Mezi skokany roku v aktuálním žebříčku nejbohatších Čechů od magazínu Forbes patří nekorunovaný král vodní energetiky Jaromír Tesař. Meziročně se mu jmění zvýšilo o deset miliard a stal se tak devátým nejbohatším Čechem.
Podnikatel, který si pečlivě střeží své soukromí, začal své hydroenergetické impérium Energo-Pro budovat krůček po krůčku přesně před třiceti lety. Dnes je rozkročeno na tři kontinenty a je hlavním zdrojem Tesařova jmění v celkové odhadované hodnotě 51,3 miliardy korun.
Jaromír Tesař patří k nejúspěšnějším selfmade podnikatelům porevoluční kapitalistické éry Česka, veřejnosti je přesto téměř neznámý. Nejenže si jednapadesátiletý rodák ze Svitav pečlivě chrání své soukromí, novinářům už neposkytuje ani byznysové rozhovory.
Dokonce odmítá i nabídky na titulní rozhovory od předních zahraničních ekonomických periodik jako The Financial Times. Straní se i veškerých obrazových záznamů, proto není známá ani jeho aktuální podobizna.
Rodák z východočeských Svitav se do hydroenergetiky vrhl už ve svých jednadvaceti letech, když jeho rodinní příslušníci začali v privatizaci skupovat podíly malých vodních elektráren zejména na Labi. Tesařův strýc totiž před pádem železné opony byl technikem ČKD Blansko zaměřený na vodní turbíny a v hydroenergetice viděl potenciál.
O rodinný byznys se brzy začal starat mladý Jaromír Tesař, který všechny „rodinné“ malé vodní elektrárny zkonsolidoval v roce 1994 pod Energo-Pro.
Rozhodnutí vsadit na vodní energetiku bylo z dnešní optiky miliardové. Česko si totiž tehdy spokojeně svítilo a topilo zejména s pomocí uhlí, které v té době neomezovaly zelené regulace. Pojem Green Deal, který později Tesařovi jen přihnal vítr do byznysových plachet, Evropané tehdy ještě neznali. O vodní elektrárny tak nebyl přílišný zájem a jedna se tehdy dala pořídit za statisíce korun.
Tesař k budování „zelené“ energetické skupiny přizval svitavského právníka Jiřího Krušinu, který s rodinou spolupracoval. Spolu postupně ovládli jedenáct malých vodních elektráren na Labi, jejichž jednotlivý výkon se ovšem počítá v řádech jednotek megawattů (MW).
Právník Krušina na sebe vzal roli mediální tváře a soustředil se zejména na české vodní elektrárny Energo-Pro. Jaromír Tesař totiž začal v úvodu tisíciletí čím dál častěji cestovat do zahraničí, kde později i často přechodně žil. Uvědomoval si omezené možnosti k růstu skupiny v Česku, kde největší vodní elektrárny o výkonech desítek megawatt vlastní polostátní gigant ČEZ.
Jeho strategií bylo vykročit s Energo-Pro do zahraničí, což se následně začalo i naplňovat. Firma vstoupila do Bulharska a v době ekonomické krize i do Gruzie.
„Já mám dlouhodobě na starosti činnosti v Česku a kolega Tesař se vždy stěhoval do té nové země, kam jsme vstupovali, ovládl jazyk, splynul s prostředím,“ uvedl před deseti lety v rozhovoru pro magazín Reportér Jiří Krušina, kterému připadala čtvrtina podniku.
Jak později uvedl sám Tesař, on a Krušina měli od samého počátku společného byznysu mezi sebou dohodu, která v roce 2016 vyvrcholila v dělení aktiv Energo-Pro.
Krušinovi zůstaly v podstatě všechny malé vodní elektrárny Energo-Pro v Česku a k tomu mu byl vyplacen podíl z gruzínských aktiv skupiny.
Tesařovi v Česku zůstaly dvě elektrárny – historická vodní elektrárna v Brandýse nad Labem a naopak nově vystavená elektrárna u Litoměřic. Společně se zahraničními aktivy Energo-Pro je začlenil do své skupiny DK Holding Investments. V jejím portfoliu je pak i slovinský výrobce turbín pro vodní elektrárny Litostroj.
Tesař od samého počátku využíval pro zahraniční expanzi finanční páku v podobě garantovaných úvěrů například od České exportní banky. Kvůli tomu byla skupina v minulé dekádě soustavně silně zadlužená, ovšem dluhy vždy bez problémů splácela. Dnes pro svůj rozvoj často využívá dluhopisy.
Doposud největší životní projekt Jaromíra Tesaře vznikl právě po jeho osamostatnění. V Turecku vybudoval dvě obrovské vodní elektrárny s přehradou nazvané Karakurt a Alpaslan 2.
Jejich celkový výkon se počítá na více než 350 megawattů a v plném provozu jsou obě teprve dva roky. Celkově vyšly na dvacet miliard a šlo o největší zahraniční investici české firmy v oboru hydroenergetiky.
Pro Energo-Pro obě turecké přehrady představují další zlatou žílu, protože provozní náklady vodních elektráren se pohybují v maximálně nižších jednotkách eur za megawatthodinu (MWh) a skupina v Turecku vyjednala, že minimálně do roku 2030 bude za jednu MWh dostávat na výkupní ceně v kombinaci s příspěvkem na zelené zdroje energie fixních 96 dolarů (v přepočtu 87 eur) za MWh.
Plné spuštění provozu obou tureckých elektráren bylo jedním z hlavních důvodů začátku prudkého růstu celkového jmění Jaromíra Tesaře z posledních tří let. Velkou vzpruhou, která jej nasměrovala do klubu dolarových miliardářů, pro něj byl i cenový šok v době energetické krize.
Vydělal na něm více než vlastníci uhelných nebo plynových elektráren, kterým se v té době zvyšovaly náklady kvůli dražšímu uhlí i plynu. Tesař má tu výhodu, že jeho turbíny pohání voda, kterou nemusí kupovat, protože volně teče přírodou.
Pokud tedy vůbec teče. Právě snaha o rozložení rizika i vzhledem k chmurným hydrologickým prognózám ve střední Evropě motivovala Tesaře rozkročit se z Česka nejen do evropských států, ale i na jiné kontinenty.
Energo-Pro nyní buduje nebo má v plánu za miliardy vybudovat tři nové vodní zdroje v Kolumbii, čerstvě pak oznámil akvizici sedmi vodních elektráren v Brazílii. Po celém světě tak dnes Tesařovi v patří necelých padesát elektráren.
Celá skupina s deseti tisíci zaměstnanci pak v posledních dvou letech vykázala rekordní hrubý provozní zisk EBITDA přesahující osm miliard korun. Navíc Tesař má od svých energetických kolegů podnikajících v Česku tu výhodu, že nemusí platit windfall tax. Elektřinu totiž vyrábí a prodává téměř ze sta procent v zahraničí.
Jaromír Tesař je mediálně často titulován jako vládce vodní energetiky. V posledních letech se ale snaží opanovat i zemědělství. A to prozatím alespoň regionálně.
V domovském Svitavsku na Pardubicku, vybaven kapitálem z energetiky, začal společně s podnikatelem se stavebními stroji Liborem Švábem a svým bratrem Petrem Tesařem skupovat zemědělská družstva a farmy, jako například ZOS Jedlová, Zemědělskou společnost Vítějeves nebo podnik Agronea Polička.
V médiích se dnes objevují zprávy o agresivním nájezdním stylu Tesaře při snahách o ovládnutí dalšího podniku ZD Dolní Újezd. Ten se obrátil na právníky. Hodnota Tesařovy agrodivize díky neustále přibývajícím akvizicím i přesto rychle stoupá a dnes už dle odhadů čítá přes miliardu korun.
Všechny byznysové aktivity Jaromíru Tesařovi loni dle účetní uzávěrky DK Holding Investments vydělaly na čistém zisku přes pět miliard korun.