Původně se cesty amerických představitelů do Číny vůbec neměl zúčastnit, nakonec byl jednou z jejích nejviditelnějších tváří. Od vládní skupiny se šéf Nvidie rozhodl odpoutat, projít se ulicemi Pekingu a ochutnat tamní delikatesy. S minimální ochrankou a maximální ochotou zkusit vše, co mu obyvatelé města nabídnou – a ti na tom vydělali.
Nejenže je Tchajwancem, ale zároveň představitelem nejvyššího patra amerického kapitalismu. Šéfa největší společnosti na světě, Jensena Huanga, přesto Číňané přivítali s nadšením. Aby se mezi ně ale vůbec dostal, musel na to nejdříve kývnout americký prezident Donald Trump.
Huangovo jméno zprvu na seznamu zahrnujícím například Elona Muska, Tima Cooka či Larryho Finka chybělo. Otázky novinářů na toto téma se však Trumpovi nelíbily, a tak na své platformě Truth Social napsal, že „Velký Jensen Huang“ je na palubě Air Force One, a média označil za lháře.
Zřejmě proto, že se k výpravě přidal těsně před odletem, se Huang po přistání v Číně rozhodl pro jiný program – nekonečné podávání rukou vyměnil za dobrodružství v ulicích Pekingu. Ve své ikonické kožené bundě se proto vydal do historické čtvrti Nan-luo-ku-siang mezi tradiční dvorní domy.
Kroky ho zavedly například do podniku Fang-čuan-čchang No. 69, který drží ocenění Bib Gourmand od průvodce Michelin. Objednat si jedinou položku v nabídce restaurace – nudle ča-ťiang-mien – je podle porotců „jasná volba“.
To samé usoudil i Huang, který si s miskou stoupl před podnik a nudle ochutnal bedlivě pozorován davem Číňanů. „Je to tak dobré,“ prozradil jeden z nejbohatších lidí světa, který se zastavil na zhruba půl hodiny a během jídla si povídal s místními.
Darovat miliardáři oběd v hodnotě 38 jüanů, tedy necelých 120 korun, se nakonec ukázalo jako to nejlepší možné rozhodnutí. Restaurace začala nabízet takzvané „Jensen Huang check-in combo“ a během dvou dní po Huangově návštěvě ukazovala data obří nárůst internetových objednávek, přičemž čekací doba na vstup do bistra se prodloužila na více než půl hodiny.
To samé se stalo i podniku Mi-süe Ping-čcheng, který v Číně nabízí levné nápoje a zmrzliny. I tam zaměstnanci okamžitě miliardáře poznali a vrhli se na něj s doporučením toho nejlepšího, co mu mohou nabídnout.
Nakonec si vybral dva kelímky broskvového čaje oolong, každý za osm jüanů, v přepočtu pětadvacet korun. I tady mu chutnalo, což společnost dokázala zužitkovat ještě více než restaurace.
Marketingové oddělení řetězce okamžitě po návštěvě miliardáře spustilo kampaň, ve které propaguje broskvový čaj jako „kapalinové chlazení“ během vysokých teplot. Přímo jmenovat Huanga si společnost sice nedovolila, do reklamy však zahrnula jeho koženou bundu.
Podle čínských médií vzrostly celostátní prodeje tohoto specifického nápoje během následujících čtyřiadvaceti hodin o téměř 140 procent ve srovnání s předchozím dnem a lidé zamířili také přímo do Huangem zvolené pobočky.
Foto Mi-süe Ping-čcheng
Za to, že Huang podnik navštívil, přitom Mi-süe Ping-čcheng zřejmě vděčí také kolemjdoucímu, který se s ním o místní delikatesu podělil o chvíli dříve. Ten šéfovi Nvidie nabídl něco k pití a miliardář se místo dodržení běžného protokolu či milého odmítnutí prostě napil – toho ale velmi rychle litoval.
Nebyl to jed, nýbrž tradiční pekingský nápoj tou-č’, tedy doslova „fermentované fazole“. Místo nápoje s lákavou chutí tak Huang vyzkoušel tekutinu s vůní přirovnávanou ke zkaženým vejcím, kyselému zelí nebo špinavým ponožkám.
Huang se tak se znechucením zeptal „Co to je?“, načež se vydal do nedalekého obchodu pro čaj a pak také do pekárny Tao siang cchun.
Vítání nepřítele?
Nadšení Číňanů a vřelé vítání přitom mohou působit podivně – není přece Huang člověkem, který se narodil na znepřáteleném Tchaj-wanu, přestěhoval se do Spojených států, vybudoval největší firmu na světě a teď pomáhá Západu v technologickém boji s Čínou?
Miliardář se navíc nebojí říct, co si myslí, a proto často ostrov a jeho podniky chválí. Jenže mu zároveň chybějí elitářské manýry, k lidem se chová s respektem a daří se mu držet pověst vizionáře, ne amerického agenta.
K tomu pomáhá i to, že dlouhodobě propaguje spolupráci mezi Spojenými státy a Čínou, kritizuje exportní omezení stanovená Washingtonem a při návštěvě země v roce 2025 například vyměnil koženou bundu za tradiční oblek tchang-čuang.
I současný výlet je Huangovým specifickým stylem diplomacie. V rámci pobytu v Číně tak komunistický stát například označil za „jednu z nejúžasnějších ekonomik světa“, a když se muž v davu koukal po jeho masových kuličkách, prostě mu jednu strčil do pusy.
Že tato strategie funguje, bylo vidět i na prostoru, který Huangově procházce věnovala tamní média. Ta zpovídala lidi, kteří se s miliardářem setkali, a chtěla se od nich dozvědět vše – ti například prozradili i to, že při výběru čaje jeho tým původně požádal o něco s menším obsahem cukru, zaměstnanci však doporučili, že ideální je čaj polosladký.
Ačkoli Huang již poněkolikáté místní nadchl, u komunistické strany nezvítězil. Jedním z cílů, které motivovaly jeho narychlo domluvenou účast, mělo být odblokování zamrzlého obchodu s americkými technologiemi.
Přestože se možná dohoda jevila nadějně a deset čínských firem dostalo povolení od Spojených států ke koupi grafických procesorů pro umělou inteligenci Nvidia H200, komunistický stát nakonec obchod neschválil.
I přes nadšení z Huanga chce Čína raději vyvíjet technologie vlastní, na což akcie Nvidie reagovaly tříprocentním propadem.
