Podívat se do očí člověku, který vás platí, a připomenout mu, že někdy zemře. Nebo že se nechová správně ke svým dětem. To už chce odvahu. Bez ní by ale prý Helena Svárovská, ředitelka J&T Family Office, nemohla svoji práci dělat pořádně.
Se svým úzce vyprofilovaným týmem jedenácti lidí se stará o majetky za miliardy korun. Kolika lidem přesně, by však říkala nerada, každý klient je totiž do správy svého majetku zapojuje na různých úrovních. „Těch, kterým se věnujeme opravdu intenzivně, jsou desítky,“ prozrazuje nicméně Svárovská.
O své domovské skupině, vlastněné Ivanem Jakabovičem a Jozefem Tkáčem, by mohla napsat encyklopedii, pracuje v ní totiž od roku 2003, kdy nastoupila do back office privátního bankovnictví v rámci J&T Banky. Ještě předtím si vyzkoušela i prostředí státního podniku v dnes už zaniklé České konsolidační agentuře.
Foto David Turecký
Celé skupině se teď navíc viditelně daří. Nejvíce je to vidět na nejnovějším přírůstku mezi fondy, konkrétně J&T ARCH, ve kterém je momentálně vloženo přes 67 miliard korun. Zrovna pro Svárovskou a celý J&T Family Office je to příjemná success story, na kterou se mohou odkázat. Zvlášť při rodinném charakteru fondu, kam kapitál téměř z 52 procent vložily rodiny obou zakladatelů.
I přes dekády zkušeností je ale poznat, že za každých okolností elegantní dáma není ráda středem pozornosti, rozhovory dává zřídka a opravdu nerada se fotí. Lépe jí je v byznysovém zákulisí, u jednoho stolu s klienty. Dává to ostatně smysl: správa majetku tvoří mezi jejím týmem a klientem dost intimní vztah. „Velmi často se stáváte tak trochu součástí rodiny,“ doplňuje Svárovská.
Jak byste popsala svou filozofii správy majetku a vedení family officu? Jak to třeba kontrastuje s klasickou diverzifikací investičního portfolia?
Podle mě z obecných pravidel investování nijak zásadně nevybočujeme, ale je také nutné říct, že se klientům staráme o majetek jako celek, tedy nikoli jen o investice. Pro mě jsou klíčovými hodnotami důvěra a pečlivost. Často jsme tu pro klienty, abychom přemýšleli za ně a naslouchali jim. Empatie je také naprostá nutnost. Samozřejmě i investice jsou součástí portfolia majetku našich klientů.
Jak důvěrný vztah je mezi vedoucím family officu a klientem?
Velmi často se stáváte tak trochu součástí rodiny, i když si samozřejmě musíte udržovat odstup. Jinak by vám do práce vstupovaly emoce a mizela by nestrannost. To je špatně, protože naše rady jsou nejcennější právě proto, že jsou nezávislé.
Česko je nyní ve fázi, kdy se předává majetek z první, budovatelské generace na tu druhou, což může být ošemetná věc. Nefungujete spíš jako mediátor?
Jednoznačně, je to jedna z našich nejdůležitějších funkcí. Musíme být připraveni říct klientům nepříjemné pravdy, to je naše práce. Pokud bychom se tak nechovali, budeme to dělat špatně. Musíme při práci skloubit empatii, ale také sebevědomí říct klientovi věci, které se mu nebudou líbit. Jak nabíráme zkušenosti, vidíme s předstihem, když se rodiny klientů začínají řítit směrem, kterým určitě nechtějí. Do jisté míry musíme rodinu našeho klienta ochránit před ní samotnou.
Co pro vás bylo skutečně nepříjemné, ale nutné sdělit klientovi?
Když dojde na předávání majetku, je samozřejmě hlavní motivací zabezpečit potomky do budoucna, aby finančně nestrádali. Někdy se ale děje opak. Řešíme, zda je opravdu nutné, aby dítě mělo každý měsíc apanáž padesát či sto tisíc korun. Klientovi v podobné situaci jsem řekla, že si myslím, že svým dětem dává moc peněz.
Vycházela jsem z toho, jak s nimi jeho potomci zacházeli. Na takovou radu už ale s klientem musíte mít něco odžito. Zároveň to musíte říct jinak, než jsem to teď pověděla já vám. Musíte si dát pozor, aby negativní forma sdělení nepřebila obsah.
V této konkrétní situaci to začalo být z mého pohledu za hranou. Obě děti klienta přestaly pracovat a začaly si užívat života z peněz rodičů. V takovou chvíli musíte mít na zřeteli jejich ochranu před nimi samými.
