Když jsem seděl v kancelářích skupiny SatoshiLabs a poslouchal neuvěřitelný příběh jejich společnosti Trezor, musel jsem myslet na Kafkův román Zámek. Na rozdíl od příběhu zeměměřiče K. ale tenhle končí happyendem.
Jinak je v něm všechno, hlavně počáteční pocit bezmoci. Neúprosnou úřednickou mašinerii zde ovšem nahrazují chybějící korporátní procesy a přezíravost byrokratů nahradila nedůvěra velkých dodavatelů.
„Výsledkem je nejen čip s označením TRZ32, ale hlavně schopnost odolávat přetrvávajícímu nedostatku čipů,“ říká Štěpán Uherík, který posledních pět let zodpovídá za finanční strategii celé skupiny SatoshiLabs a od roku 2021 navíc za výrobu. Právě tu přebral ve stěžejní době.
Na trhu se začíná naplno projevovat takzvaný pandemický poptávkový převis. Zájem o produkty v čele s mikročipy, v kombinaci s měsíce zastavenou nebo omezenou výrobou, si vybírá svou daň. Krize s čipy, které ke svému chodu využívají kryptoměnové peněženky Trezor, vloni vypukla naplno.
„Byli jsme zvyklí objednat a za osm až dvanáct týdnů mít hotový produkt. Od prvotního nákupu součástek až po okamžik, kdy vám vyjel krásně zabalený Trezor v krabičce, trvalo vše dva až tři měsíce. Protože jsme firma s velmi dynamickou poptávkou, kdy jednou prodeje vyletí nahoru a podruhé nečekaně spadnou, model objednání, až když jsou součástky potřeba, nám perfektně vyhovoval,“ vysvětluje Uherík.
Jenže to se zničehonic změnilo. Dodací lhůty komponent se neustále prodlužovaly, z původních dvanácti týdnů se lhůta protáhla na čtyřiapadesát – déle než rok – a později dokonce na devadesát. A jako by to celé byla nějaká počítačová hra, když jste vydrželi i tenhle nápor, přepnula se obtížnost na vyšší úroveň: výrobci najednou řekli, že kdo nemá součástky objednané na několik let dopředu, má smůlu.
„To nás opravdu vyděsilo. Dozníval býčí trh, my plánovali v následujících čtyřech letech další růst a najednou bychom vůbec nebyli schopni vyrábět,“ vzpomíná Uherík. „Ocitli jsme se v situaci, kdy nás na jedné straně drtila zvýšená poptávka po kryptopeněženkách a na druhé nedostatek zásob. Bylo nám jasné, že tradiční strategie je mrtvá.“
Přestože vrchol pandemické čipové krize je pravděpodobně za námi, vlivem geopolitické situace a také kvůli extrémním suchům, brzdícím dodávky čisté vody potřebné pro výrobu, se do normálního stavu budeme propracovávat ještě dlouho. Jediný, kdo byl schopný vyrábět dál, byly velké společnosti dodávající spotřební elektroniku, schopné skrze přeplácení předbíhat ve frontě.
Na druhou kolej se odsunul automobilový průmysl a menší firmy jako Trezor, jejichž objednávky čipů se pohybovaly v jednotkách milionů eur, zůstaly náhle zcela mimo hru – a řada z nich se z toho dosud neoklepala.
Často byl přitom problém v nějaké dílčí, zdánlivě banální části výrobního procesu. „V našem případě šlo konkrétně o nedostatečnou výrobní kapacitu ve fázi pouzdření čipů,“ konstatuje Uherík a naráží na finální fázi výroby, během které je samotný čip mechanicky ochráněn a získává možnosti svého dalšího zapojení.
Lidé ze SatoshiLabs tak stáli před třemi scénáři: nevyrábět, nakupovat po malých množstvích násobně předražené čipy na sekundárním trhu, nebo najít nějaké úplně nové řešení. To obnášelo zahodit ostych, přeskočit kompletační i distribuční firmu a jít přímo ke zdroji: holandské korporaci STMicroelectronics.
„Překonali jsme počáteční skepsi a s jedním z významných světových producentů čipů se nám podařilo najít společnou cestu, kterou byla dodávka nezapouzdřených čipů,“ popisuje Uherík. Výrobce procesorových waferů – křemíkových disků, ze kterých se čipy řežou – se na Trezor zprvu díval, jako kdybyste přišli do automobilky s tím, že si chcete koupit pár podvozků s motorem a zbytek už si doděláte sami.
Když už se Trezor přes tuto skepsi probojoval, ukázalo se, že na prodej nerozřezaných a nezapouzdřených čipů daného typu nemá výrobce zavedené procesy v SAP. A protože měnit v SAP cokoli připomíná přestavbu již hotového domu, mohl zde příběh končit.
Výrobce byl ale sám zvědavý, jestli bude řešení Trezoru fungovat, a proto jim nakonec prodal zkušební wafer. Nyní bylo potřeba provést samotné pouzdření, pro které tým Trezoru ve spolupráci s externími experty našel jinou metodu pouzdření s alternativním způsobem vývodu konektorů a evropský partner byl nově ochotný čipy pouzdřit.
Jednání ohledně vlastního řešení trvalo téměř šest měsíců. „Čipy jsme následně byli schopni zkompletovat ve spolupráci s dalšími experty a celý problém s pomalou dodávkou tak obejít. Řešení, které jsme s partnery našli, je pro tento konkrétní čip naprosto unikátní. Navíc má vlastní název a je na něm logo Trezoru,“ vysvětluje Uherík.
Foto: SatoshiLabs
Ve firmě nyní dokončují interní testování prvních vyrobených čipů. Vytvořením nového dodavatelského řetězce navíc získali větší kontrolu nad výrobou a mohou do jisté míry ovlivnit i design čipu. Trezor je díky tomu bezpečnější a otevírají se dveře do budoucna dalšího produktového vývoje.
Ukázala firma cestu pro ostatní? Ano i ne. „Zvolený byznysmodel je velmi unikátní a aplikovatelný ve výjimečných případech,“ upozorňuje Tomáš Pokorný z českého zastoupení STMicroelectronics.
„Jednak jako výrobce požadujeme vysoké minimální objednací množství, jednak musí mít zákazník specifické know-how k pouzdření polovodičových součástek. Jsme nicméně velice rádi, že je právě v České republice společnost, se kterou se nám tento projekt podařilo úspěšně realizovat,“ uzavírá.
