Bílo-modrý Gulfstream G500 se odlepí od země a nabírá výšku. V klidu, hladce a tiše překonává bariéru mraků. Tak nějak samozřejmě, přiměřeně. Přesně jako jeho majitel a brzy možná další Čech mezi nejbohatšími lidmi světa. Pavel Hubáček.
Tenhle muž klepe na dveře klubu nejbohatších lidí světa. Má čtyři děti, Banku Creditas, Grandhotel Pupp, energetické společnosti, vilu po Alfonsi Muchovi, obrazy od Kupky i Mondriana, vinařství v Bordeaux, soukromý tryskáč Gulfstream G500 s označením OK-HUB. A taky má rád slovo přiměřeně.
Tohle slovo ho taky výtečně vystihuje. Stejně jako bezelstná odpověď na otázku, jak se to vlastně stalo, že tenhle chlapík z Olomouce vydělává miliardy. „No promiňte, pracuju už nějakých třicet let, to snad miliardu musí vydělat skoro každý, ne?“ A to se, prosím pěkně, bavíme o miliardě dolarů, nikoli korun.
Pavel Hubáček, jeden z nejtišších a nejméně nápadných českých miliardářů. Tohle je story muže, který se přes klasický devadesátkový model nakup na Západě, prodej doma, přes půjčky a obchod s pohledávkami vypracoval v byznysmena, s nímž dělají obchody nejúspěšnější Češi, pracuje pro něj více než tisíc lidí a spravuje účty čtvrt milionu občanů téhle země.
V byznysmena, který má rád svou ohromnou excelovou tabulku, ale nikoho netouží ohromovat. V byznysmena, který začínal na ledě – a na ledě taky doslova začínal tento rozhovor. Zdálo se, že už to nestihne, přesto však David Kämpf nakonec puk dojel a téměř z úrovně brankové čáry zvýšil náskok na 2:0.
Ve vyprodané O2 areně zavládla slovy těžko popsatelná elektrizující atmosféra. Devatenáct sekund před koncem už bylo hotovo. Češi se po čtrnácti letech stali mistry světa v hokeji. Všem kolem, včetně autorů tohoto textu, vypadávaly hlasivky. Více než sedmnáct tisíc lidí bylo na nohou.
Ve svém skyboxu stál i Pavel Hubáček, který si v reakci na Kämpfovu branku vyndal ruce ze zadních kapes a pořádně, avšak jen jednou, tleskl rukama. Lépe byste něčí charakter bez použití slov zachytili jen těžko. I proto vás teď možná napadá – kdo vlastně je a kde se vzal Pavel Hubáček?
Kde to všechno začalo?
U hokeje. Od pěti let jsem hrál hokej, trénovali jsme dvakrát denně. Takto jsem hrál až do dorostu. Při hokeji se člověk naučí disciplínu, makat, týmovou práci… Všechno, co se vám pak v byznysu hodí.
Byl jste šťastný?
Jasně, byl to perfektní kolektiv, strašná legrace. To se nedá s individuálním sportem srovnat. Chodil jsem i na hokejovou školu, velmi zajímavá zkušenost.
A pak?
Jak jsme byli starší, začali jsme jezdit do ciziny, kde jsme měli možnost nakoupit věci, které tu za komunistů nebyly. Třeba jsem nakoupil videa za pět tisíc korun a tady prodával za dvacet.
To je fakt takto prozaické, váš začátek?
Naprosto. A v momentě, kdy váš otec vydělává dva až tři tisíce měsíčně a vy vyděláte patnáct tisíc na jednom videu, vás to podle mě definuje do budoucna. Že nechcete dělat pro někoho, ale být na vlastních nohou.
