Kupuje se za tisíce korun za kus, nejčastěji v sadách po dvanácti kusech. Po deseti letech může dosáhnout hodnoty, pokud je investice úspěšná, možná i dvojnásobku této částky. V průměru však každá dvacátá až třicátá investice zcela selže a musí být odepsána.
Zhruba takto by mohl skeptik popsat jeden z hlavních problémů investování do vína. Zajícem v pytli, který i v jedenadvacátém století zničí v průměru nízké jednotky procent lahvových vín, zůstává kousek dřeva – korek.
Po styku s trichloranizolem (TCA), látkou, která se do něj nejčastěji uvolní z přírodně kontaminovaného korku, získá víno typickou vůni mokré lepenky či dokonce mokrého psa.
Protože lidský čich je na tuto sloučeninu mimořádně citlivý, je víno znehodnocené, a pokud byla kontaminovaná celá použitá šarže korků, ztracená je i příslušná část investice.
