skip to main content

New York, New York. Nevídaný úspěch mikulovské fotografky Marie Tomanové

10 minut čtení

New York, New York. V té slavné Sinatrově písničce se Marie z Mikulova musí najít. Dokázala se prosadit v New Yorku, městě s nejostřejšími lokty na světě. Z au-pair se stala nejúspěšnější českou fotografkou současnosti. A New York je její ateliér.

V bílém tričku Thrasher, džínsech, s krátkými vlasy a úsměvem od ucha k uchu si Marie Tomanová objednává francouzskou cibulačku. Restaurace Odeon v newyorské čtvrti Tribeca je její oblíbená a kuchyně je tu stejně ikonická jako červený neon The Odeon, nejspíš nejznámější neon New Yorku.

Marie teď září podobně intenzivně jako on. A to ne proto, že si dává cibulačku se sýrem, což je pro ni v časech diety, kterou připravuje pro svého partnera, mimořádná guilty pleasure. Září jako nejúspěšnější česká fotografka současnosti. Letos na jaře nafotila titulní stranu přílohy The New York Times, fotí pro magazíny v Miláně i v Londýně, její fotky zdobily V Magazine, Dazed, GQ i Vogue.

Byla jedinou, kdo v USA nafotil poslední kolekci Virgila Abloha pro Louis Vuitton, vystavovala na slavném festivalu fotografie Les Rencontres d’Arles, kam ji vybrali jako jednu z jedenácti fotografů z celého světa. V dubnu si užívala trochu volna v Evropě po nafocení kampaně pro Make Up For Ever ze stáje LVMH nebo pro luxusní hotelový chain W Hotels.

East River Park, který máme kousek od domu a pravidelně sem chodíme na procházky. Dá se podél řeky jít kolem celého cípu Manhattanu až na West Side a ráda si to dávám na kole nebo kolečkových bruslích.

A před pár dny nafotila speciální projekt pro Gucci s jejich kreativním ředitelem Alessandrem Michele a herci Jaredem Letem a Dakotou Johnson k největší módní události roku Met Gala. Moc velkých jmen na začátek? To jen ať víte, kam to tahle holka dotáhla. A čtěte dál – jak se jí to povedlo a jak to vlastně udělala. A jak velký foťák potřebuje.

O jejích knížkách a výstavách teď píší přední světové fotografické magazíny, na focení si ji objednávají nejznámější časopisy a jména ze světa módy i byznysu, sběratelé platí za její fotky tisíce dolarů a zdá se, že tahle dívka, která začínala v Americe před jedenácti lety jako au-pair, je na prahu velké fotografické kariéry. Marie jí horkou cibulačku, s tím podmanivým úsměvem přes celý obličej působí vesele, skromně, sympaticky a taky křehce.

Tahle subtilní žena je původem z Mikulova, studovala v Brně malbu na FaVU a teď začíná dvanáctý rok americké kapitoly svého života. A teď ten foťák. Na stole tady v Odeonu leží malinký kompaktní foťák na film, to jediné, co pojí a dělí Marii a People of New York. Nic dalšího nepotřebuje.

Reklama

Frank Sinatra zpívá o New Yorku: „If you make it there, you can make it anywhere.“ Jestli to dokážeš tady, dokážeš to kdekoli. Vypadá to, že ty jsi to tady v New Yorku už dokázala!

Asi bych si to měla opakovat častěji, kam jsem se dostala, abych si to víc uvědomovala. Jsem za to šťastná, teď je to super, ale beru to jako začátek. Mám za sebou velké zlomové body, dvě knížky, výstavu v Arles, což je pro fotografa něco jako Cannes pro filmaře. Letos na jaře focení pro The New York Times, to je sen. Fakt si to asi musím říkat častěji nahlas!

Jak se česká fotografka dostane k focení třeba pro The New York Times?

Moje první velké focení bylo v roce 2019 pro The New York Magazine, byl to první velký editorial pro přílohu The Cut. Šla jsem tam do té jejich redakce ve World Trade Center, všude loga magazínu, na zdi vidíte vytištěné titulní stránky se Sarah Jessicou Parker à la Carrie Bradshaw. No prostě wow!

Dohodli jsme se na focení módního editorialu, vybrali si mě na základě mé první knížky Young American. A pak mi začali domů posílat strašnou spoustu oblečení těch nejlepších značek, to jsem bydlela ještě ve starém domě v East Village, strašně úzké schody a oni tahali nahoru do čtvrtého patra ty padesátikilové kufry. A naše kočka se tam procházela mezi těmi všemi pověšenými Versace a Gucci…

Já si vybírala oblečení, a hlavně lidi, které v nich budu fotit. Mladé lidi z New Yorku. Bylo tam dvacet lidí, dvacet stránek. Fotili jsme v červenci, ale byly to zimní kolekce, péřové kombinézy Moncler a bylo strašný vedro, čtyřicet stupňů! Fotilo se venku. To byl můj křest ohněm, úžasná zkušenost, jak se pracuje s takhle velkým časopisem.