Tuhle událost tuzemská veřejnost naplno docení nejspíš až s odstupem času. Hlavní zápas světově nejprestižnějšího MMA turnaje v proslulé newyorské hale Madison Square Garden a v něm sportovec z jižní Moravy. Český samuraj proti brazilskému indiánovi.
Po duelu dvou mimořádně hodnotově založených bojovníků měl zvednout ruku nad hlavu Jiří Procházka. A zařvat si vítězství. Tak, jak bývá jeho zvykem.
Alespoň taková byla očekávání. Jiřího, jeho týmu, zdejšího prostředí bojových sportů i části společnosti, která událost zaznamenala a uvědomovala si její význam.
Nestalo se. Jednatřicetiletý bijec z Hostěradic na Znojemsku se nechal příliš unést vidinou zisku druhého titulu v organizaci UFC a po sérii precizních úderů padl k zemi. Zápas byl ukončen a s ním i úctyhodná série třinácti vítězných klání trvající od roku 2015.
Člen loňského výběru Forbes 30 pod 30 z titulové bitvy přesto neodešel jako poražený. Minimálně ne ve své mysli.
„Beru tuhle zkušenost jako součást cesty. Když se na věci díváte pozitivně, vždy si i ze sebehorší situace dokážete vzít jen to dobré. Díky tomu nikdy nemůžete prohrát,“ vysvětluje Jiří Procházka v obsáhlém rozhovoru, který bude součástí prosincového vydání magazínu Forbesu.
Jiřího přijetí prohry – přestože zkušený rozhodčí Marc Goddard podle expertů zápas ukončil předčasně – navíc nadchlo nejen sportovní svět. Navzdory velkému zklamání, naštvání na sebe sama i nesouhlasu s daným rozhodnutím se za sudího postavil.
„Podle mě pochybil,“ hodnotí klíčový moment s odstupem času. „Chyba byla, že souboj ukončil v době, kdy jsem byl ještě v pohybu,“ upozorňuje na skutečnost, že i přes chvilkovou ztrátu vědomí byl posléze odhodlaný se nadále bránit.
„Po zápase jsem ale cítil, že bylo správné zaujmout takový postoj. Výsledek se stal a já ho musel přijmout. Kdybych kolem sebe kopal, vztekal se nebo brečel, stejně bych s verdiktem nic neudělal. Bylo potřeba se k tomu postavit se ctí a uvědomit si, že jsem doplatil na chybu, kterou jsem udělal,“ konstatuje Procházka.
Během půldruhé hodiny dlouhého, místy filozofujícího povídání se někdejší šampion, který svůj premiérový opasek získal loni v červnu v dechberoucím střetnutí s jiným Brazilcem Gloverem Texeirou, snaží otevřeně pojmenovat, proč mu duel s Alexem Pereirou nevyšel podle představ.
Kromě sklouznutí ke špatným návykům vidí příčinu také v nedostatečné agresi.
„Poslední dobou jsem se dostal do fáze, kdy jsem byl velmi mírumilovný. Zaryla se ve mně nerozhodnost toho druhého udeřit silou hromu. V boji přitom člověk musí být nelítostný,“ nastiňuje.
„Můžete být na tak velké úrovni, že druhého dokážete porazit i bez újmy, ale na téhle velikosti prozatím nejsem. Tudíž – ačkoli velmi soucítím s celým světem i mými soupeři – budu muset během své další přípravy usilovně pracovat na tom, aby mi nedělalo problém cíleně ubližovat lidem,“ říká Procházka.
Mluví také o zdravotních komplikacích v přípravě či vlivu obrovské pozornosti na jeho výkon v zápase. V žádném případě se ale nijak nevymlouvá ani nedegraduje soupeře.
„To, co se stalo, je velká lekce a zároveň příležitost. Já věřím v mou cestu. To je mé vítězství,“ hodnotí bojovník. Chování hodné skutečného šampiona. Ani nemusí mít jednu ruku zvednutou.
Poslední letošní vydání magazínu Forbes, plné nejinspirativnějšího čtení na závěr roku včetně rozhovoru s Jiřím Procházkou, vychází ve čtvrtek 7. prosince.
