Na ten den už Hana Svobodová do smrti nezapomene. Bylo léto a zrovna začínaly prázdniny. Protože měla na vysvědčení z první třídy samé jedničky, mohla si od rodičů přát odměnu. Chtěla jediné: želvičku.
Od té doby uběhlo 27 let. A byl to právě dárek z konce školního roku, který zásadně ovlivnil jejich náplň. Svobodová se dnes výrazně podílí na záchraně mořských želv a díky její snaze se na třech indonéských ostrovech nerušeně vylíhlo více než dva a půl milionu ohrožených plazů.
Oceán u nás nemáme, dokonce ani kousek moře. A přece ho česká bioložka pomáhá chránit, navíc za použití jedinečných metod, ukazujících cestu ostatním záchranářům i domorodcům.
I proto Forbes Hanu Svobodovou zařadil do žebříčku doplňujícího náš výběr 30 pod 30, kterému říkáme „Almost there“ a je určen pro mladé a nadějné Čechy do 33 let.
Ve své organizaci Chráníme mořské želvy sdružuje Svobodová dobrovolníky i experty, kteří hlídají nakladená vajíčka karet obrovských před vylíhnutím či je přemisťují do bezpečí před pytláky.
„To považuji za svůj největší úspěch. Je přece rozdíl, jestli je v moři o dva a půl milionu karet víc, nebo není,“ říká. Její práce má ale mnohem dalekosáhlejší důsledky – Svobodová v Indonésii prosadila plán, jak by se mělo při záchraně populace karet obrovských postupovat. Tuto metodiku teď představuje v Malajsii, na Srí Lance a v Ekvádoru.
„V rozvojových zemích neexistují žádné standardy, jak má ochrana želv vypadat. Nikdo vlastně úplně přesně neví, jak na to,“ popisuje. Tak se toho tahle mladá tmavovláska zkusila chopit.
Zpracovává manuál, který by měl sloužit záchranářům, a navštěvuje centra v Indonésii či na Srí Lance, kde radí, jak zlepšit fungování a zefektivnit péči o karety.
Soustřeďuje se i na vzdělávání domorodců. Díky workshopům jejího týmu přestávají indonéské obchody prodávat výrobky ze želvoviny a podklady, které připravila, využívají školy v celé Indonésii, čtvrté nejlidnatější zemi světa.
Hana Svobodová apeluje při ochraně želv i na turisty a snaží se je odradit od nakupování želvovinových šperků a konzumace želvích vajec, jež jsou v tropických destinacích běžně k sehnání na trzích.
Tímhle rozhodnutím přitom cestovatelé pomohou nejen želvám, ale vlastně i sami sobě. Dlouhověcí plazi v těle kumulují toxiny, nečistoty a těžké kovy a pozření jejich vajec může vést ke zdravotním obtížím, včetně těch nejvážnějších: otravy organismu a smrti.
Záběr české bioložky je obrovský, cíle nemalé. „Víte, často se mi stává, že vidím, jak si každá organizace hrabe jen na svém písečku. Já ráda spolupracuji a považuji za důležité sdílet nejen úspěchy, ale i to, co se nedaří. Jen tak zjistíme, jaká cesta je ta správná,“ vysvětluje.
Svobodová v sobě snoubí vzácnou kombinaci odborníka a nadšence, který má snahu a chuť měnit svět. O želvách čte neustále, nepřetržitě se vzdělává.
Hned po maturitě odjela jako dobrovolnice do Mexika, po návratu se pustila do studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a to už byl jen krůček k tomu, aby svoji životní cestu směrovala do Indonésie, kde je populace mořských želv ohrožena nejvíce.
A jejich družka, kterou dostala kdysi v červnu za vysvědčení? Tu má stále doma.
7. 2. 20204 min
Michaela Černá
redaktorka Forbes Česko
Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Začínala v Lidových novinách, poté přestoupila do iDNES.cz. Do Forbesu píše od roku 2018, nejčastěji o ekologii, nových technologiích, cestování a pravidelně vydává výběr dobrých zpráv.
