Jejich centrála je vzorem ekologické i sociální odpovědnosti. Zaměstnávají lidi s handicapem, u surovin striktně dbají na biocertifikaci. Zároveň ročně utrží 450 milionů korun, jsou v zisku a jejich výrobky se dají označit za love brand. Jak se to dá všechno skloubit, vysvětluje Josef Dvořáček ze Sonnentoru.
Jejich hlavní sezona se jednoznačně odvíjí od momentu, kdy za okny zavládne zima a tma a na našich stolech se objevují hrnky s horkými nápoji. Štědrý den pro ně znamená jeden z byznysových vrcholů roku.
„Ale mimo to už vyrábíme sirupy neslazené cukrem, jablečný punč s výluhem hřebíčku a skořice či kurkuma latté. Daří se nám vše vyvážit tak, abychom měli příjmy po celý rok,“ popisuje v dnešním Forbes Byznys podcastu Josef Dvořáček, jednatel společnosti Sonnentor.
Ta vyrábí čaje a bylinné nápoje od roku 1992 a skloubí v sobě jak mimořádně ekologický přístup, tak zdravé hospodaření. Za poslední účetní rok, který mají od března do března, se Sonnentor dostal v obratu ke 450 milionům korun, zisk EBITDA činil 95 milionů korun.
„Myslím, že to jsou krásná čísla, ale snažíme se podnikat hodně udržitelně a je pro mě velké téma, jestli musíme růst za každou cenu. A já si myslím, že nemusíme,“ říká byznysový originál Dvořáček.
„Přijímáme růst firmy jako dar, ale jsme připravení i na to, že se jednou křivka nahoře zaoblí a my toho využijeme, abychom zapracovali na další kvalitě. Pokud je totiž růst příliš strmý, nakonec může pro firmu podobnou té naší být problém zajistit si kvalitní suroviny u pěstitelů a sedláků,“ poukazuje.
V tomto ohledu předběhli dobu o dekády. Za samozřejmost považují například i to, že se snaží edukovat přímo své dodavatele.
„Povinností všech firem je myslet na okolí, na společnost okolo vás,“ míní Dvořáček. „A mě těší, že neděláme jen dobré byliny, čaje a koření, ale že můžeme být inspirací, jak stavět průmyslový areál, jak přemýšlet o energiích, o vodě.“
A nabízí originální pohled na tři nejpropíranější písmena současné doby: ESG, tedy environmentální, sociální a korporátní odpovědnost.
„Potkávám hodně podnikatelů, co nadávají na ESG, u nás je to ale posledních dvacet let přirozená součást našeho podnikání. Naopak jsme přivítali to, že najednou umíme sledovat či změřit některé věci, u nichž jsme to dříve neuměli. Někdy jsme si mysleli, že je něco ohromně zelené, ale až později zjistíte, že věci až tak zelené nejsou a musíte je přehodnotit,“ konstatuje Dvořáček.
Paralelou k zavádění ESG podle něj může být, když se Česko i další země v minulosti rozhodly zakázat kouření v restauracích a hospodách.
„Říkalo se: Zase nám někdo něco nařizuje, všichni zavřou… Místo toho se změnila kultura a myslím, že to velmi prospělo životu,“ soudí Dvořáček.
S ESG to podle něj může dopadnout podobně: „Pokud to uděláme správně, tak za dalších dvacet let budeme vnoučatům vysvětlovat, jak vůbec bylo možné vypouštět škodliviny do přírody, jak mohl někdo podnikat na úkor všech.“
Kdy může být snaha o zelené podnikání kontraproduktivní? Jak vybalancovat ekologické standardy a snahu o zisk? V čem má radost z mladší generace? Přejeme krásný vánoční poslech našeho Forbes Byznys podcastu.