V minulých dnech se mohli zaradovat fanoušci sci-fi, když překvapení vědci zaznamenali podivné chování vzdálené hvězdy KIC 8462852 , která – ač by podle poznatků současné vědy neměla – bliká. Zatímco si někteří nadšenci nezvyklé světelné efekty vysvětlili jako signály od mimozemských bytostí, jiní si zachovali chladnou hlavu a předkládají další možná – a mnohem méně alternativní – vysvětlení.
Projekt Hledání mimozemské inteligence (SETI) už víc než půl století pátrá v ostatních hvězdných soustavách po případných signálech od mimozemské inteligence. Sleduje přitom tendence v rádiovém pulzu nebo číhá na optické, rentgenové či světelné signály. Mezihvězdný dalekohled Kepler, který hledá exoplanety – tedy planety mimo naši soustavu -, nabízí pohled na 150 tisíc hvězd najednou, měří jejich světlo a zaznamenává, jestli světelné proudění některé z nich prudce nepokleslo. Ve většině případů, které zaznamenal, byl pokles ve světelnosti hvězdy dočasný, původní hodnoty se obnovily v krátkém čase a tento prudký pokles se periodicky opakoval. Takové chování dokazuje, že v oběžné dráze hvězdy je planeta (popřípadě jiný objekt, který by průchodnosti světla zabraňoval).
Ale přesto, že právě přítomnost planety je nejběžnějším vysvětlením pro tyto poklesy světelnosti, jsou tu i další možné důvody. Jestli rádi spekulujete, možná se budete chtít uchýlit k nejfantastičtějšímu z nich: mimozemšťani, a zejména inteligentní mimozemšťani! Koneckonců, kdyby technologicky vysoce pokročilé druhy chtěly, mohly by kolem své hostitelské hvězdy vytvořit megastrukturu z předmětů, která by světelné jevy způsobovala! A proč by nám ty technologicky pokročilé druhy rovnou prostě jen nevyslali světelné znamení, které by jakémukoli pozorovateli oznámilo: „Jsme tu“? Pro lidi s vědeckým smýšlením by ale měla být teorie, že nezvyklé světélkování hvězdy znamená pokus vesmírné civilizace nás kontaktovat, až tou poslední možností.
Pár abnormálních předmětů nebo hvězdy s obrovskými a nepravidelnými poklesy v proudění by se sice dalo vysvětlit „mimozemskou megastrukturou“. Nezvyklý vypozorovaný jev by ale stejně tak dobře mohla vysvětlit přítomnost astrofyzikálních předmětů, které byste od prachobyčejné sluneční soustavy očekávali. Když máte ve vědě dvě vysvětlení pro jeden úkaz – přičemž jeden vyžaduje novou hypotézu a druhý nikoli – to jednodušší bývá správné.
V poslední době si hvězda KIC 8462852 užívala mnoho pozornosti. Začalo to zveřejněním výsledků jejího zkoumání doktoranda z Yaleu Tabbyho Boyajiana a jeho kolegů. Ve světelnosti hvězdy můžeme pozorovat hluboké poklesy různých hloubek v jakýkoli čas. Místy jde jen o zlomek procenta a místy je blokováno až 20 procent její světelnosti. Tady jsou některé z grafů znázorňujících tyto výkyvy:
Jistě, na jednu stranu by to opravdu mohli být mimozemšťané. Je ale i mnoho astrofyzikálních vysvětlení, které by světelné grafy vysvětlovaly:
- Může to být mladá hvězda s protoplanetárním diskem plným prachu a trosek, které přerušovaně blokují světlo v závislosti na postavení disku a hvězdy a úhlu, pod kterým je sledujeme.
- Může to být série plynných obrů s obrovskými „prstencovými“ konstrukcemi, které odcloní části světla poté, co projdou diskem své hvězdy.
- Může to být hvězda, která prodělala masivní vyhození. A když hustá část vyhozeného plynu prochází v prostoru mezi hvězdou a našima očima, velká část světla je zablokovaná.
- Může to být starší, násilný sluneční systém, ve kterém do sebe planety narážejí a nechávají za sebou obrovské množství trosek v okolí hvězd.
- Nebo to může být výsledek obrovského množství předmětů podobných kometám, které se rojí se kolem hvězdy, a tím blokují velkou část světla v pravidelných a/nebo nepravidelných intervalech.
Podle autorů studie je nejpravděpodobnější jedno z posledních vysvětlení. Hvězda podle všeho není mladá a má „dvojhězdnou společnost“. Nemá však infračervený podpis, který byste očekávali od signálu mimozemských bytostí.
Přesto, že vědci jako Boyajian chtějí navázat na hledání signálů od inteligentních mimozemšťanů pomocí radioskopu, nejpravděpodobnějším vysvětlením jsou trosky. Buď z kolize nebo z dvou dvojhvězd bezhlavě po sobě házejících objekty Oortova oblaku.
Nemělo by to být překvapivé. Děje se to i v naší solární soustavě!
Tohle je Vesta – druhý největší asteroid solární soustavy. Vesta je přibližně stejně velká Itálie a ohromně nepravidelná. Kolem rovníku má „vlnky“ a je stlačená do jedné dimenze. V ohromném kráteru na jejím jižním pólu je 22,5 metru vysoká hora. Jak se to stalo? Před jednou až dvěma miliardami let ji takřka zničila katastrofická kolize!
Tyto kolize jsou sice v naší sluneční soustavě vzácné, ale v jiných místech mohou být běžné. Když se podíváme na naše Slunce a jeho okolí dnes, musíme si uvědomit, že za sebou máme 4,5miliardovou historii a vidíme jen to, co přežilo. V jiných slunečních soustavách mohou být přeživší objekty výjimkou a trosky pozůstalých naopak běžné. I když v případě hvězdy KIC 8462852 doufáme, že jde o mimozemský ráj, mnohem pravděpodobnější je, že je to jen katastrofické odpadiště posypané vraky planet.
Autor: Ethan Siegel
