První setkání dětí s prací je rozhodující. Pokud k němu dojde ještě na základní škole, získají podle nedávné studie publikované v renomovaném vědeckém časopise Nature před svými vrstevníky zásadní náskok, zejména při počítání jednoduchých příkladů z každodenního života.
Nedávného výzkumu, publikovaného v prestižním britském časopise Nature se zúčastnilo 1436 dětí prodávajících na trzích v Kalkatě a Dillí a 471 běžných školáků bez přímé zkušenosti s prodejem.
Ukázalo se, že na rušných trzích indických měst dokážou už osmileté děti rychle počítat ceny, rozměňovat peníze a provádět vícestupňové transakce – a to vše bez papíru, kalkulačky a zaváhání.
Autoři studie rozdělili děti ve věku třináct až šestnáct let do dvou skupin: na ty, které se učí matematiku pouze ve škole, a ty, které kromě studia pracují a ovládají spíše „pouliční matematiku“. Výsledky odhalily velké nedostatky – u žáků, kteří chodí jen do školy.
Děti dostaly za úkol vypočítat, kolik zaplatí za 1,4 kilogramu cibule, pokud se jeden kilogram prodává za patnáct rupií. Správně jej vyřešilo pouze jedno procento žáků se „školní matematikou“.
Ve skupině žáků se zkušeností s prodejem na trzích však stejný úkol zvládlo 35 procent účastníků – zpaměti a okamžitě. Když dostali možnost opravit svou odpověď, podíl úspěšných řešitelů vzrostl dokonce na padesát procent.
Výzkumníci však narazili na zajímavý fenomén. Jakmile ty samé děti vstoupily do třídy, jejich aritmetické schopnosti se jaksi vytratily.
Nová studie vědců z Massachusettského technologického institutu, Harvardovy univerzity a indických institucí tedy zjistila, že matematické dovednosti získané v reálném světě se nepřenášejí do školních lavic – a naopak.
Nabízí se tudíž otázka. Chcete raději umět používat matematiku ve škole, nebo v reálném životě?
Škola života
Představte si, že prodáváte kilogram brambor za 75 korun a někdo by si od vás chtěl koupit osm set gramů. Kolik byste vrátili člověku, který by vám podal dvousetkorunovou bankovku?
S podobnými úlohami přicházeli tajní výzkumníci za indickými žáky prodávajícími na trzích – jen s tím rozdílem, že místo korun používali rupie. Poté odhalili svou totožnost a požádali účastníky, aby vyřešili i abstraktní matematické úlohy ze školního prostředí.
Výzkumníci chtěli zjistit, zda se matematické dovednosti získané v reálném prostředí přenášejí do škol – a naopak.
„Téměř všechny děti ukázaly při práci schopnosti efektivně používat aritmetické výpočty, avšak nebyly schopny vypočítat úlohy stejné nebo nižší obtížnosti, pokud jim byly předloženy v abstraktní formě, která se běžně používá ve školách,“ uvádějí autoři studie.
U dětí bez zkušeností s matematikou v reálném životě se však projevil opačný trend. Při řešení jednoduchých abstraktních úloh dosahovaly přesnějších výsledků než jejich pracující vrstevníci.
Problémy s dělením
Na nedostatky ve výuce matematiky upozornila už dřívější studie z Indie z roku 2023. Podle ní dokázala pouze polovina studujících dětí ve věku šestnáct až osmnáct let vydělit trojciferné číslo jednociferným.
Zároveň jen polovina dětí ve stejném věku dokázala vypočítat, kolik čisticích tablet je potřeba pro velký hrnec, i když přesně věděly, kolik jich potřebují pro menší hrnec.
„Zdá se pravděpodobné, že zkušenosti z tržnic, kde se zboží mění v závislosti na sezonních faktorech, kde se ceny pravidelně mění v průběhu dnů nebo kde je vždy časový tlak, vedou děti k objevování flexibilních aritmetických strategií,“ domnívají se autoři studie.
Podle jejich názoru by tvůrci politik měli vzít v úvahu, aby se matematika nespoléhala pouze na abstraktní řešení problémů, ale byla relevantní i pro každodenní život.
Výzkumníci tvrdí, že aby se mezera překlenula, formální vzdělávání by mělo více využívat reálných příkladů ze života.
Jaké je řešení?
Tématu vzdělávání se pravidelně věnuje Róbert Chovanculiak ze slovenského Institutu ekonomických a společenských analýz ve svém newsletteru Pokrok bez povolení. V nedávném vydání se zamýšlí nad tím, jaký je optimální počet roků školní docházky a kdy se začne vytrácet přidaná hodnota vzdělání vůči obětovanému času.
„Opravdu potřebujeme, aby téměř polovina lidí chodila do školy osmnáct let? Vstupují do dospělého světa a začínají tvořit hodnoty až ve 23 nebo 24 letech. Není to trochu pozdě?“ ptá se Chovanculiak.
Počet let strávených ve školních lavicích už jedno a půl století celosvětově roste. Zatímco v roce 1900 pobyl průměrný Evropan ve škole asi dva roky, v polovině dvacátého století to bylo 5,3 roku a momentálně je to okolo dvanácti let.
Ve vyspělých zemích, jako je Velká Británie, Německo nebo Česko, je průměrná délka školní docházky okolo třinácti let. V Jižní Koreji se vyšplhala dokonce na čtrnáct let.
Podle Chovanculiaka se zdá, že současný systém směřuje k maximalizaci počtu roků, které dokážeme děti a mladé lidi udržet v lavici. Zamýšlí se, jestli bychom raději neměli začít experimentovat s minimalizováním času, za který dokážeme poskytnout žákům potřebné vzdělání.
Foto Unsplash
Za důležité to považuje zejména s ohledem na demografickou krizi a stárnutí populace, které se bude chtě nechtě čím dál tím víc prohlubovat.
„Už teď na trhu práce chybějí lidi, roste deficit v sociálním pojištění a mladí lidé stále více odkládají založení rodiny a narození prvního dítěte. Proto se ptám, zda náklady dodatečných let navštěvování školy skutečně převyšují přínosy v podobě získaných vědomostí a jaký je optimální počet roků strávených ve škole,“ zamýšlí se Chovanculiak.
Odpověď podle něj přináší právě studie publikovaná v časopise Nature. Řešením není život bez vzdělání, ale schopnost rychle a zpaměti spočítat, kolik stojí 1,4 kilogramu cibule. Protože i kdyby se děti ve škole o něco lépe naučili řešit abstraktní úlohy z učebnic, otázkou zůstává, zda by to stálo za to.
„Uznávám, že odpověď nezávisí pouze na schopnosti počítat. Nestačí však prokázat, že se děti za iks let ve škole něco naučí. Je potřeba dokázat, že se naučí více, než by se naučily v praktickém životě,“ konstatuje Chovanculiak.
„V našich podmínkách je dobrý příklad takového učení cizí jazyk. Dnes se ho velká část dětí naučí mimo oficiální výuku – sledováním videí na YouTube, interakcemi na sociálních sítích či hraním online her,“ upozorňuje analytik.
