Pražské planetárium mělo být odvážným technologickým experimentem za stovky milionů korun. Místo toho se proměnilo v nečekaný hit a globální atrakci, kam míří půl milionu návštěvníků ročně, a ředitele planetária Jakuba Rozehnala dokonce pozvali jako přednášejícího na letošní filmový festival v Cannes.
S Jakubem Rozehnalem jsme se tentokrát potkali přímo v pražském planetáriu. Ne pod hvězdnou kopulí, ale v jeho poněkud konspiračně schované kanceláři, do níž se nevchází obyčejnými dveřmi. Cesta vede skoro jako do tajné základny – přes návštěvnickou maketu rakety.
Vlastně to docela přesně vystihuje poslední rok jeho života. Rozehnal už dávno neřídí jen kulturní instituci. Spíš permanentně operující technologický experiment, který se Praze vymkl z původních očekávání. „Volají nám lidé, že si chtějí koupit letenku do Prahy, ale nejdřív potřebují vědět, jestli vůbec seženou vstupenky,“ vypráví na úvod Rozehnal.
Foto Jan Rasch – Rasch Media
Jenže spolu s úspěchem přišla i mnohem méně romantická stránka celé revoluce. Planetárium muselo poprvé v historii najmout ochranku kvůli návštěvníkům, kteří nechápou, proč je po začátku programu už nikdo nepustí do sálu. Jiní si pro změnu stěžují, že je před projekcí obtěžovala komentovaná prohlídka noční oblohy.
„Lidé si myslí, že je to kino. My jim vysvětlujeme, že je to spíš jako divadlo nebo koncert vážné hudby,“ popisuje Rozehnal. Právě proměna publika ho fascinuje snad ještě víc než rekordní návštěvnost. A podle Rozehnala je to možná největší šance, jakou kdy planetárium dostalo.
Současně vyvstává otázka, kterou si ředitel klade každé ráno: „Co bude, až úžas ze světového unikátu pomine?“ I to jsme s Jakubem Rozehnalem probírali ve velkém rozhovoru pro Forbes.
