V předvečer první světové války poznamenal uznávaný ekonom John M. Keynes: „Londýnský gentleman si může při usrkávání ranního čaje z postele telefonicky objednat rozličné produkty z celé planety v množství, jaké považuje za vhodné, a následně může oprávněně očekávat jejich doručení v přiměřeném čase na práh vlastního domu.“
Jinými slovy: užívat si efektů globální ekonomiky, jež
ovládla a zmenšila svět, bylo neodolatelně svůdné.
A ze svůdnosti se stala samozřejmost. Nesnesitelná lehkost globálního bytí se od Keynesových časů díky technologiím a celkovému pokroku masivně rozšířila a není pochyb, že udělala ze světa lepší a komfortnější místo.
Zároveň však také křehčí a zranitelnější, jak dramaticky ukazuje sevření koronavirem; i kdyby existovala země bez jediného nemocného, tíživým dopadům se přesto nevyhne. Závislost ekonomik na oběhu peněz, lidí, informací a zboží bez ohledu na hranice udělala z planety jedno velké tržiště, jemuž nevládnou národní, nýbrž nadnárodní společnosti.
Propojení trhů v podobě, jakou známe dnes, začalo v 19. století souběžně s průmyslovou revolucí. Ta díky parníkům a vlakům umožnila přepravu zboží na dosud nepředstavitelné vzdálenosti a industrializace současně dovolila ve velkém množství vyrábět žádané produkty jako železo, textil či spotřební zboží.
Pokud se ovšem ponoříme ještě hlouběji do dějin, zjistíme, že ouvertura globalizace z nich zaznívá mnohem dřív.
Nepostrádá ironii, že první provázání jednotlivých trhů vzešlo ze stejné země, odkud pronikl koronavirus, jenž naopak provázané trhy ničí: z Číny vedla hedvábná stezka už před naším letopočtem a kromě výměny komodit byla platformou pro počáteční interakci odlišných kultur. Táhnoucí se nit hedvábí k sobě „sešila“ civilizace, jež do té doby nepřišly do styku.
Čínská karavana na jedné ze svých zastávek | Repro Welcome Collection
„Máme tendenci považovat globalizaci výhradně za fenomén
moderní éry, avšak před více než dvěma tisíci lety vznikl
projekt, který začal nabízet netušené příležitosti,
samozřejmě také způsobovat nové problémy, ale rozhodně vedl k
progresu celé planety,“ napsal britský historik Peter Frankopan,
autor knihy Hedvábná stezka: Nová historie světa.
To, jak osm tisíc kilometrů dlouhá obchodní tepna na euroasijském kontinentu ovlivnila veškeré aspekty tehdejšího života, ilustruje Frankopan mimo jiné na lingvistickém detailu: na stezce se obchodovalo i s lidmi a v důsledku toho oslovení „schiavo“ (dnešní „ciao“), pocházející z benátského dialektu, neznamenalo původně „ahoj“, nýbrž zdravici pána ve smyslu „jsem tvůj otrok“.
Opusťme ale hedvábnou stezku a vydejme se dál. Nová pasáž z předehry globální ekonomiky výrazně voní. Obchod s exotickým kořením provoněl v podstatě celý středověk a byl doménou islámských kupců. Koneckonců prorok Mohamed byl zprvu velmi zdatným obchodníkem, takže jeho stoupenci měli byznys přirozeně zakódovaný ve své DNA.
Obchodník s kořením ze syrského Damašku | Foto Sean Long
Arabští kořenáři přitom neměli vliv jen na přesun peněz, ale i na šíření vlastního náboženství, svým způsobem tedy na zásadní předefinování tehdejšího obrazu světa. Vždy a za každých okolností ostatně platí, že dopady obchodu přesahují kolonky má dáti – dal.
Objevy v oblasti astronomie, mechaniky, fyziky, lodní dopravy, a zejména objev Ameriky, to vše stále víc a víc otevíralo bránu na „jediné náměstí“, na němž obchoduje každý s každým. Parní stroj, symbol průmyslové revoluce, pak tuto bránu nekompromisně a natrvalo rozrazil.
Kolébkou globální ekonomiky byla Británie, kde byl kapitál i
stroje, profitovaly však i mnohé další země. Nutno přiznat, že
politováníhodně často na úkor jiných: temnou stránkou
propojeného byznysu je kolonizace Afriky či Indie, čímž bylo
zaděláno na pozdější obrovské komplikace.
Prosperita západního světa kvetla na dřině a utrpení toho východního | Foto University of Toronto
Kolébka globální ekonomiky přestala být jejím lídrem koncem 19. století. Nástup Spojených států zachvácených v té době podnikatelskou horečkou byl stejně rychlý jako vlaky jezdící po čerstvě vyrostlých železničních tratích, které mimochodem americkému rozmachu velkou měrou napomohly.
V letech 1859 až 1914 zvýšila Amerika z hlediska hodnoty celkovou produkci průmyslového zboží osmnáctkrát a do roku 1919 – podnícená první světovou válkou, jež Evropu naopak zbrzdila – třiatřicetkrát. V této epoše už USA průmyslové zboží nedovážely, naopak ho exportovaly do všech koutů planety.
Americký hegemon byl tahounem nového startu globální ekonomiky i po druhé světové válce. Bylo tu sice závaží v podobě železné opony, ale když konečně padla, provalila se poslední hráz a globalizace se stala všemocnou silou.
Objednávky, jež mohl před 100 lety učinit anglický lord přes telefon, nyní může díky internetu s nesrovnatelně větší flexibilitou realizovat prakticky kdokoli. Právě internet dovršil provázanost byznysu – a vystavil jej novým rizikům.
Obchodníci na hedvábné stezce se museli obávat loupežných přepadení, ale při vší úctě a pokoře k lidským tragédiím šlo spíše o epizody. Novodobé zločiny spočívající v kybernetických útocích mívají daleko drtivější dopady.
Výmluvná momentka z Wall Street | Foto Getty
Skutečný zátěžový test provázaného světa však nastává nyní. „Globalizace neumožnila pouze rychlé šíření koronaviru, ale už dřív vytvořila hlubokou závislost mezi firmami a národy, kvůli níž jsou zranitelnější vůči neočekávaným šokům,“ napsali žurnalisté Henry Farell a Abraham Newman v prestižním magazínu Foreign Affairs.
Ihned však zdůraznili: „Poučení z koronaviru neznamená, že globalizace selhala. Je křehká, ale soustředěné a velké úsilí různých společností vytvořilo dosud nebývalé bohatství.“
