Byl rok před revolucí a novomanželé Jechovi si na veletrhu chtěli vybrat sedačku. Na výběr ale byla jenom jediná. A navíc červená. Protože Pavel Jech červenou nechtěl, řekl si, že si sedačku radši vyrobí sám. Pak začal gauče i křesla vyrábět i pro své známé a dnes už 30 let vede rodinnou firmu Jech, která má obrat 100 milionů ročně a výrobu vyprodanou na čtyři měsíce dopředu. Jednoduše: společnost, která vyrábí nejvíc sedacích souprav u nás.
„Sedačku jsem chtěl ušít z kozích kůží, protože jsou velmi jemné a hebké. Objel jsem všechny řezníky v kraji a s těmi se domluvil, že když zabijí kozu a majitel jim kůži nechá, zavolají mi. Jedna kůže tehdy stála 40 korun. Za pět měsíců jsem jich měl skoro 50 a sušil jsem je doma na plotě. V jedné koželužně na pohovky jsem je pak nechat vyčinit na černo, protože to tehdy jinak nešlo,“ vzpomíná se smíchem Jech.
Ten dnes jako jediný v Česku dělá kromě běžných sedaček také sedačky z nejkvalitnější, čtyřmilimetrové kůže, jejichž cena se pohybuje kolem 200 tisíc. Objednávají si je české i slovenské celebrity a nejvyšší manažeři. Nejdražší sedačku prodal za 325 tisíc.
Na kvalitních materiálech si zakládal od začátku, kdy první křesla sám opracovával, mořil a lakoval v truhlářské dílně svého dědy. „Odmalička jsem rád pracoval rukama a na truhlářských strojích jsem dělal už jako dítě. Protože jsem studoval strojařinu, byla mi vlastní i práce s kovem, jen s čalouněním mi pomáhal kamarád čalouník,“ říká Jech, kterému bylo tehdy dvaatřicet. První sedačku dal dohromady za dva měsíce ještě při práci v automobilce Škoda.
„Už za totality jsem doma vyráběl přívěsné vozíky za auta a po revoluci se ve mně ozvala silná touha podnikat. Nejdřív jsem si myslel, že budu opravovat auta, když ale všichni začali chtít moje křesla a sedačky a z obchodů mi pořád volali, ať přivezu další, bylo rozhodnuto,“ vzpomíná.
V Dobrušce u Hradce Králové si tak Jech za 200 tisíc koupil dům určený k demolici, ze kterého udělal svou první výrobnu. Po třech letech už zaměstnával téměř 60 lidí.
„První kapitál jsem získal z prodeje favoritu, místo něho si koupil starou škodovku, a navíc jsem si vzal úvěr na dům své maminky. Výrobní areál jsem postupně za 60 milionů zrekonstruoval a rozšířil. Z nějakého důvodu jsem ale věřil, že to bude fungovat,“ popisuje Jech, který s manželkou a pěti dětmi bydlel ještě 15 let v bytě 3+1, tedy do té doby, než splatil celý úvěr a začal se dostávat do čistého zisku.
V dobrušské výrobně dnes své sedací soupravy vyrábí kompletně, přičemž dřevo a plošný materiál bere od českých dodavatelů, stejně jako pěny. Látky a kůže nakupuje převážně ve Španělsku, v Itálii nebo Brazílii.
Za tím, že se značka Jech vyhoupla do další, digitální éry a získala post největší sedačkářské firmy na trhu, stojí syn Pavla Jecha Marek, který se ke svému otci přidal před pěti lety.
„Tehdy odeznívala finanční krize a celé naše odvětví bylo po stránce marketingu zanedbané. To nám dalo náskok a zainvestovali jsme peníze do obsahu i komunikace. Uvědomili jsme si, že i když jsme dřív marketing nepotřebovali, teď přišla doba, kdy musíme systematicky budovat silný brand. Od té doby prodáváme hlavně přes vlastní prodejny,“ popisuje dnes marketingový manažer Marek Jech, který do tátovy firmy chodil už odmalička na brigády.
Vlastních prodejen mají Jechovi devět, přičemž prodávají také v dalších 40 partnerských prodejnách po celém Česku. A v celém Česku navíc pravděpodobně nenajdete pečovatelský dům nebo dům pro seniory, který by neměl jejich nábytek.
Firma Linet je s tím, zda by pro ni nevyrobili židle a křesla pro seniory, oslovila na nábytkářském veletrhu hned v začátcích jejich podnikání. Jech pro ni nábytek vyráběl 25 let, dnes už nábytek do domovů dodává také sám a kromě Česka se soustřeďuje také na zahraničí – jeho židle a křesla mají v domovech na Slovensku, v Nizozemsku, Belgii, Švédsku, Austrálii nebo na Tchaj-wanu.
„Jedním z klíčových důvodů, proč se nám tak daří, je, že mi dal otec volnost a důvěru v tom, jak investuju a jak značku prezentuju. Navíc máme mezi sebou ve firmě dobré vztahy a to se podle mě k zákazníkům přenáší. Cítím, že neděláme jen nábytek, ale že je to něco, co máme opravdu rádi a k čemu máme vztah,“ uzavírá Marek Jech.
