Jako při každé olympiádě si také letos širší veřejnost vzpomněla na existenci zvláštního sportu jménem curling. Jeho cílem je, zjednodušeně řečeno, posílat po ledě co nejblíž k terči zhruba devatenáct kilogramů těžké kameny ve tvaru zakulacené žehličky.
Na rozdíl od jiných her využívajících „kameny“ z plastu či jiných syntetických materiálů jde v tomto případě o kameny v pravém slova smyslu. Konkrétně o žulu – a ne ledajakou. Přibližně sedmdesát procent všech curlingových kamenů je vyrobeno z unikátní horniny pocházející z malého ostrůvku ležícího u jihozápadních břehů Skotska.
Ailsa Craig, skalnatý pahorek o rozloze necelé stovky hektarů, má za sebou pohnutou historii. Nárokovalo si ho Skotsko, zažil invazi španělského impéria a býval rájem pašeráků i poustevníků. Od doby, kdy byl zautomatizován provoz tamního majáku z 19. století, je ostrov neobydlený.
Z geologického hlediska jde o jediný pozůstatek dávné sopky. Před šedesáti miliony let vybuchl na superkontinentu Pangea vulkán, který vyživovalo magma stoupající zemským pláštěm. Takzvaný plášťový chochol roztrhl Pangeu na kusy, oddělil Grónsko od Skotska a otevřel prostor vznikajícímu Atlantskému oceánu.
Ostrov Ailsa Craig | Foto WIKIPEDIA/JOHNNY DURNAN/CC BY-SA 2.0.
Jak se oceánské dno rozšiřovalo, přišla sopka o zdroj magmatu. Po jejím vyhasnutí se vlivem eroze postupně rozpadla typická sopečná struktura a zbylo jen odhalené nitro, kterému říkáme magmatická komora. Právě ona vyčnívá z moře mezi Skotskem a Irskem a tvoří dnešní ostrov.
Najdeme na něm tři druhy magmatických hornin, konkrétně druhů žuly, které se liší obsahem minerálů: nesou názvy Ailsa Craig Common Green, Ailsa Craig Red Hone a Ailsa Craig Blue Hone. Charakteristické zbarvení posledně jmenované horniny – šedobílé s namodralým žíháním – způsobuje přítomnost dvou minerálů bohatých na sodík a železo: riebeckitu a arfvedsonitu.
Riebeckitová žula je nesmírně vzácná a skotský ostrov je jediným místem na světě, kde se vyskytuje ve větším množství. Ailsa Craig Red Hone je hrubozrnná odrůda pojmenovaná podle velkých krystalů načervenalého živce.
Téměř celý ostrov tvoří právě tento typ horniny, kterou přetíná několik žil olivínového doleritu. Jeho obchodní název Ailsa Craig Common Green odkazuje na zelené krystaly olivínu.
A právě jemnozrnná riebeckitová žula i olivínový dolerit se používají k výrobě curlingových kamenů.
Díky celistvé, jemnozrnné struktuře jsou tyto horniny velice pružné. Curlingové kameny jsou tudíž odolné proti nárazům, kterým jsou během hry vystaveny. Obsažené minerály, především křemen a živec, mají navíc nízkou tepelnou vodivost, což je pro curling neméně důležité. Příliš horký, nebo naopak příliš chladný povrch by negativně ovlivňoval tenkou vrstvu vody na povrchu ledu, po níž kameny kloužou.
Ostrovní žula také dobře odolává povětrnostním vlivům – není divu, když jde o jedinou část sopky, která přežila šedesát milionů let. Tudíž jsou i curlingové kameny velmi odolné a časem nemění své vlastnosti. A to je jedině dobře!
Od roku 2013 se totiž na Ailsa Graig netěží. Ostrov je v soukromém vlastnictví a jeho majitel David Kennedy, devátý markýz z Ailsy, ho po neúspěšném pokusu o prodej pronajal až do roku 2050 Královské společnosti pro ochranu ptactva. Ta ostrov prohlásila za přírodní rezervaci.
Současné zásoby vytěžené žuly vystačí na výrobu curlingových kamenů už jen na pár let. Potom budou muset výrobci sáhnout po jiných, méně kvalitních materiálech.
