Covid-19 zasadil ekonomikám na celém světě tvrdou ránu a to, jak se firmám, restauracím a dalším podaří situaci zvládnout, se probírá na všech frontách. Zapomíná se ale na neziskový sektor, který se přitom také potýká s finančními problémy.

Výzkum agentury Reuters a organizace Charity Navigator, zabývající se aktivitou amerických charit, ukázal, že pandemie onemocnění covid-19 se negativně podepsala na 83 procentech neziskových organizací a téměř třetina plánuje propouštění a výrazné škrty.

Finanční výpadky v době krize přitom můžou být pro řadu organizací likvidační. Velká část neziskovek v dnešní době získává peníze z vlastních aktivit, například workshopů a školení, které se ale kvůli výjimečnému stavu zrušily a ne všechny jdou pořádat i online.

Že má situace daleko k ideálu, potvrzuje i Marie Salomonová, zakladatelka neziskové organizace zaměřující se na duševní zdraví Nevypusť duši a zároveň členka výběru Forbesu 30 pod 30 z roku 2019: „Není to úplně jednoduché. My jsme naštěstí neziskovka s vícezdrojovým financováním, ale i tak je to náročné. Někteří lidé sice přispívají víc, protože mají pocit, že jsme teď potřeba, jiní ale přestávají, protože nemůžou. Trochu obavy mám z toho, jak se budou vyvíjet příjmy z grantů a dotací.“

Marie Salomonová | Foto Jiří Turek

Přitom právě na neziskové organizace se v době krize lidé obracejí více než kdy dřív. Stejný průzkum ukázal, že 66 procent z nich zaznamenalo nárůst zájmu o jejich služby.

Ani vzestup individuálního dárcovství ale podle Blanky Sigmundové z neziskové organizace Loono nemusí neziskovkám stačit k tomu, aby se udržely nad vodou. „Firmy ruší své závazky k neziskovkám, některé chtějí své peníze dokonce vracet. Navíc došlo k pozastavení spousty dotačních řízení,“ říká a dodává, že neziskovky se nemůžou spolehnout ani na stát, protože v systému pomoci od vlády se s nimi prakticky nepočítá.

Obě se shodují, že se muselo přistoupit k úsporným opatřením. Ať už šlo o snižování mezd, propouštění, nebo seškrtání všech dalších možných nákladů na nezbytné minimum.

„Spočítali jsme si to a udělali jsme takové škrty, aby nám to vyšlo tak, že pokud školy neotevřou do konce školního roku, zvládneme to, ale pokud neotevřou ani v září, bude to problém,“ vypočítává Salomonová. A Sigmundová to potvrzuje: „Děláme, co je v našich silách. Zda bude naše usilovná práce dostačující, teď však nedokážeme vůbec odhadnout.“

Aktuální situaci se přizpůsobili i v Konsentu, organizaci zabývající se prevencí sexuálního násilí. Co nejvíc aktivit přesunuli do online prostředí a zaměřili se na rozvoj organizace jako takové.

„V rámci projektu Respekt je sexy pracujeme s bary a kluby, které jsou teď zavřené. Zjišťovali jsme, jak to jejich majitelé vidí, ale většinou vůbec nedokázali odhadnout, jestli budou mít čas, kapacitu a peníze na to, pokračovat ve spolupráci. Navazovat nové nám půjde asi ještě hůř. Stejně tak padly všechny naše spolupráce s letními festivaly,“ popisuje situaci v Konsentu členka letošního Forbes 30 pod 30 Johanna Nejedlová.

Johanna Nejedlová | Foto David Turecký

Velkou roli hraje i to, jaké jednotlivé neziskovky využívají financování. Ty, které jsou závislé hlavně na grantech, se potýkají s jinými problémy než ty, jež žádné příjmy z dotací nemají.

To je případ i květinové dílny Aranžérie (na hlavním snímku), která ve spolupráci s nadací Společnost E zaměstnává lidi s epilepsií a jejich příbuzné. Před epidemií dodávala květiny do kaváren i do divadel, ze dne na den přišla o všechny příjmy a z 16 zaměstnanců zbyla práce pro jednoho. „Vyděláváme si na sebe kompletně sami, takže nás situace zasáhla úplně stejně jako ostatní podniky,“ popisuje situaci Tereza Chvalová, která květinovou dílnu řídí.

Vydání Forbesu American Dream!

V Aranžérii se rozhodli zabojovat a spustili projekt Kouzelná květina. Šlo o květiny, které stály o několik stovek více než ty běžné, minimálně polovina jejich ceny byla určená na podporu dílny a psychosociální poradenství pro lidi s epilepsií a jejich rodiny, které zajišťuje Společnost E.

„Kouzelnou květinu jsme spustili v půlce dubna a první dva týdny o ni byl zájem, vybrali jsme 30 tisíc. Pak ale zájem utichl,“ krčí rameny Chválová a dodává, že by byli rádi, aby se zaměstnanci mohli alespoň částečně do dílny vrátit co nejdříve. Pro některé z nich totiž výdělek představoval jediný příjem.