Příběhem rodiny Jakubowiczů se line mnohem více barev, než se na první pohled zdá. Svrchní zeleno-bílý lak zahaluje odstíny úspěchů, ale také téměř zkrachovalých tradic, stamilionů dluhů i výdělků. A tohle je poprvé, co o nich vládci barev a laků z Hostivaře otevřeně promlouvají.
Běží závěrečná nastavená minuta druhého poločasu. Hráč domácího mužstva uniká soupeři podél postranní čáry a nakopává míč do pokutového území. Napětí v Ďolíčku stoupá. Nervozitou se zvedá šum hlasů i část fanoušků na hlavní tribuně.
Šance ale zůstává neproměněna a chvíli nato rozhodčí naposledy fouká do píšťalky. Je konec. Remíza 0:0 přisuzuje Bohemians Praha pouhý bod a vršovický celek tak nadále bude muset o setrvání v nejvyšší fotbalové soutěži urputně bojovat.
„Bod je špatný, měly být všechny tři.“ „A to jsem v kostech cítil, že by to dneska mohlo dobře dopadnout. Bohužel…,“ vyměňují si své dojmy dva chlápci, zatímco scházejí z čestných klubových sedadel kousek za střídačkami. Ti muži, oděni v zeleno-bílých barvách, jsou otec Dariusz a syn Darek Jakubowiczovi, většinoví majitelé Bohemky.
V jejich očích se zračí zklamání. Po chvíli, co sejdou do útrob stadionu, je ale opět pozvolna přechází. Za téměř dvě dekády, co jsou se slavným klubem finančně spojeni, čelili mnohem náročnějším situacím. Nebýt jich a jejich peněz, v souhrnu asi tří set milionů korun, by Bohemians, jejichž dres v minulosti oblékal třeba legendární Antonín Panenka, patrně už neexistovali.
„S ohledem na prostředky, které jsme do klubu vložili, si umíme představit, že by se měl výsledkově posunout ještě výš. Bohužel ale velká část financí padla na vypořádání starých kostlivců a budování zázemí klubu,“ říká sedmapadesátiletý Dariusz. „Důležité ovšem je, že se podařilo zachránit něco, co má obrovskou tradici. Proto jsme do toho šli, bavila nás ta výzva.“
Jeho nadšení věříte, mimo jiné i proto, že má v zachraňování podniků s bohatou historií náležité zkušenosti. Před čtvrtstoletím spolu se společníky oživil téměř zkrachovalý státní podnik Barvy a laky Hostivař.
Ze společnosti zatížené půlmiliardovými dluhy postupně vybudovali jednoho z nejvýznamnějších výrobců a distributorů barev, laků a drogerie ve střední Evropě, jenž je dneska už plně v držení rodiny. To zároveň z Jakubowiczů, jejichž skupina firem loni utržila přibližně 2,5 miliardy korun při ziskovosti EBITDA 200 milionů, činí strůjce jednoho z největších rodinných byznysů u nás.
Dariusz Jakubowicz„Že jsem dal přednost vyplacení posledního společníka před nabídkou odkupu celé skupiny zahraniční společností, byl zlomový okamžik. Ještě více jsem se utvrdil v tom, že chci z Barev a laků udělat velkou společnost, která i do budoucna zůstane v rodině,“ tvrdí podnikatel, jehož zarputilost, cílevědomost a pracovitost, s níž dokázal skomírající firmu s historií proměnit v úspěšné podnikání, byly v roce 2018 oceněny rovněž titulem EY Podnikatelem roku hlavního města Prahy.
První máj. Lásky čas. A byznysu také. Toho dne roku 1990 se Dariuszi Jakubowiczovi a jeho ženě Romaně narodil syn Darek. O sedm let později pak toto datum výrazně promluvilo do života rodiny podruhé, rozhodnutím o privatizaci společnosti Barvy a laky, přesněji řečeno její zbývající části.
