„Všichni zrychlují. Ale někteří zrychlují víc,“ říká o dravém prostředí digitální ekonomiky šéfka českého Googlu Taťána le Moigne. Se svou společností teď nabízí českému byznysu i státu munici, s níž mohou na digitálním kolbišti uspět. A připomíná, že pokud chceme být v příštích pěti letech opravdu dobří, pak bychom neměli vzhlížet k Východu ani k Západu – ale k futuristickému severu.

Kudy dnes vede cesta do digitální ekonomiky pro nový byznys?

Když se do byznysu pustíte dnes, tak jako jsem se do něj pustila se svými hrami před dvaceti lety (v roce 2003 založila le Moigne společnost 4bambini pro deskové hry, pozn. red.), uděláte jako první věc vždycky to samé – jdete na internet, podíváte se na nějaká videa, začnete optimalizovat pro vyhledávač a zjistíte, co všechno vám může do začátku pomoct zadarmo. A najdete Google.

I když jste zavedená firma jako Siko nebo Rohlík, která buďto transformuje svůj tradiční byznys do onlinu, nebo ho už v onlinu a priori staví, tak víte, že cesta k úspěchu na trzích je v exportu – a proto sáhnete po službách, které budou fungovat nejen tady, ale i v prostoru světového obchodu.

A najdete zase Google. Nejen jako vyhledávač – ale jako firmu, která má pro vás fůru nástrojů.

Které z nich jsou teď na technologické špičce?

Automatizace a umělá inteligence. Zmíněné firmy jako Siko, Rohlík nebo Sportisimo, které jich využívají, udělaly během covidu obrovský posun v byznysu a byly schopné expanze proto, že od nás mají takovou technologii – včetně prostředků pro business intelligence, s nimiž znají data nejen o svém, ale i o konkurenčním byznysu.

Dám vám příklad: před pěti sedmi lety jsme optimalizovali reklamní kampaně ručně. Dnes je společným jmenovatelem našich e-commercových služeb umělá inteligence, strojové učení a analytické nástroje, které podporují rozhodování – jen se zeptejte Rohlíku, Alzy nebo Datartu, kolik měly datových analytiků před pár lety a kolik jich mají dnes; a uvidíte obrovský rozdíl.

To všechno se pak obrovsky zúročilo za pandemie.

Návod na přežití krize tedy není vybudovat bunkr, ale investovat do digitálu.

Zaprvé investovat do digitálu a zadruhé investovat do lidí. Pokud chce být nejen byznys, ale celá Česká republika dobře připravená nejen na krize, které už probíhají, ale které teprve přijdou, pak musíme brutálně přidat v inovacích. Což jsou vedle digitálních prostředků právě lidské dovednosti.

Je evidentní, že nás čeká mnoho paralelních krizí a covid nás naučil, že technologie může být v době krize záchranné lano. Firmy, které to za covidu zvládly, měly jak technologii, tak lidský talent: pro příklady nemusíme chodit daleko, podívejte se, jak si vedla Zásilkovna, Rohlík či Notino.

My vidíme z čísel, že v době krize, kdy je byznys obecně velmi ohrožený, ty krize překoná jen byznys, který jede na špičce toho, co v danou chvíli nabízí technologický pokrok. A že ty krize nejen překoná, ale navíc při nich má daleko větší míru přizpůsobivosti a odolnosti.

Vedle technologie ale musí mít i ty lidi: dnes primárně analytiky, produktové designéry, UX designéry a programátory.

Můžete uvést příklad takové vyšší přizpůsobivosti?

Když firmy plánují vstup na nové trhy, mohou s pomocí datových nástrojů udělat kvalitnější rozhodnutí, zda otevřou Anglii, Francii, Španělsko nebo Portugalsko. Firma tak může svižně rozhodnout, zda pro ni bude levnější a efektivnější získat silnou pozici na trhu v Evropě, nebo pro ni bude vhodnější vyrazit na jiný trh třeba ve Spojených státech.

Dříve nebyli tyto nástroje ani lidé, kteří dokážou nabraná data analyzovat, na trhu zdaleka v takové míře ani kvalitě jako dnes. 

Dřív jsme měli spoustu dat, ale nevěděli jsme, jak na ně; teď jsou jich plné „datové hřbitovy“.

Přesně tak! Samá big data, ale nikdo nevěděl, co s nimi. Google má teď nástroj Market Finder, který na jejich základě umožní vyhledávat zahraniční trhy, které jsou pro váš produkt zajímavé. Prostě vás provede plánovacím procesem té digitální expanze a řekne vám – tady to vychází lépe, tady má smysl investovat.

Stejně tak máme diagnostický nástroj My Export Score, který vám zase řekne, jak je vaše firma na zahraniční expanzi vůbec připravená a co musí ještě doladit, aby mohla v klidu opustit středoevropský prostor a odvážit se na větší ryby. Troufnu si říci, že tyto nástroje mohou českým firmám expanzi výrazně usnadnit. 

Češi přitom byli v e-commerce od začátku rychlí. Co nás odlišuje? Jsme národ ajťáků?

Česká e-commerce byla ze středoevropských firem od začátku vepředu a zazářila díky tomu, že tady máme novou generaci lídrů s většími ambicemi a jiným přemýšlením. Ale ostatní nás začínají hrozně dohánět!

Když se podíváte na novou studii od McKinsey o digitálních vyzyvatelích, uvidíte, že během covidu rostl náš středoevropský cluster, co se týče digitální ekonomiky, dokonce rychleji než západoevropské země – a to díky digitálnímu obchodu, který tvořil až osmdesát procent tohoto růstu.

Jenže v Česku rostla digitální ekonomika v letech 2019 až 2021 pomaleji, jen o devět procent – jinými slovy jsme rostli v průměru pomaleji než region kolem nás. A to je naše největší výzva: Poláci, Rumuni, Litva, ti všichni nás začínají předbíhat, mají spoustu jednorožců! 

Co nás brzdí?

Covid byl pro Česko příležitost, akcelerovali jsme… Jenže teď už ta krize trvá moc dlouho. A ten růst se saturuje. Dochází k únavě materiálu. Talentů na trhu nemáme tolik. A najednou se ukazuje, že dravější země, kam řadím Rumunsko a baltský region, se dostávají na místa, kde byste je nečekali.

Pro Česko začíná být dlouhodobá krize velkým ohrožením. Protože digitální ekonomika, která tvoří osm procent HDP, není jen e-commerce – digitální obchod tvoří zhruba padesát procent. Druhou polovinou jsou ale ICT: informační a komunikační technologie. A tam musíme strašně přidat. Řecko, Polsko, Rumunsko, severské země, ti všichni masivně investují do klíčových infrastrukturních, komunikačních a cloudových technologií.

Digitální ekonomika se za covidu v Česku velmi nastřelila, ale pokud nebude doprovázená inovacemi a investicemi v ICT oblasti, skončíme nepříjemně daleko za čelem pelotonu.

Talentů na trhu nemáme tolik.

Zní to, jako bychom uměli šlapat na plyn, ale zapomněli točit volantem. Chybí nám další vize?

To říkáte naprosto přesně. Proto mluvím o tom, že tohle celé není sprint, ale maraton krizí. A vydrží opravdu jen ti, kdo budou schopni udržet to zrychlení dlouhodobě a nevyčerpají se po první rovince.

V Googlu máme narativ „if you spot the trends, you avoid the turbulence“ – když pochopíte trend, vyhnete se turbulencím. Proto musí mít teď český byznys vystrčená tykadla a přemýšlet o tom, co jsou klíčové trendy. O budoucnosti už musíme teď přemýšlet jinak než doposud.

Svět přechází z lineáru na exponenciál a ta rychlost se vám promítá do života. A jak řekl Einstein: Problémy nevyřešíme přístupem, kterým jsme je vytvořili.

Mluvíte o změně paradigmatu.

Ano. Technologie budou vždycky jen nástroj. Proto se jako Google soustředíme stejně tak na lidi a učíme je věci, bez kterých se v tomhle novém světě neobejdou. Každý dobrý CEO přece ví, že potřebujete investovat do lidí a jejich kontinuálního vzdělávání. A celé Česko teď potřebuje ambici uspět v byznysu tak, jako jsme uspěli v olympijském Naganu.

Od roku 2016 Google vyškolil jen v Česku v základních digitálních dovednostech 170 tisíc lidí a podniků. Těsně před covidem jsme do Česka přinesli čtyřoborový program Google Career Certificates, který certifikuje nejžádanější odborníky dneška: IT podporu, administrátory, datové analytiky a UX designéry.

S takovým certifikátem máte dveře otevřené nejen v Googlu – a my jsme přes Czechitas zafinancovali přes dvě tisícovky stipendií pro studium tohoto programu. 

Stejně tak vzděláváte i byznysmeny.

Tam je klíčovou vlastností kreativita. Proto máme kurz o metodě design thinking, kde jsme za dvacet měsíců vyškolili osm a půl tisíce lidí plus 150 partnerů, kteří dále školí za nás. Připravili jsme také několik byznysových akademií pro různé druhy obchodu.

Máme exportní akademii, máme program startupové akademie, kde jsme během šestnácti kol vyškolili už 280 startupů. S kurzem Elements of AI vzděláváme lidi v oblasti umělé inteligence a v dalších programech vzděláváme vedení firem v exportu, marketingové strategii, brandingu a UX designu.

A to nemluvím o vzdělávání v měkkých dovednostech, které jsou na našem trhu teď výrazně nedostatkovým zbožím.

S tím to přece v Evropě nemůžeme prohrát.

Karty nejsou rozdané. Musíme ale investovat a inovovat. Je velký rozdíl, když pojedete po D1 nebo po dálnici v Německu. Je to klíčová infrastruktura a to samé platí o digitální krajině. Tu musíme modernizovat. V krizích, které přijdou, můžeme konkurovat pouze v případě, že budeme lepší než ti druzí.

A to budeme jen v případě, že budeme umět, co máme umět, a budeme rychlí. Protože když budeme chytří, ale pomalí, tak nám to bude k ničemu, a když budeme rychlí, ale nebudeme to umět prodat, tak nám to taky moc nepomůže. Potřebujeme umět točit volantem.

A pořádnou dálnici.