skip to main content

Nevěřím na skleněné stropy ani kvóty, ženy musíme podpořit jinak, říká šéfka EY

6 minut čtení

Jako malá chtěla být baletkou. Místo špiček jsou ale dnes její pracovní obuví lodičky a piruety netančí na podiu, ale v účetních závěrkách. Magdalena Souček stála u počátků auditorského byznysu v Česku. A dnes jako šéfka českého EY řídí kolos s 1200 zaměstnanci a obratem přes dvě miliardy korun. Letos oslaví hned dvě jubilea – třicet let EY v Česku a své šedesáté narozeniny.

Velká Británie, rok 1981. Magdalena Souček volá domů z Londýna, kam emigrovala s rodiči. Jenže po roce pobytu ve Spojeném království se najednou všechno sype. Tatínek nevydrží stesk po domově a rozhodne se vrátit. Maminka chce zůstat v Londýně.

Devatenáctiletá dívka tak stojí před náročnou volbou. Volá proto prarodičům, aby se s nimi poradila. Kdyby tehdy telefon zvedla babička, nejspíš by ji přesvědčila, aby se vrátila zpět do Československa. Jenže sluchátka se chopí dědeček, který Magdalenu podpoří v jejím rozhodnutí odjet do Ameriky. A tak sedá do letadla do Bostonu, aniž by tušila, že právě tohle rozhodnutí změní její život natrvalo.

Reklama

Monako, červen 2019. Magdalena kráčí po žlutém koberci do útrob monackého Salle des Etoiles. Na sobě má dlouhé černé šaty, které si na vyhlášení Světového podnikatele roku bere už deset let. Drobný detail, který ale o šéfce české pobočky poradenské firmy EY a jedné z nejvlivnějších žen tuzemského byznysu mnoho vypovídá.

Když si něco oblíbí, nemá potřebu to měnit. Téměř dvacet let pracovala ve společnosti Arthur Andersen, z toho dvanáct let vedla audit české pobočky. A dalších skoro dvacet let působí v EY, které v Česku řídí od roku 2008. V Monaku si teď podává ruce s podnikateli, miliardáři a selfmademany z celého světa, kteří se stejně jako ona vypracovali z nuly na vrchol.

Praha, květen 2021. Magdalena sedí v křesle v nejvyšším patře budovy v pražském Florentinu, kde sídlí české EY, upíjí colu a užívá si panoramatický výhled na město. Dokonale upravená blondýna ve svítivě žlutých šatech a černých lodičkách vypadá jako ztělesnění úspěšné ženy. Za několik dekád ve světě byznysu ale moc dobře ví, jak tvrdě se takový úspěch buduje. Letos přitom oslaví hned dvě jubilea – třicáté výročí EY v Česku a své šedesáté narozeniny.

Praha, rok 1969. Malá Magdalena chodí do taneční školy, kterou vede známá avantgardní tanečnice a choreografka Milča Mayerová. S maminkou často vyráží do divadla na balet a sní o kariéře baletky.

Jenže byť má velký cit pro hudbu, pro dráhu profesionální tanečnice je na tehdejší poměry moc vysoká. Dětský sen se tak rychle rozplývá, ale vzápětí ho nahrazuje jiný. Ráda po škole navštěvuje ordinaci své babičky, která je vyhlášenou pediatričkou na Letné. Rozhodne se proto jít v jejích stopách a stát se dětskou lékařkou.

Reklama
Někdy přemýšlím, jestli bych nebyla lepší doktorka než auditorka. Ráda se o někoho starám, ale osud se mnou měl jiné plány.

Ostatně lékaři jsou i oba její rodiče. O řadu let později tak nastupuje na medicínu, ale po roce studium přeruší kvůli emigraci. „Někdy přemýšlím, jestli bych nebyla lepší doktorka než auditorka. Ráda se o někoho starám, ale osud se mnou měl jiné plány,“ přemítá Souček.

Německo, rok 1974. Noční jízdy autem mimo město jsou pro Magdalenu dodnes nepříjemným zážitkem. Pokaždé se jí vybaví pocit při překračování hranic. Kdykoli s rodiči odjeli do zahraničí, nebylo jasné, jestli se ještě vrátí.

Magdalena Souček stála u počátků auditorského byznysu v Česku.

„Vůbec jsem se na dovolené netěšila. Byly to pro mě šílené nervy. Vraceli jsme se vždy v noci. A já s napětím pozorovala cedule československá státní hranice 200 kilometrů, 100 kilometrů, 50 kilometrů. Jedeme? Nejedeme?“ vzpomíná a ukazuje husí kůži na ruce, kterou má, jen když o tom vypráví.

Poprvé za „čárou“ zůstali v roce 1974, když bylo Magdaleně dvanáct let. S maminkou se jim ale během pobytu v Německu natolik stýskalo, že se rodina rozhodla vrátit. Komunisté jim po návratu sebrali pasy a nějaký čas nemohli nikam vycestovat.

Reklama
Reklama