Jen několik hodin před začátkem druhého kola prezidentských voleb vyloučil klub reklamních profesionálů Art Directors Club Czech Republic (ADC) ze svých řad jednoho z dlouholetých strůjců politických kampaní Andreje Babiše.
Ta aktuální prezidentská je podle organizace nemorální a přiměla ADC distancovat se od Prchalových aktivit. „Používat, a k tomu ještě zcela bezostyšně a účelově, marketing a reklamu k šíření lží, strachu a štěpení společnosti je nejenom amorální, ale zároveň i nebezpečné pro budoucí směřování oboru,“ říká předseda klubu David Suda.
Muž, který je zároveň kreativním šéfem agentury WMC/GREY, stojí v čele klubu reklamních profesionálů čtvrtým rokem. O vyloučení Marka Prchala však organizace podle něj přemýšlela už dávno před středečním rozhodnutím. „Chceme vyslat jasný signál,“ přiznává šéf klubu bez okolků. Za třicet let své existence přitom ADC z podobných důvodů nikdy nikoho nevyloučila.
Proč jste se Marka Prchala rozhodli vyřadit teď, ani ne dva dny před druhým kolem prezidentských voleb?
Ta otázka ležela na stole řadu let. Já jsem předsedou klubu čtyři roky, o vyloučení Marka Prchala se ale uvažovalo už za minulého předsedy. V souvislosti s druhým kolem prezidentské kampaně přesáhla kampaň Andreje Babiše nějakou snesitelnou mez. Začaly se ozývat hlasy uvnitř i vně klubu, lidé se divili, jak může být Prchal stále členem našeho klubu. Samozřejmě bylo otázkou, zda to budeme řešit teď, nebo s tím počkáme po volbách.
Váš klub je ale apolitický, nejde to proti tomu?
Uvědomujeme si, že tohle gesto těsně před volbami může být vnímané politicky. Druhá možnost byla vyloučit ho až po volbách. Jenže čekat, jak to dopadne, a až pak jednat? To bychom jenom ukázali, že jsme, když to řeknu jednoduše, banda srabů. Proto jsme se drželi našich zásad i za cenu toho, že to bude vypadat jako politické gesto.
Jsme klub, který dokáže zareagovat na to, co se ve světě reklamy i ve společnosti děje, a dokáže to řešit. To řešení podpořila mimochodem naprostá většina našich členů, nebylo to těsné rozhodnutí.
Co vám na Prchalově působení konkrétně vadí?
Jedna z otázek byla, zda pokládáme kampaň Andreje Babiše za etickou, a odpověděli jsme si jednoznačné ne. Konečné rozhodnutí ale nebylo emotivní – nešlo o to, že bychom se s kampaní třeba neshodli politicky. Rozhodovali jsme se podle stanov. Ty nám dovolují vyloučit člena, který je porušuje, a jedním z požadavků je povinnost zachovávat dobré jméno klubu, což Marek Prchal prostě nesplnil.
Byly na něj podávány stížnosti uvnitř i vně klubu a v prvním kroku jsme ho vyzvali k dobrovolné rezignaci, kterou odmítl. V druhém kroku jsme tedy před všechny členy klubu přinesli otázku jeho vyloučení a usnášeníschopná většina rozhodla, jak rozhodla.
Ty stížnosti se točily kolem etiky?
Etika tam hrála svoji roli, ale v politické kampani šlo o naprosto bezprecedentní situaci. Pokud je tady kampaň, která u lidí vzbuzuje strach, využívá lživých tvrzení a zapojuje i dezinformace, tak je to špatně. Je to něco nového, co tady dřív nebylo, i proto klub nikdy za třicet let své existence kvůli podobnému problému nikdy člena nevyloučil.
Jaké bude mít vyloučení dopad?
Chceme, aby byl tento krok vnímán pozitivně, proto vyloučení Marka Prchala bereme jako první krok. Tím druhým bude sestavení nějakého etického kodexu, který bude reagovat na zmíněné problémy v politické reklamě. Už během pár hodin, co se zpráva objevila v médiích, se nám ozvalo mnoho profesionálů i akademiků, že nám s tím pomohou.
Je tady sice Rada pro reklamu, která má svůj kodex reklamy, ale ten vůbec neřeší politický marketing. Je na čase, aby takové zásady vznikly i pro něj.
Co jiní lidé, kteří se podílejí na kampani Andreje Babiše, ti by členy vašeho klubu být mohli?
To je zajímavá otázka – je to totiž často věc, ke které se ti lidé nehlásí. I na včerejší členské schůzi vyvstala otázka, jestli jsme si jistí, že mezi námi nejsou další tvůrci kampaně. Nevíme. Co víme, je, že Marek Prchal je součástí týmu Andreje Babiše a porušuje svým jednáním stanovy.
Slibujete si od svého rozhodnutí nějaký širší dopad?
Budeme moc rádi, když se otázka etiky v politické reklamě začne řešit. Přiznám, že jsem vůbec nečekal takové ohlasy – ani diskusi o tom, jestli naše řešení není příliš tvrdé a totalitní. Spíš bych se chtěl na problematiku dívat novým pohledem, že politická komunikace se vyvíjí a vznikají nové, i neetické nástroje, které se v rámci kampaní využívají. A je načase se bavit o tom, jak se proti nim bránit.
