Dovézt
pracovníky z ciziny, následně jim platit dva týdny za
nicnedělání
a
až
poté
za práci? Do
značné míry absurdní scénář není
zcela vyloučen.
Týká
se sklizně
na polích a v sadech, kde budou od května do října dozrávat
plodiny.
Zatímco do této doby zastali zemědělci práci víceméně vlastními silami či za pomoci tuzemských zaměstnanců a brigádníků, blížící se vrcholné období sklizně by bylo hlavně bez Ukrajinců, ale i bez Bulharů či Rumunů zvladatelné jen velmi těžko. Na sklizni se v Česku podílí minimálně 20 tisíc lidí ročně, přičemž v závislosti na úrodě se toto číslo řádově zvyšuje.
Dosáhnout zmiňovaného počtu sezonních dělníků výhradně z domácích zdrojů se jeví jako prakticky nemožné. Ministerstvo zemědělství v součinnosti s ministerstvem zahraničí proto uvažuje o koridoru, který by vzdor zavřeným hranicím zajistil přísun východoevropských pracovníků na česká pole.
Vzhledem k vládním opatřením to však nebude tak snadné jako například v Británii, odkud byly vyslány charterové lety pro Rumuny, o jejichž služby projevili tamější farmáři zájem. Před cestou byla Balkáncům změřena teplota, vyplnili zdravotní dotazník, na palubě dostali dezinfekce a roušky, čímž byly podle hostitelů splněny podmínky, aby se pozvaní mohli zapojit do práce.
V Británii tedy nevyžadovali dvoutýdenní karanténu hrozící v Česku. „To může být z finančního hlediska vážný problém,“ míní tajemník Agrární komory Jan Doležal. „Pokud by měli tuzemští farmáři kompenzovat zahraničním dělníkům pobyt v karanténě – a v jistých případech třeba i dva týdny izolace po návratu do vlasti –, mohou dojít k tomu, že se jim to zkrátka nevyplatí.“
Totéž si uvědomují i na ministerstvu zemědělství. Z úřadu tak vycházejí návrhy na specifickou podobu karantény: cizinci by se pohybovali po striktně vymezené trase mezi ubytováním a polem, aniž by přišli do styku s českými občany. Zatím však není jisté, zda by to bylo možné – záleží hlavně na stanovisku epidemiologů.
Nejasná
situace nenahrává tomu, aby si farmáři pracovní sílu s
předstihem nasmlouvali. „V podstatě to nejde, i když se jim to v
nadcházejícím
čase
sklizně může vymstít,“ připouští
Doležal.
Kdyby se do českého zemědělství nepodařilo dostat potřebný počet cizinců, mohli by je – jestliže by brány fabrik zůstaly nadále zavřené – částečně nahradit kromě studentů i tovární dělníci. Ti se však z výrobních hal na pole zatím příliš nehrnou, protože jsou zvyklí na jiný platový standard.
„Zemědělství bylo 30 let inflační brzdou. Nikdo si nedovolil razantně sahat na ceny potravin, kvůli čemuž se nemůžeme rovnat mzdám třeba v automobilkách,“ uvědomuje si Doležal. „Ale pokud by některé fabriky měly nadále zastavený provoz, může se jejich lidem přivýdělek čím dál víc hodit.“
Koncem března schválila vláda podporu zemědělcům ve výši 4,3 miliardy korun, další pomoc lze patrně očekávat ze strany Evropské unie. Neméně zásadní by však byla pomoc z nečlenských států Unie – v podobě rukou při sklízení úrody.
