Zapomeňte na rady typu „koukejte druhému do očí“ nebo „promyslete si témata dopředu“. To jsou podle novinářky Celeste Headlee nesmysly.
Abyste měli smysluplnou a obohacující konverzaci, musíte podle ní postupovat stejně, jako byste s druhými dělali rozhovor.
Tohle je 10 základních pravidel, která vám lepší konverzaci zaručí. Nemusíte je aplikovat všechna. Stačí, když si vyberete jedno a plně ho ovládnete.
– Zapomeňte na multitasking. Headlee nemá na mysli jen to, že byste při rozhovoru neměli používat telefon. Myslí tím i to, že by se veškerá vaše pozornost měla soustředit právě na daný okamžik. „Lepší je konverzaci ukončit než v ní být jen napůl,“ připomíná.
– Nepoučujte. „Jestli chcete něco sdělit, bez jakéhokoliv prostoru pro reakce, diskusi nebo opačný názor, pište blog.“ Místo toho, abyste druhého poučovali, vstupujte do každé konverzace s tím, že se chcete něco dozvědět. Každý rozhovor nás totiž podle ní může posunout vpřed.
– Používejte otevřené otázky. Uznejte sami, že na dotaz „Byl/a jsi vyděšený/á?“ pravděpodobně odpovíte buď „ano“, nebo „ne“. Zeptejte se jinak a nechte druhou stranu pocity popsat. Zkuste třeba „Jak ses cítil/a?“ nebo „Jaké to bylo?“.
– Držte krok. Když vás napadne otázka a vy ji nebudete zrovna moci položit (protože druhá strana v mluvení pokračuje), nechte ji plavat. Pokud se na ni příliš upnete, přestanete poslouchat. A když ji položíte, až když druhá strana domluví, vrátíte konverzaci zpět na místo, kde vás otázka napadla.
– Když nevíte, přiznejte to. Není nic trapnějšího než mluvit o věcech, o kterých nic nevíme. Buďte radši upřímní. Uvidíte, kam to konverzaci posune.
– Neporovnávejte své zkušenosti s jejich. Když začne druhý mluvit o tom, jak se rozešel s partnerem, nezačínejte vy mluvit o tom, jak jste se rozešli s partnerem. Nikdy to není to samé. Všechny prožitky jsou individuální. I když se může zdát, že jste si prošli podobnou zkušeností, nikdy tomu tak není. Místo toho nechte druhého o problému mluvit a snažte se pochopit, jak se cítí.
– Neopakujte se. Je to nudné a může to znít víc povýšeně, než chceme. Jakmile to hlavní řeknete, zkuste se k tomu dále nevracet.
– Vykašlete se na detaily. Vaše posluchače nezajímají jména cizích lidí. Nebo roky a data. V příběhu, který vyprávíte, je zajímáte vy. Zbytečné detaily proto vynechte.
– Poslouchejte. To je podle Headlee nejdůležitější bod. Dokládá ho citátem Buddhy: „Když máte pusu otevřenou, neučíte se.“ Jen díky naslouchání můžete druhého pochopit, a konverzace má tak smysl.
– Buďte struční. Dodává: „Dobrá konverzace je jako minisukně. Dostatečně krátká k udržení zájmu, ale dostatečně dlouhá k pokrytí tématu.“
A hlavně – buďte připraveni žasnout. Každý má svůj příběh.
