Maďarský miliardář, filantrop, ale také samozvaný strážce demokracie a lidských práv. George Soros, 94letý finančník, který během svého života daroval na dobročinné účely více než 32 miliard dolarů (asi 780 miliard korun), dodnes vyvolává vášně, které rozdmýchávají politické špičky. Proč jim tolik vadí? A jak velká je ve skutečnosti Sorosova sféra vlivu?
Patří k nejbohatším lidem na světě a bezpochyby i k těm nejmocnějším. Na vrcholu svého vlivu dokonce srazil na kolena britskou libru, kterou natolik devalvoval, že způsobil ve Spojeném království celonárodní krizi. Jak se ale židovský chlapec, který se skrýval v nacisty okupované Budapešti, stal obávaným finančníkem?
Sorosův příběh je zároveň příběhem dějin druhé poloviny dvacátého století. Od vyrovnávání se s poválečnými zvěrstvy přes nástup Sovětského svazu, finančníkovu horlivou podporu (často nespoutaného) kapitalismu až po boj s totalitními režimy po celém světě a další formy jejich znovuzrození na počátku 21. století.
Zda je George Soros kladnou, nebo zápornou postavou tohoto příběhu, to je na posouzení čtenářů, protože stejně jako je plný rozporů Sorosův příběh, je plný rozporů i jeho odkaz.
Chlapec, který rád počítal
Nelze začít jinde než v předválečné Budapešti. George Soros, původním jménem György Schwartz, se narodil 12. srpna roku 1930 do židovské rodiny matce Erzsébet (později se přejmenovala na Elizabeth) a otci Tivadarovi (Theodorovi).
Jeho otec měl na výchovu mladého chlapce významný vliv, pracoval jako právník a byl odborníkem na mezinárodní jazyk esperanto, ke kterému vedl i Györgyho.
Tivadar byl zároveň spisovatelem, jak ho později vykreslil jeho starší syn Paul: „Byl sečtělý, světaznalý, ovládal němčinu, angličtinu, francouzštinu i ruštinu, měl skvělý úsudek a znal svět. Pokládám sebe i svého bratra za produkt naší rodiny, především našeho otce.“
Jeho matka o mnoho let později ve svém skromně zařízeném newyorském bytě vzpomínala, jak „sedmi- nebo osmiletý George napsal báseň, v níž svého otce vykreslil jako boha, Dia“, říkala s úsměvem reportérovi Michaelovi Kaufmanovi, který o tehdy už známém finančníkovi psal knihu.
Foto se souhlasem Open Society Foundations
György Schwartz, dnes známý jako George Soros
Hrdina, nebo slaboch?
George vnímal otce jako rozporuplnou postavu. „Byl to silný muž, nebo slaboch? Dodnes mám pochybnosti. Na jedné straně byl statečný, což pramenilo z časů první světové války, kterou strávil jako zajatec na Sibiři, to ho určitě poznamenalo a věřím, že už nechtěl nic podobného zažít. Možná i proto zpohodlněl a oženil se s mou mámou. Odcizil se svému původnímu záměru a ztratil další ambice,“ vzpomínal v knize Soros.
Narážel na to, že jeho otec, mladý student práv, který se do války dobrovolně přihlásil, snad i v touze rychleji postoupit v kariéře, velmi rychle zanevřel na kariéru vojenského důstojníka. A místo toho se přiženil do zámožnější rodiny bratrance svého otce, jehož v té době jedenáctiletou dceru Erzsébet okouzlil, když k nim přišel na návštěvu, jak jinak, než v uniformě.
Schwartzovi měli pohodlný život střední třídy: chlapci chodili do škol, hráli tenis, lyžovali a léta trávili spolu v rodinném sídle na ostrově Lupa na Dunaji, severně od Budapešti.
Foto se souhlasem Open Society Foundations
George Soros na bruslích s matkou v Budapešti v roce 1934
Právě na tomto ostrově se zrodil Sorosův zájem o podnikání i o (v té době značně omezené) zasahování do mezinárodních záležitostí.
Tehdy devítiletý George vytvořil vlastní byznys: prodával noviny Lupa místním obyvatelům a výtěžek z prodeje posílal do Finska, aby „podpořil ty, kteří bojují za svobodu, jak říkal otec“.
To všechno mohlo pokračovat dál, kdyby celou tuto idylku nepřerušila druhá světová válka.
Zrod Sorose
Poté, co se Evropou prohnala vlna nacismu, se Tividar rozhodl přejmenovat rodinu na „Soros“, když zfalšoval dokumenty, podle kterých se židovská rodina vydávala za křesťany.
Soros znamená v maďarštině „další“, v esperantu zase „bude stoupat“. Tento palindrom, tedy slovo, které se čte stejně zleva i zprava, se vzdělanému Tividarovi líbil natolik, že podle něj přejmenoval rovnou celou rodinu.
Ať už mladý George vnímal otce jako hrdinu, nebo slabocha, nelze mu upřít, že se pokusil svou rodinu, manželku a syny Györgyho a o čtyři roky staršího Pála (později známého jako „neviditelný filantrop“ Paul Soros) ochránit nejlépe, jak mohl.
Sorosovi se, v té době už Němci zcela okupované Budapešti, celý rok 1944 skrývali často osamoceně, aby byli méně podezřelí. Setkávali se jen občas a pod rouškou tmy.
Paula dokonce chytily vojenské jednotky, protože ho podezřívali, že je německým dezertérem, a poslali ho s tisíci dalšími muži na pochod na východní frontu, ze kterého v poslední chvíli utekl.
Jak později napsal ve svých pamětech, Rusové vyvedli tímto způsobem z Maďarska více než 280 tisíc mladých Maďarů, z nichž přežila válku asi jen třetina. Na nacistickou okupaci Maďarska doplatilo půl milionu maďarských Židů, kteří válku nepřežili.
Foto se souhlasem Open Society Foundations
George Soros (uprostřed) spolu s bratrem Paulem (vpravo) a otcem Tividarem v roce 1935
Pravidla neplatí
Sorosovým se podařilo přežít jen díky obezřetnosti jejich otce, i když na celé rodině se tato zkušenost podepsala. Paul i George ji oba později ve svých memoárech označili za „definující“ pro jejich další život.
Právě v té době se zrodilo i Sorosovo zjevné pohrdání pravidly, které bylo opět zakořeněno ve filozofii jeho otce. „Jsou časy, kdy pravidla neplatí, protože pokud je budete následovat, zahynete,“ vzpomínali oba bratři.
George se již v mladém věku vyznačoval vynalézavostí. Jako teenager začal vydělávat na kurzovních poplatcích, když vybíral zahraniční měny a převáděl je na maďarské forinty. Všiml si, že různé směnárny v Budapešti mají různé kurzy, a když se mu podařilo najít výhodnější, dokázal si vydělat na poplatcích.
Po válce v roce 1947, v té době sedmnáctiletý George Soros opustil rodné Maďarsko a vydal se studovat na London School of Economics.
Starší z bratrů, Paul, emigroval do Spojených států v roce 1948. Jako zkušený lyžař cestoval spolu s maďarským olympijským týmem lyžařů přes Švýcarsko.
Georgovi se sice podařilo uniknout dříve, ale musel se dopředu protloukat sám a bez finanční podpory od rodiny. Při studiu pracoval na farmě, na britských železnicích nebo roznášel drinky v britských klubech jako číšník.
Když na to přišel jeden z jeho univerzitních profesorů, nahlásil ho charitě, která mu vzápětí poslala na podporu čtyřicet liber. Mladého Sorose toto gesto dojalo a velmi dobře si ho zapamatoval.
Ve svých pozdějších pamětech vzpomínal, jak se mu po nocích zdál ten samý sen: vrací se do válkou zničené Budapešti a neví, jak z ní najít únikový východ. Toho snu se zbavil až po deseti letech, kdy se přidal k bratrově exilu ve Spojených státech.
Do země dorazil v roce 1956, tedy ve stejném roce, kdy v jeho rodné Budapešti probíhalo povstání, které Sověti krvavě potlačili a při kterém přišlo o život více než dva a půl tisíce lidí a dalších téměř dvacet tisíc bylo zraněno.
Právě v tomto roce se Elizabeth a Tividarovi podařilo opustit Maďarsko a přidat se k synům v USA, kterým se, jak Elizabeth později vzpomínala ve svých pamětech, „začínalo významně dařit“.
Soros jako finančník
V Americe začali Sorosovi psát úplně jiný příběh. Paul Soros uplatnil svůj technický talent a vystudoval Polytechnickou univerzitu v Brooklynu, přičemž ho přijali i na MIT, Harvard a Stanford, kde si však nemohl dovolit školné.
Později založil vlastní byznys v nákladní dopravě. Sorosovi měli zjevně talent a podnikavost po svém otci. To se mnohonásobně potvrdilo u George, kterého přitahoval svět finančnictví.
Už v Londýně získal svou neoblomností práci v bance Singer & Friedlander, následně po přestěhování do New Yorku vystřídal několik amerických bank, pro které analyzoval evropská aktiva.
Po nich se na druhém břehu Atlantiku zvyšovala poptávka spolu s tehdy se rozmáhajícím Evropským společenstvím uhlí a oceli, které předznamenalo vznik Evropské unie.
Nakonec se propracoval až na pozici viceprezidenta v bance, avšak vysoká funkce ho příliš nezajímala: chtěl na finančních trzích více experimentovat a aplikovat poznatky z filozofie, kterou studoval v Londýně, a spojit je se světem peněz.
Nejdříve své strategie zkoušel ve fondu, ve kterém spravoval sto tisíc dolarů, a když se ukázalo, že dokázal dosáhnout nadprůměrných výnosů, založil si vlastní fond Double Eagle. Ten později přejmenoval na Quantum Fund a dodnes z něj pochází většina jeho majetku.
Foto Bretton Woods
George Soros dnes patří k nejbohatším lidem světa.
Raketový růst
Na začátku Sorosova podnikání spravoval aktiva v hodnotě přibližně dvanácti milionů dolarů, v roce 2011, tedy na vrcholu svého bohatství, už měla aktiva uložená ve fondu hodnotu 25 miliard dolarů.
Jak se ale Soros stal jedním z nejúspěšnějších amerických investorů? A jak se mu, proboha, podařilo srazit na kolena britskou libru?
Podpořený prvotním úspěchem vložil do tohoto fondu 250 tisíc dolarů z vlastních peněz a přidal je ke čtyřem milionům dolarů, které vybral od investorů.
Spolu se společníkem z Quantumu Jimem Rogersom pokračoval George Soros několik let v závratném tempu zhodnocování kapitálu. Mezi lety 1973 a 1980 zhodnotili portfolio fondu o 4,2 tisíce procent, zatímco americký akciový index S&P vzrostl o 47 procent.
Quantum se stal jedním z prvních skutečně globálních investičních fondů, přičemž Soros s Rogersem získali každoročně až jednu pětinu ze zisku.
Muž, který položil libru
Ale nebyli neomylní. V roce 1987 přišel fond kvůli svým pozicím v Japonsku o osm set milionů dolarů. Pro Sorose to bylo ponižující. Největší „zářez“ ve finančním světě učinil Soros v roce 1992, když jeho fond Quantum vydělal za jediný den miliardu dolarů.
Těsně před vstupem Velké Británie do Evropského mechanismu směnných kurzů vsadil masivně proti libře, která zareagovala výrazným propadem hodnoty. Nebyl sice jediný, kdo učinil tuto odvážnou sázku proti britské měně, ale rozsah, v jakém to udělal, byl nehorázný: vsadil celých deset miliard dolarů, které měl v té době uložené ve fondu.
Byl totiž přesvědčen, že libra byla nadhodnocená a inflace byla příliš vysoká, třikrát vyšší než v Německu, přičemž hodnota libry se přímo odvíjela od německé marky. Ve snaze zůstat součástí tohoto společenství musela britská vláda zvýšit úrokové sazby, aby zachovala hodnotu libry. Ani to však nepomohlo.
Na trzích pokračoval masivní výprodej libry, která rychle ztrácela hodnotu. Británie byla potupena, ale kromě mezinárodní hanby to odnesla i její ekonomika: úrokové sazby zůstaly vysoké, nezaměstnanost stoupala, veřejné investice dostaly stopku, a k tomu všemu se přidaly společenské nepokoje a ztráta důvěry ve vládu.
Spojené království muselo nakonec opustit společenství, které vznikalo za účelem představení společné evropské měny. Od toho dne, který je od té doby známý jako Černá středa, se o větší monetární sbližování s Evropskou unií ani nepokusila.
Soros se tak stal známým jako muž, který přivedl k bankrotu britskou banku. Bohatý byl už předtím, ale až po Černé středě můžeme s jistotou říci, že se stal dolarovým miliardářem.
Někteří na základě tohoto tahu obdivují jeho předvídavost a sílu, s jakou dokázal pohnout trhy, jiní odsuzují jeho bezohlednost a sobeckou motivaci.
Tak či onak, jméno George Soros už znal každý. A to bylo ještě předtím, než začal výrazněji zasahovat do politického dění.
Samozvaný zachránce demokracie
„Mám výjimečné postavení. Můj úspěch ve finančním světě mi dal větší míru nezávislosti než druhým. Díky tomu mohu zaujmout postoj i k tématům, která jsou kontroverzní. Vlastně je to moje povinnost,“ nechal se slyšet podle amerického Forbesu Soros.
Tuto povinnost vzal smrtelně vážně. Značně ovlivněný filozofií Karla Poppera, kterého obdivoval už od vysokoškolských let, založil Nadaci otevřené společnosti (Open Society Foundations), pomocí které dodnes pomáhá ve více než 120 zemích světa.
Popper totiž neochvějně věřil v otevřené společnosti, které se řídí demokratickými principy, svobodou projevu a respektováním práv jednotlivce. A právě tyto hodnoty se staly základy pro Sorosovu globální dobročinnost.
Soros je jedním z mála miliardářů, kteří více vydělaných peněz darovali na charitu, než aby si je ponechali. Roky bylo jasné, že všude, kde se něco děje, budou nějak zapojené i Sorosovy nadace.
Foto Wikimedia Commons
George Soros na Světovém ekonomickém fóru v Davosu
Přichází filantrop
Už v roce 1979 začal stipendiemi podporovat děti z Jihoafrické republiky, od osmdesátých let masivně financoval akademické výměnné pobyty studentů z tehdejšího komunistického Maďarska.
Díky podobnému stipendiu se na Oxford dostal i pozdější maďarský premiér Viktor Orbán, tehdy ještě jako usilovný student. Orbán paradoxně později udělal ze Sorose svého úhlavního nepřítele ve své politické kariéře.
Značné prostředky posílal Soros i do Sovětského svazu, kde až do pádu komunistického režimu financoval například vybavení fotokopírkami, aby oslabil moc Komunistické strany, která jinak kontrolovala šíření informací v zemi.
Později financoval léčbu tuberkulózy, která se v té době nekontrolovaně šířila po sovětských věznicích. Nákazou trpěl každý čtvrtý vězeň v zemi.
Po pádu Berlínské zdi vytvořil Středoevropskou univerzitu v Budapešti, která byla tím nejprogresivnějším akademickým místem v zemích bývalého východního bloku. Studenty navíc podporoval tučnými stipendii.
Soros se angažoval v mnoha tématech: ve Spojených státech hlasitě kritizoval mnohdy násilnou válku proti drogám a volal po zmírnění trestních sazeb či dekriminalizaci marihuany. Ozýval se také jako podporovatel svazků párů stejného pohlaví.
Jeho politické postoje byly zřejmé: stal se jedním z nejštědřejších podporovatelů americké Demokratické strany.
Soros všude, kde se něco děje
V polovině devadesátých let přispěl více než sto miliony dolarů na otevření nových školek a předškolních zařízení, které začaly po pádu Sovětského svazu kolabovat. Dalších dvě stě milionů dolarů věnoval na stipendia a granty pro zhruba třicet tisíc vědců z bývalého Sovětského svazu.
Zhruba 150 milionů dolarů pak poslal na podporu Jihoafrické republiky po konci apartheidu, který dlouhodobě odsuzoval. Pomáhal také během covidové pandemie, a to více než dvěma sty miliony dolarů. Stejně pokračuje v pomoci na Ukrajině, od doby, co ji zasáhla ruská agrese.
Sečteno a podtrženo: během třiceti let podpořily Sorosovy nadace desítky tisíc projektů, udělily více než dvacet tisíc stipendií v 48 zemích světa. Celkově na dobročinné účely přes své nadace věnoval 32 miliard dolarů.
Sorosovy nadace byly zkrátka všude tam, kde se něco dělo. Ať už šlo o přírodní katastrofy, politické převraty, genocidy, války, nebo jiné systematické porušování demokratických principů a zásad, všude proudily Sorosovy miliony. Nakonec, jak jednou řekl, považoval to za svou povinnost.
V zubech politiků
George Soros je dodnes „politickou kartou“, kterou vytahují populisté především v postsovětských zemích, když chtějí živit narativ „zásahů ze zahraničí“. Maďarský premiér Viktor Orbán zahájil kampaň proti finančníkovi už v roce 2009, ale teprve v roce 2016 se rozhodl George Sorose z Maďarska nadobro vykázat.
O dva roky později se musela Středoevropská univerzita, kterou Soros založil v centru Budapešti, přesídlit do Vídně. Sorose v posledních letech vykreslují jak levicoví, tak i pravicoví populisté jako manipulátora, který z pozadí tahá nitkami demokracie.
Slovenský premiér Robert Fico například naznačil, že americký finančník zasahuje do demokratického procesu na Slovensku, což dokládal setkáním tehdejšího slovenského prezidenta Andreje Kisky se Sorosem v New Yorku v roce 2017. Fico také rád připisuje vazby na amerického finančníka médiím a neziskovým organizacím.
Pochybné převody
Soros si vzal k srdci otcova slova o tom, jak není vždy dobré slepě poslouchat pravidla. Sám se je během kariéry snažil ohýbat a obcházet tak, jak mu to vyhovovalo.
V roce 1988 se na popud jistého francouzského finančníka chtěl zapojit do iniciativy několika investorů, kteří chtěli skoupit akcie francouzské banky Société Générale.
Soros se nakonec rozhodl jednat sám: nakoupil akcie čtyř velkých francouzských společností, kromě Société Générale také Suez, Paribas a Compagnie Générale d’Électricité.
Už následující rok začaly francouzské úřady vyšetřovat, zda jednal na základě nelegálních informací, a ačkoli ho neuznaly vinným, podezření ho provázelo dlouhé roky.
Následně v roce 2006 však uznal francouzský Nejvyšší soud Sorose vinným a uložil mu pokutu ve výši 940 tisíc eur. Soros se v následujících letech odvolával, ale bezvýsledně.
V roce 2011 se Quantum ve snaze vyhnout novým regulacím Americké komise pro cenné papíry (SEC) transformoval z hedgeového fondu na family office a přestal spravovat cizí aktiva. Investorům vrátil zhruba 750 milionů dolarů a pokračoval ve správě přibližně 24 miliard dolarů rodinného majetku.
Nová regulace totiž vyžadovala, aby se fondy, které spravují více než 150 milionů dolarů v aktivech, podrobily jejímu přezkoumání a pravidelně zveřejňovaly informace o svých investicích a zaměstnancích.
Britský list Financial Times trefně poukázal, že Soros vynaložil velké úsilí, aby se vyhnul většímu dohledu úřadů. Což bylo komické, vzhledem k tomu, že jeho Nadace otevřené společnosti často stály v první řadě, pokud šlo o hlásání transparentnosti po celém světě.
Tímto krokem udělal Soros zároveň tečku za svou čtyřicetiletou kariérou finančníka, který překonával trhy na základě neochvějného instinktu.
Pochybným převodům však nebyl konec. V roce 2018 vzbudil pozornost médií, když převedl osmnáct miliard dolarů ze svého family office na Nadace otevřené společnosti, aby se vyhnul placení daní.
Konzervativní komentátor Wall Street Journalu Steven Moore to dokonce označil za „největší daňový únik v historii Spojených států, kterého si nikdo ani nevšiml“. Podle jiných se tímto krokem snažil předejít tomu, aby jeho potomci nezaplatili miliony na daních z dědictví po jeho smrti.
Sorosův majetek se následně značně zúžil, čímž se propadl o několik desítek příček níže v žebříčku nejbohatších lidí světa podle Forbesu.
Forbes aktuálně odhaduje Sorosův majetek na 7,2 miliardy dolarů, díky čemuž je v současnosti 409. nejbohatším mužem světa. Mezi čtyři stovky nejbohatších Američanů se však zařadil každý rok za poslední tři dekády.
Nástupce: Soros mladší
George Soros má pět dětí. Jak se říká, jablko nepadlo daleko od stromu, většina z jeho potomků pokračuje v řízení rodinného impéria.
Sorosovi synové Robert a Jonathan (z prvního manželství s německou emigrantkou Annaliese Witschak) dlouho působili ve správě rodinného majetku. Oba spolupředsedali rodinnému fondu Soros Fund Management, ale poté se vydali vlastními cestami a založili si své investiční fondy.
Druhý nejmladší Sorosův syn Alexander z druhého manželství s americkou historičkou Susan Weber je zřejmě nejblíže otcově celoživotní misi. V roce 2023 mu tehdy 93letý Soros předal vedení Nadace otevřených společností.
V té době 36letý Alex Soros oznámil, že plánuje výrazně snížit počet zaměstnanců nadace a zaměřit svou pozornost ze západní Evropy na USA a Ukrajinu. Podobně se filantropii věnuje i jediná Sorosova dcera Andrea.
Nejmladší Sorosův syn Gregory označuje sám sebe za obchodníka s akciemi, avšak bez většího vlivu. Jeho instagramový účet je plný motivačních citátů a fotek se supersportovními auty.
George Soros si v roce 2013 vzal jako 83letý tehdy téměř o čtyřicet let mladší konzultantku Tamiko Bolton, se kterou pracoval ve své nadaci.
I po desetiletích života v exilu však zůstává Soros věrný svým maďarským kořenům, ačkoli ho tamní politické špičky považují za „personu non grata“.
Na svatbě mu hrál budapešťský symfonický orchestr pod taktovkou skladatele a dirigenta Ivána Fischera, Sorosova blízkého přítele. Soros zůstává věrný svému původu a své misi bez ohledu na to, zda se to líbí politikům.
