O Anselmu Reyleovi se na umělecké scéně často mluví jako o německém Jeffu Koonsovi. Jeho tvorba je podobně barevná, blyštivá a efektní. Hvězdnou dráhu supernovy připomíná i jeho kariéra. Reyle teď svůj příběh i tvorbu poprvé představuje v Praze. A jeho výstava v DCS Gallery zároveň otevírá řadu otázek kolem fungování uměleckého trhu.

Typicky berlínská. Tak by šlo stručně popsat atmosféru rozlehlého areálu na břehu Sprévy, kde Anselm Reyle tvoří díla, která jej svého času katapultovala mezi hvězdy světové umělecké scény. Když projdete masivními kovovými vraty, ocitnete se v zarostlé zahradě.

Venkovskou idylu s růžovými záhony ovšem nečekejte. Zubaté zbytky zdí, které tu čnějí mezi bujarou vegetací, připomínají spíš brownfieldy, jakých je po městě stále rozsetých spousta. Pozemek s hnilobou promořenou loděnicí, který dříve patřil východoněmecké Wasserschutzpolizei, získal Reyle před lety v dražbě.

Z loděnice dnes zbyly jen zmíněné ruiny – byť jsou záměrnou součástí konverze prostoru o devíti tisících metrech čtverečních, pod kterou je podepsaná Anselmova žena, architektka Tanja Lincke.

„Když jsem studoval na umělecké akademii v Karlsruhe, objevil jsem romantismus a jeho okouzlení ruinami. Zároveň jsem se tehdy pohyboval v punkové komunitě a na podobných místech jsme se scházeli: v opuštěných halách a ve squatech, které ostře kontrastovaly s vypulírovaným jižním Německem.“

„Tohle místo je pro mě osobním odkazem k zásadním obdobím z dějin umění i mého vlastního mládí,“ vysvětluje hostitel, zatímco mě vede k betonové vile, která na štíhlých pilonech levituje téměř nad řekou.

Ze všeho nejvíc připomíná bunkr. „Přesně to je dojem, který jsme se při vstupu do interiéru snažili co nejvíc umocnit,“ potvrzuje moji domněnku Reyle, když po úzkém schodišti sevřeném metry syrového betonu stoupáme do patra.

Hlavní devízou minimalisticky pojatého obýváku je panoramatický výhled: na zahradu, klidně plynoucí vodní hladinu i město tušené někde vzadu proti toku Sprévy. Jinak tu není skoro nic.

Jen dlouhý jídelní stůl, retro lustr z jakéhosi východoněmeckého sjezdového paláce a několik kousků od Reyleho uměleckých přátel. V masivní knihovně, která obytný prostor půlí vedví, jsou vedle umění za desítky tisíc eur vystaveny úlovky z bazarů a bleších trhů.

Chcete číst dále? S předplatným Premium od 139 Kč měsíčně můžete číst neomezeně.

Předplatit Premium