Tu chytlavou písničku si nejspíš stále vybavíte a komedii z 90. let taky: „Někteří lidi nevěří, že jamajskej bob zvítězí!“ Kokosy na sněhu se nyní vrací, neboť karibský ostrovní stát vyšle na blížící se olympiádu čtyřbob poprvé od Calgary 1988 – od her, které inspirovaly kultovní snímek.
Pro čtenáře Forbesu je mimo jiné pozoruhodné, že v této story už dávno figuruje dogecoin. A je dobré si zpětně proklepnout děj. Od reality se totiž liší asi jako současná česká lednová rána od jamajské slunečné idyly.
„Je to snímek od Disneyho, nikoli pravda,“ napsal už před lety na Reddit Dudley Stokes, jeden z členů opravdového jamajského čtyřbobu, který má čestné místo v seznamu milovaných olympijských outsiderů a antihrdinů.
Tady se hodí rychlá vsuvka: navzdory heslu „Výše, rychleji, silněji“ se totiž dá dobře zviditelnit naopak tím, že jste nejhorší, riskujete zdraví či se dokonce topíte v bazénu. To všechno už se samozřejmě stalo.
Jiný výborný film byl natočený o Michaelovi Edwardsovi zvaném Orel Eddie. Na skokanském můstku rovněž v Calgary 1988 se fandilo hlavně tomu, aby se při dopadu nezabil, přesto byl a je známější než většina účastníků her.
Anebo Eric Moussambani alias Erik Úhoř – plavec z Rovníkové Guineje v Sydney 2000 nešel vpřed, ale spíš ke dnu. Přesto se stal miláčkem Australanů, hrdinou vlasti a firma Speedo ho hned využila do reklamy.
Jak to souvisí s Jamajčany? V Kokosech na sněhu musí prodat auto a vybírat peníze, aby měli na letenku do Calgary, zkrátka překonávat úskalí. Opak je pravdou. S myšlenkou čtyřbobu z Karibiku přišli bohatí Američané George Finch a William Maloney, peníze nebyly problém.
Jejich kalkulace byla jasná. Jamajčani jsou fantastičtí sprinteři, což je vlastnost, kterou bobisté při startu potřebují. Závodníky pak nenacházeli jen tak zvesela po barech, nýbrž v armádě. „S bobováním jsem začal proto, že mi to navrhl plukovník – já byl kapitán a byl jsem zvyklý poslouchat nadřízené,“ popisuje zpětně Stokes.
Podobně vymyšlené jsou i scénky o tom, že je rivalové z ostatních zemí zpočátku nesnášeli. Naopak, Jamajčanům se dostalo vřelého přivítání, kdo mohl, ten pomohl. Celé sportovní odvětví ostatně z jejich story následně profitovalo, neboť patřila k mediálním tahákům olympiády.
A těžili z toho jejich nástupci, přičemž sloveso těžit dostává zpětně pozoruhodné konotace. Jamajští bobisté a bobistky sice naskakovali na olympiádách celkem pravidelně, ale „jen“ ve dvoučlenné posádce, takže to příběh Kokosů na sněhu a čtyřbobu nekopírovalo přesně.
Popularita jim však ohromně pomohla v roce 2014, když se sice kvalifikovali do ruského Soči, jenže neměli peníze na cestovné ani na patřičnou výbavu (klasický problém výprav z rozvojových zemí).
Tehdy zaúřadoval crowdfunding a dokonce kryptoměny. Potřebných 80 tisíc dolarů dali dohromady nejen fanoušci na internetu, ale také uživatelé dogecoinu. Snad ani nepřepočítávat, kolik jich obětovali na zhruba 30 tisíc dolarů a jakou hodnotu by měly dnes.
Ono to totiž na druhou stranu byla investice k nezaplacení. Sám spoluzakladatel měny Jackson Palmer s hrdostí psal: „Je skvělé vidět, že se lidé na webu spojí a dokážou něco pozitivního. Koresponduje to s duchem dogecoinu.“ Byl to jeden z prvních momentů, kdy se krypto dokázalo zviditelnit a proniknout do veřejného prostoru, byť tehdy muselo na čtenáře mainstreamu působit jako… No, třeba jako jamajští bobisté na zimní olympiádě.
Ti současní už to řešit nemusí. Loni se jejich sponzorem stala hra Popongo, její CEO si dal za cíl poslat bobistům sto tisíc dolarů, a to za podíly z každé prodané kopie svého výrobku. „Jako pro jamajského rodáka je pro mě jejich příběh velmi inspirativní,“ vysvětlil podnikatel Errol Anderson.
Bez ohledu na to, zda ho inspirovala realita či fikce. A brzy se těšte na další takové: v Pekingu letos poprvé startují sjezdaři ze Saúdské Arábie a z Haiti či skeletonista z Americké Samoy. Cílem bude nejen přežít a dokončit závod, ale také využít zájmu, který to celé vzbudí.
