Za vědomostmi, zkušenostmi, nejkvalitnějšími čaji a čajovými raritami cestují přímo na plantáže do Japonska, Číny, Indie či na Šrí Lanku. Na Slovensko čaje dovážejí letecky, aby se k zákazníkům dostaly nejlépe těsně po sklizni. I proto se nitranské Čajovně dobrých lidí dobře daří.
Na začátku podnikatelské cesty manželů Ondejčíkových byla semínka, která vysazovali, pěstovali a tvarovali z nich první bonsaje. Na základě úspěšného prodeje a zájmu lidí se propracovali i do světa čaje. Zpočátku k prodeji využívali zejména trhy a prodejní výstavy, přičemž dále pracovali ve svých zaměstnáních.
Bioložka ve vědeckém ústavu a profesor matematiky spolu otevřeli kamennou prodejnu v roce 1992 v Nitře. Jak sami říkají, bylo už těžké sedět na více židlích. Položili tak základy pro nejstarší profesionální bonsajové a čajové centrum na Slovensku.
Od začátku cítili v podnikání hlubší rozměr. „Tehdy nebyla dostupná literatura ani internet. Neviděli jsme jinou možnost, než za kulturou a uměním bonsají a čaje vycestovat do Asie. Měli jsme štěstí, ale hlavně odvahu oslovit ty nejlepší odborníky světových jmen,“ popisuje Alena Ondejčíková, jak se jejich síť kontaktů postupně zvětšovala a otevírala jim dveře i tam, kam se běžný smrtelník nedostal.
Jedna z prvních výzkumně-obchodních cest vedla na svahy himálajského Dárdžilingu, do nadmořské výšky kolem dvou tisíc metrů.
„Setkali jsme se tam s vědci, technology a producenty čaje. Umožnili nám nejen proniknout do výzkumu, způsobů pěstování a produkce indických čajů, ale také bezpečně se pohybovat za nedalekou hranicí ve východním Nepálu s vyhrocenou politickou a bezpečnostní situací. Do himálajských čajů jsme se navždy zamilovali,“ vzpomíná Ondejčíková.
Zajímavé osobnosti z oboru zvali manželé Ondejčíkovi i na Slovensko jako organizátoři jedné z největších evropských bonsajových a čajových výstav Bonsai Slovakia. „Odborníci ze čtyř kontinentů v Nitře předávali své znalosti, dovednosti a nadšení dál. I díky tomu je dnes slovenská bonsajistika a pití čaje na vysoké úrovni. Slovenský zákazník se jako spotřebitel rychle vzdělává,“ vrací se Vladimír Ondejčík k výstavě, kterou organizoval celé dvě dekády.
Ondejčíkovi upozorňují, že ve světě rychle roste trend padělání nejprodávanějších čajů. Týká se to například velmi žádaného mletého zeleného čaje matcha.
„Pravá japonská matcha má pro náročnou technologii sběru a zpracování vyšší cenu, proto se ve světě začaly masivně produkovat velmi levné náhrady ze starých a nekvalitních listů, které zdravotní benefity ani chuťový zážitek neposkytují,“ popisuje Ondejčík.
Pro spotřebitele pak může být obtížné ověřit kvalitu čaje. „Dovozce čajů by měl být proto při výběru důsledný a přesně informovaný,“ napovídá, že jako dovozci za kvalitu čajů a produktů ručí svým dobrým jménem.
Právě na jeho základě navštěvují Čajovnu dobrých lidí už celé generace rodin. „Od začátku k nám chodilo mnoho dětí. Zastavily se na cestě ze školy prohlédnout bonsaje nebo přišly s rodiči na čaj. Dnes jsou už ve zralém věku a přicházejí se svými dětmi. Lidé rostou s námi a my s nimi. Je to příjemný pocit,“ neskrývá radost Ondejčíková.
V Asii se čajová kultura úzce prolíná s tou bonsajovou. Právě pěstování bonsají dnes i na Západě vyhledávají vysoko postavení manažeři a manažerky. „Doba je rychlá, turbulentní, často stresující. Pěstování bonsají v malých miskách přináší mysli klid a duši rovnováhu. Lidé s vysokou mentální či fyzickou zátěží jej vyhledávají jako příjemnou a účinnou psychickou terapii,“ přibližuje Ondejčík.
Dobrý čaj má svou cenu. Na jeho producenty není vyvíjen takový tlak, jako je tomu například v případě velkých kávových plantáží, a může se tedy nadále produkovat kvalitně. A přestože zelené a černé čaje se pijí čerstvé, tedy nejlépe krátce po sklizni, existují i čaje, které naopak léty zrají a nabírají na hodnotě.
Jedná se o tmavé fermentované čaje lisované do různých tvarů, známé jako Pchu-er. „Slisovaný léty zraje. Čím je starší, tím je hodnotnější. Zušlechťuje se jeho chuť i léčivé vlastnosti, proto se ty kvalitní ze starobylých produkčních oblastí i u nás kupují jako dobrá investice. V roce 2019 byl například v Hongkongu vydražen svazek sedmi slisovaných Pchu-erů z roku 1920 za úctyhodných 3,36 milionu dolarů,“ vyčísluje Ondejčík.
V Japonsku, jihovýchodní Asii či arabských zemích se čaj přirozeně pije jako prostředek k ochlazení organismu – po konzumaci horkého nápoje se tělo začne automaticky ochlazovat.
„V letních měsících pijeme zelené čaje s chladivým účinkem, a to nejen v rámci klasické přípravy na horko, ale také macerací čajových lístků ve studené vodě či na ledě. Také si můžete udělat velmi chutný drink vyšleháním čaje matcha nastudeno buď s mlékem, nebo s pomerančovým džusem,“ shrnuje Ondejčíková.