Harmonikas je nenápadná česká firma, která však drží jedno velké prvenství – je největším výrobcem harmonikových hlásků a měchů na světě. Na nástroj s hlásky z lounské továrny hraje harmonikářka z kapely Tři Sestry, Jaromír Nohavica a zahrál si i čínský prezident Si Ťin-pching. Jak se firmě podařilo překonat tradiční konkurenci, prosadit se na globálním trhu a stát se světovou jedničkou v oboru?
Výroba harmonik má v Česku dlouhou a bohatou tradici, sahající až do devatenáctého století. Už tehdy se v regionu kolem Kraslic a Loun rozvíjela výroba harmonik a jejich součástí, která si rychle získala renomé nejen v Evropě, ale i ve světě. Za minulého režimu byla většina produkce soustředěna do národního podniku Delicia, který v důsledku tvrdé konkurence, především z Itálie a Německa, po roce 1989 zkrachoval a prošel privatizací.
Právě v tomto podniku začínal v roce 1960 Ladislav Titlbach starší. Vystudoval výrobu hudebních nástrojů v Kraslicích a jako odborník na klíčové komponenty harmonik – hlásky a měchy – zde strávil téměř celý profesní život. Když necelých deset let před jeho důchodem podnik zkrachoval a objevila se možnost odkoupit část výroby, neváhal.
Foto: Lukáš Procházka
Foto: Lukáš Procházka
Foto: Lukáš Procházka
Foto: Lukáš Procházka
„Tátovi bylo 52 let a měl obavy o budoucnost. Svému řemeslu ale věřil a viděl v něm potenciál, proto v roce 1998 od bývalých majitelů koupil část podniku za 28 milionů korun a založil Harmonikas. Banka mu na to poskytla půjčku za velmi přísných podmínek,“ vzpomíná Ladislav Titlbach mladší, současný většinový majitel společnosti, se kterým se setkáváme v několikapatrové továrně v Lounech.
Tvrdý start a cesta na vrchol
Byl to riskantní krok a brzy přišla první těžká zkouška. „Měli jsme tehdy jen dva velké zákazníky, přičemž oba do dvou let zkrachovali. Nezbylo nám než hledat nové trhy a neustále se zdokonalovat,“ říká Titlbach mladší, který tou dobou studoval strojařinu na vysoké škole. Dění ve firmě však důvěrně znal – už od patnácti let tam chodil na brigády.
Jeho otec se nevzdal. Díky neústupnosti a ochotě učit se z vlastních chyb firmu vytáhl z nejhoršího. „Otce i mě rozčiluje, když je někdo lepší než my, a tak vždy hledáme způsob, jak to změnit,“ vysvětluje Titlbach mladší. Tento přístup se ukázal jako klíčový – od té doby firma stabilně roste.
Na rozdíl od italské konkurence, která se drží tradiční ruční výroby, se Harmonikas nebála automatizace. Už od začátku začali Titlbachovi do výroby zavádět nové technologie. I když zákazníci v jejich oboru stále preferují ruční práci, firma se snaží výrobu co nejvíce automatizovat a robotizovat. Ručně se dnes provádí pouze montáž a výroba měchů.
Ročně v Harmonikas vyrobí pět tisíc měchů a 1,6 milionu hlasů – což odpovídá komponentům pro přibližně 15 000 harmonik. Podíl ruční práce se liší – u levnějších modelů činí třicet procent, zatímco u těch nejkvalitnějších dosahuje až sta procent. Hlasy dokážou vyrobit v netradičních tvarech, tónech a z různých materiálů. Jeden může stát až dvanáct eur a do jedné harmoniky jich je potřeba v průměru sto až stopadesát.
Foto: Lukáš Procházka
„Nejtěžší na výrobě je správně navrhnout tón jazýčku, který zásadně ovlivňuje zvuk nástroje. Hotový produkt je pak nutné důkladně otestovat pomocí speciálních měřicích zařízení. Získat adekvátní zpětnou vazbu od zákazníků je však složité,“ říká podnikatel.
„V podstatě prodáváme ‚motor‘ do harmonik – tedy hlasy a měchy, které samy o sobě nejsou finálním produktem. Díky tomu se nemusíme soustředit na složitý marketing ani oslovovat koncové zákazníky. Naším hlavním úkolem vždy bylo přesvědčit výrobce harmonik, aby u nás nakupovali,“ vysvětluje Titlbach principy jejich podnikání.
Přemlouvat stoleté rodinné firmy z Itálie, Francie nebo Německa, které byly zvyklé brát ruční výrobky od Italů, prý ale rozhodně nebylo snadné. „Zvláště Italové jsou oříšek, chtějí mít všechno ruční a mají pocit, že to nejlepší se vyrábí jen v Itálii,“ přibližuje složitost expanze.
Hvězdní zákazníci
Ladislav Titlbach mladší ve firmě začal pracovat na plný úvazek v roce 2001. Dostal na starosti nákup a oddělení, které vyrábí součástky pro bubny Sonor. O pár let později se společně se sestrou stali majiteli firmy.
„Já mám šedesát procent a udávám směr firmy, sestra má čtyřicet procent a má na starosti obchodní a administrativní stránku. Ve firmě je mi velkou oporou také manželka, která má na starosti veškeré účetní podklady, “ vysvětluje Titlbach majetkové vztahy ve firmě.
Jedním z milníků bylo rozhodnutí omezit výrobu nástrojárny, kde firma vyráběla nástroje a formy pro okolní podniky. „Pochopili jsme, že nás to odvádělo od našeho hlavního produktu, takže jsme to minimalizovali. Když pak přišla krize v roce 2008, ukázalo se, že to byl dobrý krok,“ vzpomíná podnikatel.
Výzvou byla i koronavirová pandemie, která nejprve budila obavy. „Zpočátku to vypadalo na další krizi. Nakonec ale byla harmonika v době covidu nejprodávanějším nástrojem. Covid nás naučil, že žádná krize není tak velká, aby se nedala ustát,“ konstatuje Titlbach.
Díky technologiím a inovacím je Harmonikas dnes největším výrobcem harmonikových hlásků a měchů na světě, a to i přesto, že trh s akordeony se rok od roku zmenšuje. „Na světě existuje jen pět stejných firem, z toho čtyři jsou v Itálii – dokonce v jednom městě, které se jmenuje Castelfidardo,“ zmiňuje podnikatel.
Rozdíl mezi Harmonikas a italskými konkurenty spočívá hlavně v rozsahu a přístupu k výrobě. „Italské firmy byly před dvaceti lety větší, dnes mají do padesáti zaměstnanců, zatímco my jich máme pětadevadesát,“ porovnává Titlbach s tím, že kvalita produkce zůstává srovnatelná.
Dnes Harmonikas dodává své výrobky zákazníkům po celém světě. Mezi největší trhy patří Švýcarsko, Německo, Rakousko a Itálie. „Švýcarsko je v našem oboru oproti celé Evropě napřed. Obdivuji tuto zemi za to, že se nestydí za své tradice. Ten, kdo tam umí řemeslo, je oceňován stejně jako u nás třeba ekonom a má se dobře. Z toho bychom si měli vzít příklad,“ říká Titlbach, který do rodinného podniku bere na brigády i své dva syny.
Vedle Evropy se Harmonikas úspěšně prosazuje i v Asii. Čína dnes tvoří přibližně deset procent obratu firmy, ale podle Titlbacha má tento trh mnohem větší potenciál. „Při vstupu na čínský a indický trh nám hodně pomohlo, že umíme prodat své výrobky v Itálii, která je pokládána za světovou špičku. Většina světa z Číny nakupuje, my tam jako jedni z mála prodáváme,“ říká s úsměvem.
Firma také nárazově vyrábí zakázkové komponenty pro jednotlivce z celého světa, kteří jinde neseženou přesně to, co potřebují. Před válkou byl důležitým trhem i ruský trh, který však dnes ustoupil do pozadí.
Mezi zákazníky Harmonikas patří nejen běžní hudebníci, ale i významné osobnosti. „Na nástroj naší zákaznice hraje třeba čínský prezident, který ho dostal darem. Z českých luhů a hájů na harmoniku s našimi hlasy a měchy hrají třeba harmonikáři ze Tří sester, z Divokého Billa a naše hlasy má i Nohavica, který o tom asi ani neví,“ jmenuje některé z úspěchů Titlbach.
Ačkoli zájem o hudební nástroje obecně rok od roku klesá, firmě z Loun se daří i díky tomu, že postupně přebírá konkurenci. „Máme informace z pražské konzervatoře, že zájem o hru na harmoniku roste. Dokonce teď musí odmítat studenty. Jsou to ale jednotky studentů,“ uvádí Titlbach. Přesto byl loňský rok pro Harmonikas rekordní – díky neobvyklým zakázkám dosáhla firma obratu 88 milionů korun.
Do budoucna se Harmonikas zaměří na rozvoj trhů v Severní, Střední a Jižní Americe. Možnosti růstu jsou však omezené. „Kapacitně jsme na stropu a hudební průmysl se spíš zmenšuje, takže nemá smysl navyšovat výrobu. Naším cílem je udržet to, co máme,“ říká Titlbach.
Zároveň upozorňuje na to, že mezinárodní obchod stále více ovlivňuje politika. „Je strašná škoda, že jsme ve světě politicky vždy krátkodobě vyhraněni na určitou stranu. Dělá to problémy v dlouhodobé obchodní spolupráci. Hudba by neměla mít hranice,“ uzavírá Titlbach.
