Neorají, nekypří půdu, přesto sklízejí a stali se farmou roku. Že je to nemožné? Že to zní jako pohádka? Dobře, tak tedy pohádka. Žili byli tři bratři…
Krajinu milenecky objímá soumrak a ta mu čím dál ochotněji podléhá. Za pár okamžiků už nebude vidět, jak srnec na horizontu vztyčí hlavu a v kamenné pozici větří nebezpečí.
Za pár okamžiků už bude složité spatřit na nedávno vysvěcené kapličce vyobrazení svatého Isidora, patrona rolníků, bude složité přečíst prosbu, aby světec za rolníky orodoval. Dokud soumrak a krajina nesplynou v jedno, je dobré vydat se zpět.
Od kapličky se cesta stáčí v prudkém svahu doprava, následně se vyrovná a uhne doleva – pak již coby maják svítí okno. Za oknem je stůl a za ním tři bratři. Nejstarší Jan. Prostřední Ondřej. Nejmladší Jiří.
To oni kapličku stojící mezi jejich poli postavili a nechali ji vysvětit. Svatý Isidore, patrone rolníků, oroduj za ně.
Cesta bratrů Basařových z Prosečné v Podkrkonoší je delší a klikatější než ta od kapličky. Jdou po ní s otcem a matkou, s manželkami a šesti dětmi, jimž jednou hodlají vše předat.
Na dosavadním konci cesty je Farma roku a přechod na hospodaření systémem regenerativního zemědělství, což se dá lehce označit za revoluci. Regenerativní zemědělství?
Slyšíme kolem sebe, že jsme magoři.
Jan Basař
