skip to main content
Architektura

Nejdřív stačí na stanice posvítit a vygruntovat je, říká nová architektka metra

3 minut čtení

Minulý rok se jím projelo 430 milionů lidí, je páteří pražské dopravy, a když si najdete žebříček nejkrásnějších stanic metra na světě, je tam se svým obkladem s kulatými hliníkovými výlisky i Staroměstská. Pražské metro má prostě potenciál a od konce září i člověka, který by ho měl pomoci naplno proměnit. Architektku Annu Švarc.

Stojíme v přestupní stanici Muzeum, ale nikoli u zmíněného ikonického obkladu na trase A, ale na trochu strohém céčku. „Céčko mám pro tu jednoduchost ráda. Přitom je to hrozně velkorysé. Prostorově i architektonicky vznešené, utilitární prostor, ale z dobrých materiálů,“ povídá architektka a přes prosklenou stěnu shlíží na otevřený prostor černobílé stanice. Do dopravního podniku přišla, aby dala pražskému metru tvář, dohlédla na jeho estetiku a trochu ho rozsvítila. Ano, to je to slovo. Světlem by totiž žena se zkušeností ze tří londýnských architektonických studií začala.

Stanice metra Muzeum na lince A. Foto: Libor Fojtík

„Povedeme o něm velkou debatu. Když postupně přejdeme z klasických zářivek na LED svítidla, dává nám to obrovské možnosti. Můžeme měnit intenzitu, barvy, dá se reagovat na pohyb lidí v okolí,“ říká a Muzeum dává jako možný příklad. Při správném nasvětlení a důkladném vyčištění zdejšího mramoru by stanice ihned prokoukla a jejích kvalit by si všimli všichni. A to platí všude.

Reklama

Světlo dokáže divy. Drobným příkladem může být vestibul na Skalce, kde se v rámci rekonstrukce podařilo posvítit na zdejší mozaiku, která najednou pro kolemjdoucí začala existovat. O novém, zajímavém nasvětlení se jedná i u stanice Opatov v srdci Jižního Města, jejíž rekonstrukce má začít za několik týdnů. Na Jiřího z Poděbrad, Floře a Želivského by zase podle plánu architektky měla určitě zůstat světla přímo vložená do stropu eskalátorového tubusu, protože na rozdíl od zavěšených zářivek dávají prostoru dojem uměleckého projektu.

Stanice Muzeum. Foto: Libor Fojtík

Jde o zdánlivé o drobnosti, ale ve výsledku velmi viditelné. Švarc dává příklad ze Stockholmu, kde přestupní chodbu stanice T-Centralen zdobí světelný provaz organického tvaru, který nudný prostor notně ozvláštnil.

Oživování přestupních chodeb má proto v plánu i v Praze. Speciálně přitom cílí na přibývající podzemní místnosti, vznikající budováním výtahů ze starých stanic. Lidé tu přestupují z jednoho výtahu ze stanice do druhého, jedoucího na povrch. Jedna taková výtahová přestupka vzniká teď například nad stanicí Karlovo náměstí.

„Tyto chodby děláme proto, aby výtahy ústily na povrchu na nějakých logických místech, a ne uprostřed náměstí. Nesmí být ale nějakým nutným zbytkovým prostorem,“ povídá Švarc. Dalšími místy, která se změnit prostě musejí, jsou podle ní vestibuly. Ten ve stanici Můstek, na kterém to dokládá, je obzvlášť výživný. Vestavby obchodů udělaly z kdysi čistého volného prostoru bludiště, navíc částečně zastavěné stánky. Původní umělecká plastika se tu krčí vedle fotky grilovaného kuřete, všude jsou reklamy, zkrátka galimatyáš.

Stánek ve stanici Florenc. Foto: Libor Fojtík

„Vznikl manuál dobré praxe, řeší umístění reklam, procento polepených ploch, měly by se eliminovat stánky bez ohrazení. Nájemci ho budou dostávat jako přílohu smlouvy a měli by se jím řídit. Nicméně problém je s provozovateli s dlouholetými smlouvami, které zatím k ničemu takovému nedonutíme,“ míní architektka.

Velké přestavby ve vestibulech lze podle ní čekat při kompletních rekonstrukcích. Na Můstku by obchody totálně přeskládala a obehnala je nejlépe nerušivými skleněnými zdmi. V podobném duchu by mohla prokouknout v dohledné době i Florenc, kde se také chystá rekonstrukce. Švarc ale jedním dechem dodává, že při úpravách interiérů záleží i na nájemcích, jak šanci promění a udrží prostor vkusný a čistý.

Reklama

Reklam by mělo ubýt i v eskalátorových tubusech, které jsou nyní mnohdy jednou velkou plakátovací plochou. První vlaštovkou je v tomto ohledu nově opravený eskalátorový tunel na Karlově náměstí. Je vyčištěný, bez reklam, strohý. „Jet tudy je pro mě povznášející pocit,“ říká architektka. V podobných prostorách pak dobře vynikne i další připravovaná novinka – zcela nový orientační systém městské dopravy, který by měl odstranit přehršel fontů a celkovou různorodost ukazatelů. Jde tak trochu o návrat ke kořenům, kdy byl v metru jednotný font Metron, který je stále k vidění na zdech stanic.

Eskalátory ve stanici Karlovo náměstí. Foto: Libor Fojtík

„Momentálně se připravuje graficko-designérská soutěž na označování dopravy nejen v metru, ale i na povrchu. Mělo by se sjednotit vše,“ prozrazuje Švarc. Se sjednocováním značení a tvorbou celé identity metra má ostatně zkušenosti z Londýna, kdy ve svém třetím působišti připravovala architektonický manuál pro tamní legendární podzemku.

„Manuál definoval historické kvality, mluvil o použití reklamy, fontech a podobně. Šel ale ještě dál a nabádal například zaměstnance, aby víc chodili mezi cestující, a byli tak více reprezentativní a jakousi vizitkou metra,“ povídá Švarc.

Naprosto klíčové je podle ní to, aby proměnu metra vnímali a sami chtěli i cestující. Čím více jich bude chtít metro vkusné, tím spíše se to stane. Dobrou zprávou je tak pro ni velká diskuse o podobě nové trasy metra D, kde mají nově jezdit soupravy bez řidiče. Když byly představeny první vizualizace nových stanic, řada lidí se vzbouřila, že jsou nenápadité, a požadovala, aby do jejich přípravy zasáhli kromě lidí z Metroprojektu i architekti ze širší veřejnosti. Nechtěli, aby vše dopadlo jako u prodloužení linek C a A, kde stanice na kvalitu těch původních ani trochu nenavázaly. U déčka už by mělo být vše jinak.

„Ten projekt je už hodně dlouho nakreslený. Když se řeklo, bude se stavět, vytáhly se pět let staré plány a ukázalo se, že je to ze stejného pera jako nové stanice na áčku. Vstoupil do toho tedy Institut plánování a rozvoje a dostali jsme se do bodu nula. Nemůžeme to předělat úplně, protože by se za to utratilo moc peněz. Snažíme se očesat technologický návrh, využít čisté stanice a chceme zapracovat na finiši. Pohrajeme si se světlem, orientačním systémem, mobiliářem a výtvarnými díly. Na déčku umělecká díla určitě budou, to beru jako hotovou věc,“ tvrdí Švarc.

„Teď probíhají umělecké soutěže na další stanice, vítězové pak budou spolupracovat s architektem stanice na zapracování návrhů. Dá se ještě pracovat na vestibulech. Scházíme se s developery, snažíme se výstupy zapracovat do připravovaných budov,“ dodává. Sama se těší na stanici Písnice, kterou architekti podchytili ještě brzy, a mohla by tak skutečně vyniknout.

Jinak čistě od architektů už budou zastávky na severním pokračování déčka, tedy Náměstí bratří Synků a Náměstí Míru, kde se bude přestupovat na trasu A. Ze stávajících staveb v metru se jí líbí zejména minimalistická Kolbenova.

Reliéf ve stanici Můstek. Foto: Libor Fojtík

Ale zpět k umění. To chce Švarc do metra vrátit ve velkém, včetně jakéhosi oprášení toho stávajícího. Spousta kvalitních děl už totiž v metru je, ale často úplně nesmyslně upozaděná. Ať už je to mozaika ve stanici Anděl, kterou si prohlédnete jen ze zkušební kabinky asijského stánku s oblečením, nebo další mozaika na Dejvické, jež zase zmizela v útrobách kavárny.

Řada cenných děl nepřežila přestavby stanic, což potkalo například unikátní svítidlo ze skleněných stél ve stanici Náměstí Míru, které dokázalo měnit intenzitu světla podle počtu lidí ve vestibulu. Plnilo tedy přesně tu funkci, kterou by architektka očekávala od nového LED osvětlení. Ale umění podle ní není jen ve skulpturách, mnohdy pomůže drobnost.

„Třeba v Tokiu se jim v jedné ze stanic ozývá zpěv ptáků. Pomohl by i nějak rozumně regulovaný busking,“ napadá ji. Zkrátka metro má architektku s jasnou vizí. Jak rychle pod jejím dohledem prokoukne, je otázka. „Když jsem v říjnu přišla do kanceláře, chtěla jsem hned odstranit nějaký nábytek. A bude se to dít až někdy v prosinci. Tak asi tak,“ směje se. Dává si proto zatím postupné cíle. Na řadě stanic je podle ní nejprve potřeba jen důkladně uklidit.

Reklama
Reklama