Průkopnice nového pojetí výzkumu gramotnosti u dětí a dospělých Anežka Kuzmičová už jako dítě před spaním nutkavě řešila, co vnímají její smysly oproti tomu, jak svět vidí ostatní. A z toho, že to neměla jak spolehlivě porovnat, se jí dělalo fyzicky nevolno.
Její práce vychází z předpokladu, že čtenářské schopnosti a prožitky představují vrstevnatou souhru jazykových, technologických, tělesných, osobnostních a kulturních aspektů a jsou ovlivněny společenským hodnocením.
Takové propojení oborů není v humanitních vědách obvyklé. Přístup Anežky Kuzmičové je tak v kombinaci metod jedinečný nejen v českém, ale i světovém kontextu.
I proto letos získala ocenění Nadačního fondu Neuron pro nadějné vědce za výzkum gramotnosti.
Co vás dovedlo k vědě a co vás u ní drží?
V rámci studia v Praze jsem vyjela na švédskou univerzitu. Ke konci pobytu mě pozvala na oběd vyučující Sara Danius. Byla to výrazná kritická figura, měla za sebou roky v Americe, Británii.
Později se stala první ženou v čele komise, která uděluje literární Nobelovu cenu a zčásti mi taky konzultovala doktorskou práci. Řekla mi tehdy, že ještě nepotkala studenta s tak komplexním teoretickým myšlením a popsala, co u mě vypozorovala. Tohle byl zlom.
Bylo mi dvaadvacet a nikdy se mnou nikdo neřešil, jak myslím. Byla jsem zvyklá, že záleží na tom, kolik toho vím a znám, překládala jsem knížky a chtěla jsem u toho zůstat.
Od té doby mě u výzkumu drží, jak málo zatím chápeme, co se při čtení a kolem něj děje. To vám potvrdí každý neurovědec. Přitom lidi číst potřebují a čtou hrozně moc, díky mobilům za všech okolností.
Je něco, co byste změnila v českém vědeckém prostředí?
V Česku se o většinu peněz na výzkum soutěží a při podávání grantů musíte přesně popsat, jaké z vaší práce vzniknou výstupy. Takový systém nezohledňuje, jak moc je výzkum o improvizaci a kreativitě. Další, co mě v každodenním životě bolí, je nestabilita vědeckého prostředí.
Sama jsem zatím neměla jistotu financování ani obživy na dobu delší než tři roky. Zůstat u něčeho takového od člověka vyžaduje neskutečnou víru a odhodlání.
Není pak snadné motivovat ještě další lidi, v nichž vidíte potenciál, a plánovat s nimi větší projekty. Co jsem zpátky v Česku, přemýšlím o tomhle každý den.
