Ze všech letošních 30 pod 30 je jasně nejbohatší: kontroluje největší firmu s největšími tržbami, ziskem i nejvíce zaměstnanci. A zřejmě je také tím nejkontroverznějším příslušníkem letošní mladé sestavy.
Michal Strnad, sedmadvacetiletý majitel industriální skupiny Czechoslovak Group, přišel k obrovskému majetku trochu překvapivou rošádou uvnitř rodiny, když na něj firmu před dvěma lety převedl otec Jaroslav.
Navíc se pohybuje v branži politicky i společensky citlivé. Ovládá největší zbrojní kolos v regionu, který dodává tanky, obrněné vozy, radary i munici do různých částí světa – včetně problematického vývozu do zemí pod embargem, který však Czechoslovak Group popírá.
Michal Strnad rozhodně není typický selfmade, zároveň ani žádný bílý kůň. V rodinném byznysu se pohybuje odmalička – prošel si firmou doslova od skladu až po ředitelskou kancelář.
Výkonným šéfem rozsáhlého holdingu se stal ve 22 letech, majitelem a nejmladším českým miliardářem v šestadvaceti. Mezitím firma dramaticky narostla a roste dál, přestože jí k tomu pomáhá i nemalé zadlužení.
Zde jsou některé z jeho pohledů na byznys i na život:
O převzetí zbrojně-průmyslové skupiny CSG
„Asi to není jako převzít po otci pekárnu. Na druhou stranu se v tomto oboru pohybuju odmalička, mám ho rád, práce mě hrozně baví a to je základ. Navíc mám kolem sebe zkušenější kabrňáky, kteří mi pomáhají.“
O svých začátcích ve firmě
„Od 12 let jsem prázdniny trávil ve skladu, kde dělala vedoucí moje babička. Vstávalo se v pět ráno každý den. Když jsem byl starší, to už byla společnost Excalibur, nakoukl jsem do obchodu od marketingu přes IT až po samotnou výrobu. Táta mě začal brát na stále důležitější jednání. Zkušenosti jsem načerpával postupně a stále je načerpávám.“
O statusu nejmladšího miliardáře
„Vždycky jsem bral, že je to rodinná firma, a vůbec neřešil, jestli je podíl napsaný na mě, nebo na tátu. To, že se teď o mně více píše a jsem vidět, beru jako součást práce. Snažím se to moc neřešit.“
O vzdělání
„Později jsem studoval VŠE a bakaláře mám z České zemědělské univerzity. Ale byla to spíše taková nutnost, táhlo mě to do byznysu. Kdybych se měl dnes rozhodovat, vysokou školu v Česku bych asi nestudoval, snad jedině v zahraničí.“
O tom, jak se ve 22 letech stal ředitelem holdingu s osmi tisíci zaměstnanci
„Táta už to dělat nechtěl, chvíli jsme tam měli externího člověka, ale i lidé z okolí nám říkali, že by to měl dělat někdo z rodiny. Aby zaměstnanci cítili, že je to pořád rodinná firma, že jsme u toho a že na skupinu dohlížíme. A tak do toho zasvětil mě. Já do té doby dělal obchod, takže jsem k tomu měl blízko. Hodně mi pomohli lidé z vedení, kteří skupinu budovali už s otcem. S nimi jsem musel navázat vztah a získat jejich důvěru.“
Jak pracuje
„Snažím se věci učit, načítat, abych byl pro manažery firem rovnocenným partnerem. Ale v praxi je vedení firem maximálně autonomní, hlavní díl zodpovědnosti leží na ředitelích jednotlivých společností. My už pak spíše řídíme společné synergie a nějakou celkovou strategii skupiny. Když je ale vyloženě potřeba, řeším situaci v dané firmě detailně.“
O otci Jaroslavovi, zakladateli CSG
„Máme hodně přátelský vztah, jsme spíše parťáci než otec se synem, což je dané i tím, že mě měl v 19 letech, máme k sobě blízko.“
Jak s otcem spolupracují
„Pořád má autoritu, to je jasné. Ale po počáteční fázi, kdy měl tendence mi do toho mluvit, dnes už řeší hlavně svoje věci ve Vítkovicích. Zajímá se, jak se máme, někdy pomůže vztahově, když je potřeba, ale do řízení nezasahuje.“
Odpovědi pocházejí z loňského rozhovoru pro Forbes (5/2019).
