Znají se odjakživa. Nejdřív se bavili skládáním lega, pak třeba sestavením vznášedla a ve škole chtěli dělat víc, než se po nich chtělo. A tak zkonstruovali robota, který vám na přání přinese pivo. S ním pak Petr Bubeníček a Marek Votroubek, tehdy osmnáctiletí studenti gymnázia v Litomyšli, reprezentovali Českou republiku na světové vědecké soutěži středoškoláků Intel ISEF v americkém Renu… A vyhráli. Pět let nato založili startup 3Doid a teď vlastní největší 3D fotobanku na světě.
Dnes je jim pětadvacet a jejich trojrozměrné fotky vystavují všechny významné české internetové obchody. Snímá je robot, který už nenosí pivo, ale s foťákem krouží kolem produktu a zabírá ho ze všech úhlů. Výsledná trojrozměrná fotografie neboli 3Doid zákazníkovi ukáže produkt v plné parádě.
Petr Bubeníček a Marek Votroubek naučili roboty fotit.
Zákazníky 3Doidu jsou e-shopy, jimž takové fotografie zvyšují atraktivitu, ale z novinky těží hlavně zákazníci – zatímco obyčejná marketingová fotografie dokáže být při správně zvoleném úhlu a osvětlení milosrdná, 3Doid předvede realitu pravdivěji. Nakupující chce produkt vidět a trojrozměrné prohlížení snižuje faktor „zajíce v pytli“, tedy běžnou součást dnešního internetového nakupování.
Čtěte také: Roboti už jdou. Cisco dává nahlédnout do toho, jak vypadá práce budoucnosti
Své přístroje sestavovali Bubeníček s Votroubkem za minimální náklady a zopakovali tak svoji vítěznou formuli z dob soutěže Intel ISEF, kdy dokázali ze součástek ze sběrny zahrát, jak sami říkají, „za málo peněz hodně muziky“. Materiály, které k sestavení přístroje potřebovali, se na trhu podle Votroubkova odhadu dají sehnat v řádech desetitisíců, nižší náklady v porovnání s obdobnou konkurencí však dohnali časem, prací a chytrými řešeními. Technologie trojrozměrného focení není novinkou, hodnota 3Doida spočívá mimo jeho levné výroby také ve vysoké automatizaci, která vede také k dalšímu snížení nákladů.
Petr Bubeníček a…
… Marek Votroubek v 3D obrazu z jejich robota.
Roboti fotografové jsou výrobní tajemství a to si mladí podnikatelé chrání – lidé, kteří s přístroji operují, musejí nejdříve podepsat smlouvu s klauzulí mlčenlivosti. V současnosti existují jen tři kusy robotů, kteří fotí trojrozměrně v ostravské pobočce, protože nabízet služby je pro ně výhodnější, než kdyby prodávali přímo své trojrozměrně fotící přístroje. Denně jeden zvládne nafotit 30-50 produktů, svým největším odběratelům nabízejí jeden 3Doid za 4 eura. Ateliéry a černé skřínky, ve kterých jsou skryti roboti, jsou v Ostravě, dále má 3Doid pobočku v Brně a sídlo firmy v Londýně.
Dnes, tedy víc než rok od založení společnosti, se zákazníky jako heureka.cz nebo datart.cz a rozjednanými spoluprácemi s alza.cz nebo mall.cz mladí podnikatelé český trh pomalu přerůstají a právě sídlo ve Velké Británii zvolili už s myšlenkou na mezinárodní působení. Sídlo v Londýně pro zahraniční klienty prý lépe zní a je znakem, že nápadu věřili jak podnikatelé, tak i jejich investor – akcelerátor Opifer.
Se zájmem o služby 3Doid už se ozvaly e-shopy a srovnávače cen ze sousedních zemích, jednání probíhají třeba s britským e-shopem John Lewis, německým Otto, rakouským MediaMarkta a ozval se i polský srovnávač Ceneo. Zatím se zaměřují na černou elektroniku, ale do budoucna nevylučují rozšíření záběru; třeba o oblečení, které je při online nakupování problematické. Celkově zatím prodali přes 15 tisíc fotografií, největším odběratelem je český internetový srovnávač cen Heureka, který také nabízí největší množství elektroniky.
Čtěte také: Čtěte robotům pohádky na dobrou noc, můžete si tak zachránit život
Votroubek přerušil vysokou školu kvůli podnikání. „Aby nás nikdo nepředběhl,“ říká. Bubeníček dokončuje magisterské studium na ČVUT a v červnu ho čekají státnice. Velkou část úspěchu přisuzují svému vítězství v soutěži, do níž se teď každý rok hlásí jejich následovníci z Gymnázia Aloise Jiráska v Litomyšli. „Od té doby, co jsme vyhráli, se tam rozjela obrovská propagace a děti viděly, že kluci z Horní Dolní, kteří neměli finanční podporu a měli jenom vlastní hlavu a motivaci, se byli schopní dostat až do Států a tam vyhrát,“ říká Votroubek.
„Já si také myslím, že to nejdůležitější není nějaký dar – jasně, geny jsou určitě výhodou, ale je to hlavně o pílí a o tom, pořád makat,“ souhlasí Bubeníček, který má mimo snů o robotech ještě jeden – rád by se jednou přesunul za katedru. Protože právě na středoškolském profesorovi podle něj záleží, jestli dokáže nadchnout a správně nasměrovat studenty v době, kdy rozhodují o své budoucnosti. A o tom, jestli třeba i oni vymyslí něco, co bude jednou chtít celý svět.
Autorka: Daniela Ešnerová
