Počty infarktů v posledních dvaceti letech vytrvale klesají, zato ale prudce přibývá srdečních selhání. O záludnosti statistik, proč nás vlastní zdraví zajímá mnohem méně než obyvatele západní Evropy i jak zachránit člověka za hranicí smrti, jsme mluvili s předním českým kardiologem Petrem Ošťádalem.
Východ a Západ i dál rozděluje železná opona, alespoň v kardiologických statistikách. Na nemoci srdce a cév v Česku umírá třikrát víc lidí než třeba ve Francii. „Čím více na východ, tím jsou čísla horší. A Češi v rámci Evropy patří v mnoha rizikových faktorech k těm vůbec nejhorším,“ říká Petr Ošťádal, přednosta Kardiologické kliniky FN Motol a také předseda České kardiologické společnosti.
Kardiologii si vybral už ve čtvrtém ročníku medicíny. Nyní vede kliniku v největší nemocnici v zemi. „Srdečním“ oborem Petra Ošťádala je akutní kardiologie, tedy srdeční selhání, intenzivní kardiologická péče a s ní související mechanické podpory krevního oběhu.
Proč ubylo infarktů, ale naopak přibylo selhání srdce? Oštádal v rozhovoru mluví o nejčastějších diagnózách, které Čechy potkávají, ale popisuje také, kam až medicína zašla. Někdy dokáže vrátit k životu i toho, kdo by byl dříve prohlášen za mrtvého.
Dá se říct, že jako Češi jdeme nemocem srdce a cév naproti?
Bohužel tomu jdeme naproti, zejména při pohledu na ten velký rozdíl, který je mezi obyvateli v jednotlivých částech Evropy a jak se ke stejnému problému staví v zemích na západ od nás.
Tam si možná víc uvědomují, že když se o sebe budou lépe starat, nebudou se vystavovat zbytečně rizikovým faktorům pro kardiovaskulární onemocnění, tak nejenže budou zdravější, ale budou také bohatší, protože každá nemoc něco stojí, a ne všechno může uhradit zdravotní pojištění. U nás je kardiovaskulárních onemocnění zásadně víc než v západní Evropě.
