Chcete-li si koupit nové bydlení, přestěhujte se v rámci Evropy kamkoli jinam. Hlavně pryč z Česka. To si lze s trochou nadsázky vzít z nejnovějších dat aktuálního Deloitte Property Indexu 2024.

Index sestavovaný každoročně společností Deloitte monitoruje, jak Evropané bydlí – a kolik je to stojí. Jedním z ukazatelů, které analýza popisuje, je dostupnost vlastnického bydlení. Tu index vypočítává z průměrných ročních hrubých mezd potřebných k pořízení nového vlastního standardizovaného bytu o průměrné velikosti sedmdesát metrů čtverečních.

Právě v dostupnosti bydlení jsme se propadli na samé dno mezi osmnácti sledovanými evropskými zeměmi. Aby se průměrný Čech mohl stát majitelem nového bytu, potřebuje k tomu 13,3 hrubé roční mzdy, na Slovensku je k nákupu nového bydlení nyní potřeba ekvivalent 12,7 hrubé roční mzdy.

Opačný a notně pozitivnější konec žebříčku opanovalo Dánsko, kde k nákupu nového bytu stačí 4,7 průměrné hrubé roční mzdy.

„Česko se předloni umístilo nejhůře, loni nás přeskočilo Slovensko a skončili jsme předposlední, nyní jsme opět nejhorší z celé Evropy. Dostupnost vlastního bydlení v Česku tak zůstává nadále špatná a zatím to nevypadá na změnu,“ říká Miroslav Linhart, vedoucí partner v oddělení finančního poradenství Deloittu. 

„Mezi nejdůležitější faktory, které mohou zlepšit nízkou dostupnost bydlení, patří výstavba nových domů a bytů, zjednodušení stavebních předpisů a povolení, dostupnost hypoték, zlepšení infrastruktury a také podpora pro developerské projekty zaměřené na dostupné bydlení,“ tvrdí.

Mezi nejdostupnější hlavní města Evropy pro pořízení vlastního bydlení patří Řím a Oslo.

Umístění Česka v podstatě kopíruje i Praha, i když tu v nedostupném bydlení předstihl Amsterodam. Kupující v nizozemské metropoli musí ušetřit ekvivalent 15,1 průměrného hrubého ročního platu, aby si mohli dovolit vlastní bydlení. Praha je na tom o něco lépe.

„Přestože loni Pražané k vlastnímu bydlení potřebovali ekvivalent 14,3 hrubého ročního platu a letos jde o 13,5 platu, Praha se v dostupnosti vlastního bydlení propadla. Po Amsterodamu je nyní druhou nejméně dostupnou ze zkoumaných metropolí v Evropě. Bratislava, která byla loni předposlední, si naopak o dvě místa polepšila a Prahu přeskočila,“ vysvětluje Petr Hána, ředitel oddělení Deloittu zaměřeného na nemovitosti a stavebnictví.

Mezi nejdostupnější hlavní města Evropy pro pořízení vlastního bydlení patří Řím a Oslo. Tamním obyvatelům stačí ekvivalent méně než osminásobku průměrné hrubé roční mzdy. Následují Záhřeb, Varšava, Kodaň a Lublaň. 

O něco lépe vychází umístění Prahy v dostupnosti nájemního bydlení. Zatímco nejdražším městem pro nájemníky je Londýn s 33,8 eura za metr čtvereční měsíčně, následovaný Dublinem, Paříží a Barcelonou, Praha se z necelých šedesáti sledovaných měst umístila na čtyřiadvacáté příčce. Průměrný měsíční nájem je dle dat Deloittu 15,9 eura za metr čtvereční. Nejnižší nájmy hlásí řecká, italská nebo bulharská města.

? – Jaroslav Beck
Vydání Forbesu ? – Jaroslav Beck

„Trh pronájmů byl v Česku během roku 2023 napjatý a ceny se vracely na předpandemickou úroveň, leckde ji už přeskočily. Nájemní bydlení tak zažívá boom zejména ve všech regionálních městech a souběžně s tím se stále více investorů a developerů začíná zaměřovat na výstavbu nájemních projektů,“ doplňuje Hána.

Průzkum sledoval i intenzitu nové bytové výstavby. Tu Deloitte vypočítává z celkového objemu dokončených bytů na tisícovku obyvatel v daných zemích. Nejvíce se dle dat staví v Irsku, kde loni vzniklo 6,19 nového bytu na tisíc obyvatel, následuje Izrael, Polsko, Dánsko, Francie, Rakousko, Belgie a Norsko – vše nad pět nových bytů na tisíc obyvatel.

Česko se s počtem 3,52 dokončeného bytu na tisíc obyvatel umístilo na desáté pozici z dvaceti sledovaných zemí.