Místo Monaka obývací pokoje, místo osobních rozhovorů videospojení přes počítač. Tak vypadá letošní finále soutěže EY Podnikatel roku, jehož vítěz se posledních 20 let vždy na začátku června vybírá v Monte Carlu. Do soutěže, v níž letos Česko reprezentuje zakladatel Kiwi.com Oliver Dlouhý, pochopitelně také zasáhla koronavirová krize.
Monako tak nejlepší podnikatele z jednotlivých zemí nehostí a EY Světový podnikatel roku bude vyhlášen v televizním vysílání ve čtvrtek 4. června na americké CNBC v osm večer českého času.
Přesto měl Forbes možnost hovořit s jednotlivými vítězi národních kol z téměř 40 zemí. Vybrali jsme pro vás příběh třicetiletého Ilji Čecha, který se stal EY Podnikatelem roku Ruska. Jeho firma Motorica, kterou založil se spolužákem z vysoké techniky, už sedm let vyrábí bionické a jinak sofistikované protézy a specializuje se přitom především na děti.
„Musí je zaujmout, musí je bavit, nejde jen o funkci. Děláme proto designy různých komiksových postav, od Kapitána Ameriky přes Hulka až po Thanose,“ vysvětloval Ilja Čech ve videohovoru pro Forbes. Projděte si jeho další myšlenky o byznysu.
O technologiích
Naše protézy mají v sobě wi-fi moduly, dají se do nich dát SIM karty a můžete s nimi telefonovat. Samozřejmostí jsou také NFC čipy, kterými můžete platit. Myslíme si, že v 21. století nemá protéza spojovat uživatele pouze s fyzickým světem, ale také s digitálním.
V podstatě by měla plnohodnotně nahradit různé gadgety, které potřebujeme k životu. Od telefonu přes ovladače až po otisky prstů. Není to jen o tom, něco uchopit a pustit.
Jak to začalo
Studoval jsem robotiku, chtěl jsem v oboru pracovat, ale nenašel jsem žádnou pořádnou firmu. Tak jsme ji s kamarádem založili. Začalo to vlastně charitou, chtěli jsme jen ukázat, co všechno lze roboticky v protézách vytvořit. Utratili jsme všechny své peníze.
Dnes v Rusku děláme vývoj a výzkum, vyrábíme v Chaj-nanu v Číně. Ve výzkumu a vývoji máme asi 20 lidí. První finanční injekci 50 tisíc dolarů jsme dostali od investora zvenčí. Loni jsme utržili 1,5 milionu dolarů a ročně děláme zhruba 1500 protéz. Dodáváme je do 12 zemí světa včetně Británie či Česka.
O evropském trhu
Od loňského roku máme certifikaci na prodej v EU, která platí také na Středním východě a v Tichomoří. Letos se ale soustřeďujeme více na Indii, kde jsme získali investičního partnera. Příští rok chceme jít do Evropy.
O konkurenci
V naší branži je na světě pět opravdu profesionálních firem, mohu jmenovat islandskou Ossur nebo rakousko-německou Ottobock, která má více než stoletou tradici. Není to tak, že bychom byli nějací draví konkurenti. Komunikujeme s nimi a občas jsme spíše partneři. Máme společný zájem, a tím je rozvoj celého trhu.
Dnes to funguje tak, že zhruba jen 25 procent lidí, kteří potřebují nějakou protetickou pomůcku, ji opravdu má. Jiní ji odmítají z různých důvodů nebo na ni nemají peníze. Všichni tedy máme opravdu dost práce. My se navíc více specializujeme na dětské pomůcky. Na světě je zhruba 25 milionů lidí, kteří potřebují naši pomoc.
O dětech
Klasické kosmetické protetické pomůcky je začnou rychle nudit, a to znamená, že je nechtějí používat. Proto se snažíme dělat pomůcky v co nejzajímavějších designech a funkcích. Dnes už to není tak, že by nejen děti, ale i dospělí chtěli protézy nějak schovávat. Pokud jsou něčím cool, rádi se s nimi chlubí a jsou radši, když vypadají jako kyborgové či superhrdinové, než aby měli umělou ruku v barvě kůže.
O nejdražší protéze
Stála zhruba 25 tisíc dolarů a byla to multifunkční robotická paže pro dospělé s digitálními funkcemi včetně přístupu do cloudu a s dotykovou obrazovkou na předloktí. Samozřejmě šla plně programovat uživatelem a mohli jste z ní nabíjet jiná zařízení.
V Evropě by stála odhadem tak 50 tisíc dolarů. V Rusku jsou také na protézy příspěvky ze zdravotního pojištění, samozřejmě záleží na druhu a rozsáhlosti postižení, ale odhaduji, že tak 95 procent klientů platit ze svého nic nemusí.
O budoucnosti
Neděláme kosmetické protézy, děláme robotické a co nejvíce funkční pomůcky. Za pět let chceme obsluhovat klienty po celém světě a z hlediska technologií se vývoj bude ubírat směrem k autonomním protézám. Lidé se nebudou učit ovládat protézu třeba pomocí svalů nebo svalových impulzů, ale protéza sama bude fungovat stejně jako jejich ruka.
K tomu bude mít na sobě kamery, sonické a laserové senzory, bude sama rozpoznávat okolí a bude chápat, jaká reakce se od ní čeká. K tomu se použije strojové učení. Protézy musejí být co nejinteligentnější a co nejpohodlnější pro lidi, kteří je budou používat. Spíše budou jejich schopnosti rozšiřovat než nahrazovat.