V prvních dnech ruské invaze volal prezidentovi vedoucí státní správy Černihivské oblasti Vjačeslav Čaus. „Přijíždí mnoho ruských tanků, musíme vyhodit most do povětří,“ křičel do telefonu.
„Tak ho vyhoďte, proč mi voláte?“ odpověděl Volodymyr Zelenskyj.
„Je to ten most z programu Velká stavba,“ upřesnil Čaus.
„Teď máme nový program. Velká válka,“ odpověděl prezident.
Výše uvedený hovor popsal téměř o rok později David Arakhamia, jeden z několika málo lidí, kteří byli v prvních týdnech totální války s prezidentem téměř nepřetržitě v bunkru. Už tehdy prý vyvolával telefonát s prezidentem úsměvy, jakkoli se v těch dnech jinak moc nežertovalo. Rusové se tlačili na Kyjev, Charkov, Sumy a Mykolajiv. Cherson byl ztracen a Mariupol obklíčen.
O rok později je Ukrajina v mnohem lepší pozici. Více než polovina území, kterých se Ruská federace zmocnila v prvních týdnech invaze, byla osvobozena. Silná koalice západních zemí poskytuje zbraně, o kterých se před dvanácti měsíci nikomu ani nesnilo. A všechny pokusy Ruska převzít iniciativu na bojišti narážejí na odpor ukrajinských ozbrojených sil.
„Zelenskyj se ukázal jako mimořádně efektivní válečný prezident, mnohem efektivnější než v době míru,“ říká Serhij Plochij, ředitel Ukrajinského výzkumného institutu spadajícího pod Harvard. Dokonce i Zelenského političtí odpůrci vysoce oceňují prezidentovy činy během invaze.
„Od 24. února Volodymyr Zelenskyj efektivně plní povinnosti vrchního velitele,“ konstatuje Oleksij Hončarenko, člen strany Evropská solidarita. Aby prozkoumal recept na Zelenského vedení během prvních dvanácti měsíců války, hovořil ukrajinský Forbes s celou řadou lidí z různých oborů, kteří s prezidentem a vysokým vojenským velením strávili spoustu času.
Odvážlivec
„Potřebuji munici, ne odvoz.“ Zelenského odpověď na nabídku evakuace od amerického prezidenta Joea Bidena se stala jedním ze symbolů ukrajinské statečnosti. Osobní odvaha je vlastnost, kterou respondenti Forbesu při dotazech na povahu ukrajinského prezidenta zmiňovali nejčastěji.
„Jeho setrvání v Kyjevě bylo nesmírně důležité,“ vysvětluje Olga Onuch, profesorka politologie na Manchesterské univerzitě. „Bylo inspirací a příkladem ukrajinským vojákům a vojačkám a vyslalo světu mocný signál, že Ukrajina bojuje a bude bojovat dál. Se Západem, nebo bez něj.“
Prezidentova odvaha měla virální účinek a změnila náladu lidí, kteří se Zelenským mluvili, potvrzuje David Arakhamia. Nikdo neví, jak by se dějiny odehrály, kdyby Zelenskyj nabídku své evakuace přijal. „V prvních dnech války z Kyjeva utekla polovina úředníků. Představte si, co by se stalo, kdyby Zelenskyj odešel také,“ říká pod podmínkou anonymity jeden z vůdců proprezidentské frakce Služebník lidu.
„Nepovažuje se za hrdinu ani za někoho, kdo dokázal něco neuvěřitelného. Je to pro něj zcela normální rozhodnutí,“ dodává vedoucí prezidentské kanceláře Andrij Jermak.
Politici se obvykle chovají jinak. Novinář časopisu TIME Simon Shuster, který dokončuje práci na knize o Zelenském, studoval chování státních představitelů během válek a dospěl k závěru, že typickou reakcí je právě evakuace na bezpečné místo.
„Pro lidi, kteří jsou v politice desítky let, je těžké přijmout novou válečnou realitu,“ říká novinář. Přesvědčují sami sebe, že vše vyřeší prostřednictvím politiky z bezpečného místa. Ze tří rozhovorů s prezidentovými blízkými spolupracovníky vyslechl názory, že Zelenskyj naopak snadno vklouzl do role typického šéfa války, který dělá rychlá a rázná rozhodnutí, i když jsou tvrdá.
„Těžká rozhodnutí byla přijata ještě před 24. únorem,“ doplňuje Arakhamia. Příkladem je protioligarchický zákon. Mnozí z prezidentových blízkých spolupracovníků vyzývali Zelenského k ústupu. „Oligarchové drží televizní kanály, všechny nás to položí,“ říkali. „Prezident to chápal, ale přesto se do toho pustil,“ připomíná Arakhamia.
Náznaky tu přitom byly dávno před nástupem do funkce. Už v roce 2003 například Zelenskyj kategoricky odmítl vystřihnout ze svého skeče vtipy, které neprošly cenzurou šéfa pořadu. A když došlo na rozhodnutí, zda s cenzurou souhlasit, nebo odejít, Zelenskyj odešel.
O dvě dekády později prezident riskoval nejen kariéru, ale i život. Podle šéfa Hlavního zpravodajského ředitelství Kyryla Budanova na něj bylo připraveno nejméně pět pokusů o atentát. „Mluvím o případech, kdy jsme jasně pochopili, že existuje záměr a existuje plán, jak to provést,“ upřesňuje.
„Když druhou noc války vyšel z bunkru na ulici, jeho ochranka byla velmi nervózní. Existovala reálná možnost, že v okolních budovách už jsou nepřátelské průzkumné skupiny,“ vzpomíná Shuster. „Ale Zelenskyj byl neodbytný – potřeboval Ukrajincům sdělit, že je v Kyjevě.“
Ve třetím týdnu války se Zelenskyj a Jermak společně s několika vojáky vydali na projížďku po předměstí Kyjeva. „Dokonce zajeli až k ukrajinskému kontrolnímu stanovišti a byli velmi blízko ruských pozic,“ vzpomíná Shuster. Když se Zelenského zeptal, proč tak riskuje, prezident odpověděl, že to bylo možná lehkomyslné, ale že potřeboval mluvit s obránci Kyjeva a vidět válku jinak než na obrazovce.
Podobně vypadala jeho cesta do nedávno osvobozeného a odminovaného Chersonu, která měla předvést, že jde o ukrajinské město. Když byla prezidentská delegace na hlavním náměstí, armáda spatřila ruský dron, ale Zelenskyj nařídil akci nezrušit, přestože byl v dosahu nepřátelského dělostřelectva.
Komunikátor
V noci 13. února letošního roku promluvil Volodymyr Zelenskyj k velmi neobvyklému publiku – milionům fanoušků amerického fotbalu.
Finálový zápas NFL, takzvaný Super Bowl, je americkým svátkem. Sleduje ho přibližně 200 milionů diváků po celém světě a náklady na reklamu během vysílání letos dosáhly sedmi milionů dolarů za třicet sekund. Jedná se o nejdražší reklamní čas na světě.
Zelenskyj mluvil zadarmo. S nápadem přišel Andrij Jermak za ukrajinskou velvyslankyní ve Spojených státech Oksanou Markarovou. „Spojili jsme se s viceprezidentem NFL Brandonem Plakem a dohodli se na formátu,“ říká.
Cílem mezinárodního projevu bylo zajistit Ukrajině podporu na Západě. „Vůdci demokratických zemí nám budou dodávat zbraně tak dlouho, dokud to jejich voliči budou požadovat, takže je to jedna z komunikačních priorit,“ říká anonymně člen Zelenského týmu.
Podle výpočtů Forbesu má za sebou ukrajinský prezident od začátku invaze do letošního února přes pět set veřejných vystoupení, přičemž zhruba čtvrtina všech projevů byla určena zahraničnímu publiku. „Zelenského projevy mají poměrně unikátní rys,“ konstatuje Olga Onuch. „Úspěšně oslovuje zcela rozdílná publika – Ukrajince, britský parlament nebo třeba japonské studenty.“
Jak je organizován aparát na výrobu tohoto obsahu? Většinu denních a politických textů připravuje bývalý novinář Dmytro Lytvyn. Projevy ke kulturním událostem a svátkům píše Jurij Kostiuk, bývalý autor časopisu Kvartal. Schůzí se často účastní také Jermakova mluvčí Darja Zarivna, která má novinářské vzdělání.
„Prezident často přichází na schůzky se sedmdesáti procenty klíčových sdělení, myšlenek a posunů v myšlení, kterými změní situaci,“ popisuje Zarivna. Každý projev má přitom pragmatický cíl. „Ani prezident, ani první dáma nebudou souhlasit s účastí na akci, pokud nebudou mít povědomí o tom, jak může publikum pomoci Ukrajině ve válce,“ říká jeden ze spolupracovníků prezidentské kanceláře.
Společnými znaky Zelenského projevů jsou přímočarost a emotivnost. Dokáže posluchače z různých zemí zasadit do společného kontextu s Ukrajinou a učinit ukrajinskou válku jejich vlastní. Toho dosahuje prostřednictvím historických odkazů, kulturních paralel a sdílených zkušeností, po kterých pomáhají pátrat pracovníci velvyslanectví v příslušných zemích.
Diplomat
„Typický den začíná setkáním s vojenskými a bezpečnostními složkami. Pak následuje možná tři až pět telefonátů nebo mezinárodních jednání a totéž platí i o víkendech,“ přibližuje Jermak. Dokonce i během relativně klidného prvního měsíce a půl letošního roku měl Zelenskyj podle otevřených zdrojů pětačtyřicet mezinárodních hovorů a jedenadvacet schůzek.
„Prezident je nyní nepochybně hlavním diplomatem země,“ konstatuje Pavlo Klimkin, který vedl ministerstvo zahraničních věcí v době prezidentství Petra Porošenka. Jak úspěšná je však Zelenského diplomacie?
„Pokud mluvíme o západním světě, pak si poradil dobře,“ hodnotí Klimkin. „Před válkou měla Ukrajina spolehlivé partnery, ale bylo to roztříštěné prostředí. Nyní jde o jednolitou koalici, která s každým měsícem posiluje. Není cítit žádná únava,“ všímá si.
Kromě dodávek stále složitějších a účinnějších zbraní uvádí mezi úspěchy také vývoj směrem k vytvoření tribunálu pro ruské válečné zločiny a kandidaturu Ukrajiny na členství v Evropské unii. Zelenskyj nevede jednání tak, jak se učí na diplomatických akademiích.
„Vyžaduje maximum, říká každému do očí nepříjemné věci, zdůrazňuje rovnost Ukrajiny. To partnery na začátku rozčilovalo,“ připomíná Simon Shuster. Od samého začátku války Zelenskyj zdůrazňuje, že nemá čas hrát si na politiku, a že bude s každým mluvit přímo a upřímně, tvrdí Arakhamia.
„Na nejvyšší úrovni proběhla spousta rozhovorů mimo záznam, ne vždy se probíraly příjemné věci, ale z naší strany nic neuniklo,“ shrnuje. A vzájemná důvěra se světovými lídry a lídryněmi díky tomu rostla.
Nejvyšší vrchní velitel
Podle Olgy Onuch přispěl k Zelenského vítězství v prezidentských volbách především jeho slib, že Ukrajincům zajistí mír. Dodává, že budoucí prezident jasně využil společenskou poptávku, ale jeho názory na rusko-ukrajinský konflikt byly naivní.
Sám Zelenskyj popsal svůj recept na řešení konfliktu v rozhovoru s Dmitrijem Gordonem tři měsíce před volbami: sednou si k jednacímu stolu s Putinem a „sejdou se někde uprostřed“. Naivita se však rychle střetla s realitou.
Zelenského dříve vojenské záležitosti nijak zvlášť nezajímaly a v prvních letech svého prezidentství vojákům důvěřoval a nechával jim velkou volnost. Opozice prezidenta za tuto odtažitost kritizuje – existuje podle ní mnoho otázek, co se stalo před 24. únorem a jak jsme se k němu vůbec dostali.
Zelenského pacifismus nicméně hrál proti Putinovi. Všichni na Ukrajině i ve světě věděli, že ukrajinský prezident chce mír, a když Rusko zaútočilo, měl postoj obránců velkou legitimitu. Plnohodnotná invaze zároveň Zelenského donutila, aby se o válku začal zajímat. „Okamžitě přepnul,“ říká Arakhamia.
Ukrajinský prezident se 24. února večer oblékl do vojenské výstroje a od té doby ho nikdo neviděl v civilu. Nešlo přitom o nějaký plánovaný záměr. „Ráno všichni přišli do prezidentské kanceláře v běžném oblečení. V bunkru ale nebylo pohodlné nosit obleky. Šli jsme a nakoupili jsme hromadu vojenského oblečení,“ vzpomíná Arakhamia.
Zelenského první válečný den začal rozhovorem s náčelníkem generálního štábu Valerijem Zálužným, po němž následovala komunikace s desítkami vojenských pracovníků v průběhu celého dne. „Mezi prezidentem a armádou nedošlo k žádným zvláštním potížím nebo neshodám,“ říká Kyryl Budanov.
V prvních měsících války pak Zelenskyj více naslouchal generálům. Stal se sice symbolem odporu, ale odolal pokušení stát se generalissimem. Při přijímání důležitých rozhodnutí je však aktivnější a má konečné slovo ohledně klíčových akcí, jako je například protiútok. „Přijímání konečných rozhodnutí je ostatně jeho povinností jakožto vrchního velitele,“ upřesňuje Budanov, ale potvrzuje, že velitelství je živoucím orgánem, kde se vedou čilé diskuse.
Zkraje roku 2023 začala být ukrajinská strategie v zahraničních médiích kritizována. Někteří naznačovali, že rozhodnutí jsou často vedena politickými cíli. Například deník The Washington Post s odvoláním na nejmenované americké představitele uvedl, že „Zelenskyj nechce ustoupit od Bachmutu, protože se obává, že by to poškodilo morálku Ukrajinců“.
„Jenže v reálném světě neexistují vojenská rozhodnutí zcela oddělená od politiky,“ upozorňuje vojenský analytik Mykola Byelyskov. „Pokud ustoupíme z Bachmutu, Rusové nepřestanou postupovat, dokud budou mít zdroje. A v současné době tyto zdroje mají,“ dodává.
Žádný z respondentů ukrajinského Forbesu nepotvrdil konflikt mezi prezidentem a nejvyšším vojenským velením. „Dochází k neshodám, ale nikdo nic neláme přes koleno,“ říká zdroj blízký Zelenskému. „Když armáda něco potřebuje, vyhoví se jí i v případech, kdy je to z politického hlediska nepopulární.“
Po válce
„Válka znamená autokracii,“ říká citát často připisovaný bývalému americkému prezidentovi Woodrowu Wilsonovi.
Po zahájení totální invaze došlo na Ukrajině k bezprecedentní centralizaci moci. Parlament ztratil svou sílu a v kabinetu ministrů zůstali pouze prezidentovi loajální úředníci. Tři šéfové regionálních správ jmenovaní počátkem února pocházejí ze struktur orgánů činných v trestním řízení a vliv velkého byznysu a opozičních politiků byl výrazně omezen.
Zároveň se nejvlivnější ukrajinská média dostala pod kontrolu prezidentské kanceláře. I proto není překvapením, že voličská podpora prezidenta je rekordní. „Poslední průzkum jsme provedli na podzim. Osmdesát až devadesát procent Ukrajinců tehdy uvedlo, že by volilo Zelenského. Podle jiné metodiky to bylo šedesát pět procent,“ vypočítává Onuch.
Zvládne se tedy Zelenskyj po skončení války vzdát centralizované moci? „O pravomocích a osobě prezidenta bude rozhodovat společnost. Zelenského politický talent spočívá ve schopnosti vcítit se do publika,“ říká Serhij Plochij a podobně uvažuje i Olga Onuch.
„Zelenskyj je neuvěřitelný vůdce, ale je produktem a odrazem moderní Ukrajiny, nikoli jejím tvůrcem,“ domnívá se.
Forbes požádal Světlanu Arefniu, kandidátku psychologických věd a odbornici na fyziognomii, aby srovnala nejnovější videa se Zelenským a porovnala je s jeho předválečnými výkony. Změny jsou podle ní zřejmé.
„Naučil se krotit emoce a směrovat je do konstruktivní agrese. Má sklon k aktivnímu rozhodování. Přesouvání pozornosti při práci je pro něj nyní velmi důležité, odráží se to na svalech pod očima,“ popisuje své závěry.
„Agresivitu potřebuje směrovat do rozhodování. Má v sobě zajímavou polaritu: umí pracovat s empatií, stejně jako se svým hněvem. Jeho emoční stav se vyrovnal a je vidět, že je to odolný člověk, který umí jít za svým, ačkoli je to velmi vyčerpávající,“ uzavírá pohled na muže, který kdysi bavil televizní publikum – a dnes čelí tyranské zvůli.
