Na chvíli se možná zdálo, že silné řeči Donalda Trumpa o získání Grónska ze začátku roku 2025 zapadnou do šumu geopolitických kuriozit. Jenže teď se vracejí hlasitěji, ostřeji a s konkrétním jménem amerického vyjednavače. Amerikanista Kryštof Kozák v rozhovoru popisuje, proč se téma znovu „reinkarnovalo“ a co se i ve stínu událostí ve Venezuele oproti minulému roku změnilo.
Donald Trump pověřil speciálního vyjednavače, aby grónskou agendu táhl, a současně předvádí, že zahraniční politika se dá použít jako rychlý důkaz síly. Spojené státy podle Kozáka ani nepřišly s jasným projektem, co by s Grónskem dělaly. V sázce je spíš symbolická trofej v imperiálním stylu, která se dá doma prodat snáz než oprava zdravotnictví.
I kdyby Trump k vojenskému řešení nepřistoupil, nástroje nátlaku existují: od stupňování oficiálních nabídek přes obchodní tlak až po rozeštvávání vztahu mezi autonomním Grónskem a Dánskem. V době, kdy se Evropa už tak cítí v kleštích mezi Ruskem a Amerikou, právě tohle dál otřásá důvěrou uvnitř NATO, říká v rozhovoru amerikanista.
Posun je takový, že Donald Trump pověřil svého dobrého známého Jeffa Landryho, guvernéra Louisiany, rolí oficiálního vyjednavače nebo osoby, která má tu věc řešit. Sice to nemá formální ukotvení, ale je tady někdo, kdo tu agendu má za cíl řešit.
Téma ožilo i v rámci operace ve Venezuele, která je očividným porušením standardních zásad mezinárodního práva a zároveň jasnou demonstrací síly. Donald Trump tím ukazuje, že má nejsilnější armádu na světě a je schopen silových řešení včetně únosu prezidentů. Myslím si, že se tímto až kreativním způsobem pokusí tlačit na Dánsko, přičemž cílem je nepokrytě získání Grónska.
Jedná se o reálnou politiku, vyjednávací taktiku, nebo je to rétorika pro domácí publikum?
Já se nad tím taky zamýšlím, ale myslím si, že Trumpovi a jeho lidem, hlavně Stephenu Millerovi, jeho politické pravé ruce, došlo, že je mnohem jednodušší unést venezuelského diktátora nebo tlačit na Dánsko a získat území než například opravit americký zdravotnický systém či školství. To jsou sliby, o kterých reálně vědí, že je nesplní.
Je to trochu děsivé. Pochopili, že zahraniční politika se dá pomocí imperiálního diktátu a výhrůžek mediálně využít k tomu, aby ukázali, že Amerika je silná.
To jde ale úplně proti tomu, s čím Donald Trump kandidoval…
Ano, explicitně říkal, že se nechce plést do zahraničních věcí. Je navíc zajímavé, že Spojené státy nepředstavily žádný konkrétní projekt, co by s Grónskem chtěly dělat, kdyby ho získaly. Tvrdí, že ho potřebují pro bezpečnost, to může říct každý. Ale chtějí tam tři nové základny? Těžbu? Kromě toho, že by ho „přebarvily“ na americkou vlajku, mi není jasné, v čem by ta hodnota byla.
Chtějí zabrat místo, kde mají zdaleka největší důležitou vojenskou základnu, kterou jim nikdo nebere. Je ale pravda, že Grónsko je strategické. Otevírají se tam severní cesty, klimatická změna je reálná v tom, že Arktida je zajímavější a zajímavější, bude tam projíždět více a více lodí. Ale není to žádné fatální ohrožení americké bezpečnosti. To je úplný nesmysl, zvlášť když patří Dánsku a je v NATO.
Grónsko je autonomní, Dánsko musí brát ohled na jeho zájmy. Trump může tuto dynamiku zneužívat, umožňuje mu rozehrát tuto kartu. Může slibovat Gróňanům výhody a štvát je proti Dánům.
V roce 2024 dánská královská rodina nechala změnit svůj erb. Jeho nová verze má více symbolizovat jednotu a celistvost království. V jeho levém dolním poli je nyní lední medvěd, který je tradičním symbolem Grónska. Je to symbolický krok, ale přesně ukazuje, že kdyby k americké anexi Grónska mělo dojít, 95 procent Dánů bude ostře proti.
Grónsko má mít podle odhadů velké množství nerostného bohatství a potenciál k investicím…
Mnozí odhadují obrovské bohatství, nicméně třeba venezuelská ropa je mnohem konkrétnější a dostupnější komodita. Ale chápete, že by byli ochotni rozložit NATO jen proto, že tam je potenciál nerostů? Je otázka, jak to bude vypadat, ale žádná americká firma nepodala žádost o těžbu, kterou by Dánsko zamítlo.
Myslím si, že jde hlavně o politicko-symbolický aspekt „Make America Great Again“ v imperiálním stylu. Až dojde na volební zúčtování, Trump řekne, že udělal Ameriku velkou.
Trump ukázal, že je mistr nátlaku oklikou.
Kdo má ve Spojených státech páky? Bílý dům, Kongres, Pentagon, ministerstvo zahraničí?
Teď je jediná konkrétní věc, a to je onen pověřený vyjednavač Landry, který má celou záležitost v gesci. Myslím si, že USA nakonec Dánsku předloží nějakou oficiální nabídku, Dánové to odmítnou, Trump ji bude stupňovat a půjde po dobrém a Dánsko získá spoustu peněz.
Pokud by Dánsko odmítlo, může přijít tvrdší dohoda. Bojkot Lega, Ozempicu a další obchodní tlak. Trump ukázal, že je mistr nátlaku oklikou. V extrému jsou schopni nabídnout každému Gróňanovi doživotní nepodmíněný příjem. To Dánové nabídnout nemůžou.
Zmínil jste důvěru uvnitř NATO. Co by to s ní udělalo?
Důvěra v NATO už je dost otřesená. Nemyslím si, že to půjde do vojenské roviny. To by chtěli obsadit zemi, kde nic není. Je tam jejich vojenská základna. To chtějí okupovat třicetitisícové hlavní město Godthåbu? Vojenská okupace nedává smysl. Ale styl, jakým se Trump chová k Dánsku, je neslučitelný se základními principy, jak NATO mělo fungovat.
Foto poskytl Kryštof Kozák
Jaké konkrétní nástroje má Dánsko nebo Evropská unie, aby ten tlak ustály?
Evropa musí být jednotná. Jakmile se objeví někdo, kdo by byl ochoten Grónsko prodat za pár miliard a podlamovat evropskou pozici, je to problém. Pokud Evropané budou jednotní, bude je to něco stát.
Situaci komplikuje válka s Ruskem, Evropa je v kleštích. Trump může pohrozit zastavením vojenské pomoci, vojensky tahá za delší provaz. Došlo mu to, ví to a je schopen toho využívat.
Takže Evropa je ve dvojích kleštích – z východu Rusko, ze západu USA?
Ano, to se už reálně děje. Americká národní bezpečnostní strategie mluví o zasahování do vnitřních evropských záležitostí. Spojené státy budou podrývat Evropskou unii a podporovat národní a „etnicky čisté“ státy. Oni to sice takhle explicitně neříkají, ale „evropské hodnoty“ pro ně znamenají rasovou čistotu a protiimigrační politiku. Myšlenka Evropské unie se jim nelíbí a Grónsko se může stát dalším vyhrocujícím mechanismem podle toho, jak moc na to Američané budou tlačit.
Agentura AP píše, že Dánsko a grónská vláda žádají o urgentní jednání s americkým ministrem zahraničí Markem Rubiem. Jaké scénáře vidíte?
USA přijdou s konkrétním návrhem. Pokud to bude postavené na „potřebujeme váš ostrov, tak nám ho dejte“, je to pro Dánsko nepřijatelné. Možná se v rámci jednání objeví smlouvy o zaručených investicích.
Pokud půjde o převzetí Grónska a zmíněné přebarvení vlajky Grónska na americkou, bude to pro Dány i z hlediska elementární národní hrdosti nepřekousnutelné. Stejně jako kdybychom se třeba my měli vzdát Těšínska (hraniční oblast Česka a Polska, pozn. red.).
Hypoteticky, kdyby Grónsko patřilo Americe, co by to znamenalo pro Evropu?
Krátkodobě by se tam asi nic zásadního nestalo. Možná nová základna. Možná těžební projekty, ale ty v tom citlivém arktickém regionu mohou způsobit drastický zásah do ekosystémů. Možná by pak hlavním důvodem bylo obejití evropských a lokálních standardů a regulací.
Když se Američanů zeptáte, jestli chtějí Grónsko, řeknou ano. Když se zeptáte, jestli chtějí vojenskou okupaci a rozbití NATO, řeknou ne.
Na konci minulého rozhovoru jste řekl, že tyto kroky krátkodobě Trumpovým voličům imponují, ukazuje svou sílu, ale dlouhodobě to může USA poškodit. Děje se to?
Ano, Trump není ve světě populární. Možná se najde pár lidí, kteří podlehli kultu jeho osobnosti, ale v mezinárodním prostředí s ním všichni jednají opatrně, aby ho náhodou nerozčílili. Je to vidět i v průzkumech veřejného mínění, v Evropě je Trump extrémně nepopulární.
Jak je Trump vnímán přímo v USA?
Záleží, jak se zeptáte. Když se zeptáte, jestli chtějí Grónsko, řeknou ano. Když se zeptáte, jestli chtějí vojenskou okupaci a rozbití NATO, řeknou ne.
Od norské nadvlády k dánské správě
- Ve třináctém století se Grónsko stalo součástí Norského království, které tehdy zažívalo vrchol moci. Přestože Grónsko nebylo ekonomicky významné, Norsko chtělo upevnit svou kontrolu nad severoatlantickými trasami.
- V roce 1380 došlo k personální unii mezi Norskem a Dánskem.
- Když se Dánsko-Norsko v roce 1814 rozdělilo po napoleonských válkách, Grónsko připadlo Dánsku jako součást jeho koloniálních držav.
- V průběhu dvacátého století začalo Dánsko investovat do infrastruktury a vzdělání na Grónsku a také zavedlo přísnou kontrolu nad jeho zdroji.
- Roku 1953 bylo Grónsko oficiálně integrováno jako zámořská součást Dánského království, což ukončilo jeho koloniální status.
- Autonomie přišla v roce 1979 a v roce 2009 byla rozšířena o další práva, včetně správy nad přírodními zdroji.
- Grónsko má vlastní vládu a parlament, které spravují většinu vnitřních záležitostí. Dánsko zůstává odpovědné například za jeho zastoupení v mezinárodních organizacích a zajišťuje obranu ostrova.
- Tato forma autonomie umožňuje Grónsku značnou míru samosprávy, ale zároveň jej ponechává v rámci dánského státního celku.
- Gróňané jsou dánskými občany a používají dánskou korunu jako oficiální měnu. Převážně mezi Inuity však roste touha po úplné nezávislosti. Ekonomická závislost na Dánsku ale tento proces zpomaluje.
