mě nemilosrdně vyškolil, co se týče investic do podnikatelských záměrů a hledání byznysových partnerů, v případě investování do akcií a podobných příležitostí mi ještě chvilku trvalo, než jsem si uvědomil, co dělat lépe, abych peníze spíš vydělával, než ztrácel nebo byl na nule.
První takový impulz přišel naštěstí znovu relativně brzy, a to hned potom, co jsem vylezl z vysoké školy. Tehdy jsem začal pracovat ve financích a energetice v londýnské City, což bylo v porovnání s mým okolím spíše výjimečná cesta, jak nastartovat svou kariéru. Taky jsem přece všemu rozuměl nejlépe, že?
A tak jsem dřív než kdokoli jiný spatřil super příležitost v podobě společnosti Petro Matad, která chtěla rozjet těžbu ropy v Mongolsku. Akcie jsem nakoupil na konci roku 2010 za devadesát pencí za akcii poté, co se propadly ze 190 pencí. Byl to obchod snů, jenže ta firma ropu v Mongolsku nikdy nenašla a dneska akcii koupíte za zhruba dvě pence.
Bylo a je hloupé kupovat akcie něčeho, čemu hlouběji nerozumím. Protože jsem ale byl nepoučitelný a sebevědomý mladý „investor“, od stock pickingu, tedy spekulování s akciemi konkrétních firem, mě to neodradilo.
Jednou takovou byla firma Hardide, která vyrábí barvy pro využití v extrémních podmínkách, například na natírání ropných plošin. Firma mě zaujala, protože to byl „zaručený“ tip od kolegy, který do ní zainvestoval podstatné jmění a osobně se znal s managementem i majiteli.
Když se za to kolega zaručil, tak to bude skvělá příležitost, říkal jsem si. Notabene když tam poslal svoje peníze. Ale houby! Akcie jsem koupil, když stála jedna okolo dvaceti pencí, a dnes je po letech koupíte zhruba za čtyři pence.
Nejenže mi konečně docvaklo, že rady kolegů ani kamarádů nelze brát bez vlastního průzkumu a expertizy vážně, ale poučil jsem se hlavně v tom, že ryzí spekulování s akciemi jednotlivých firem je ztráta času.
Všichni si myslí, že jsou chytřejší než ostatní. Mně osobně ale došlo, že je opravdu jen výsadou malé hrstky lidí provádět stock picking, který není z absolutní většiny gamble.
Došlo mi to taky při pohledu na to, jak si mé aktivní portfolio vedlo: nebyly tam jen fuckupy, něco se mi taky dost povedlo. Suma sumárum jsem ale dosáhl podobného zhodnocení jako americký index S&P 500. Takže jsem mohl rovnou koupit ETF a ušetřit si nervy a čas, který jsem na svém aktivním portfoliu strávil. Navíc s tím, jak člověk stárne, tak to nejsou ani tak ty peníze, ale právě čas, který je potřeba investovat s pořádným rozmyslem.
V případě pasivního investování to platí dvojnásob. Býval bych udělal lépe, kdybych za těch sto tisíc za domnělá LED světla a pak další peníze, za které jsem pořídil pochybné akcie, koupil ETF a nechal čas, aby vklad zhodnocoval.
Dnes už vím, že to není odolnost vůči riziku nebo štěstí na kšeft, co by měl investor mít, ale hlavně trpělivost. Čím dřív to člověku dojde, tím dřív podle mě může začít dělat správná investiční rozhodnutí.
Autor je ekonom a spoluzakladatel investiční platformy Fondee.
