skip to main content
Forbes History

Nikoli Ježíšek, ale… Jak první černošská milionářka historie měnila svět

Tímhle příběhem neproletí kometa, nýbrž mýdlové bubliny, a přesto je svým způsobem vánoční. Osoba, o níž pojednává, se narodila před dávnými lety v druhé půlce prosince do velmi nuzných poměrů a skrz utrpení dosáhla triumfu. Takového triumfu, který přetrvává věky, fascinuje, inspiruje a obdarovává ostatní.

Ne, ta osoba se nejmenuje Ježíš Kristus. Jmenuje se Sarah Breedlove a známá je jako Madam CJ Walker. Žena, která přišla na svět den před Štědrým dnem 1867, je v Guinnessově knize rekordů vedena jako první afroamerická milionářka v historii.

K velkému jmění došla díky vývoji, marketingu a prodeji vlastní řady vlasové kosmetiky a bohatství využila ve všeobecný prospěch – byla významnou filantropkou a patronkou umění.

Kdo by vsadil na batole ve chlévě? A kdo na batole z bavlníkové plantáže? Sarah byla dítětem zotročených rodičů – její starší sourozenci byli též majetkem plantážníka, a přestože bylo krátce po občanské válce Severu proti Jihu, pro nevolníky panovala spíš jen proklamovaná, nikoli skutečná svoboda.

V sedmi letech Sarah osiřela, ve čtrnácti se vdala, aby unikla zneužívání švagra. Ve dvaceti už byla vdovou a s malou dcerkou se stěhovala do St. Louis, kde se deset let živila jako mizerně placená pradlena – brala dolar denně. Vstoupila do Africké metodistické církve a zpívala ve sboru. Zdálo se, že víra v lepší život na onom světě je jediné, co jí zbývá.

Ponurému osudu se však Sarah dokázala vzepřít. „Neexistuje žádná květinami posetá cesta k úspěchu, a pokud ano, já ji nenašla,“ vzpomínala později už jako zámožná žena. „Můj úspěch je čistě výsledkem ohromné dřiny a bezesných nocí.“

Už coby pradlena začala experimentovat s vlastní recepturou na infekce pokožky hlavy způsobující vypadávání vlasů nebo tvorbu lupů, které ji samotnou trápily. K nápadu ji ponoukli bratři pracující jako holiči, zdokonalení přišlo po přestěhování do Denveru – tam se stala kuchařkou lékárníka, který ji naučil základům chemie.

Neexistuje žádná květinami posetá cesta k úspěchu, a pokud ano, já ji nenašla.

V roce 1906 si vzala Charlese Walkera a s přípravkem proti lupům zaznamenala lokální průlom – prodávala produkty ode dveří ke dveřím a zároveň s manželem hodně cestovali po jihu a východě Spojených států, aby obchod rozšířili.

V Pittsburghu, kde se usídlili v roce 1908, si Sarah otevřela kosmetický salon a zároveň neustále rozšiřovala síť obchodních zástupkyň. Vyškolené ženy byly černošky, neboť vlasová kosmetika byla určena Afroameričankám, a Madam CJ se navíc velmi zasazovala o ekonomickou nezávislost své rasy.

Ani Pittsburgh nebyla konečná: definitivním ústředím společnosti Madam CJ Walker Manufacturing Company se stalo až Indianapolis. V domě na North West Street vybudovala továrnu, kadeřnictví, školicí středisko pro dealery – kterých měla nakonec 25 tisíc – a později i laboratoř s vlastním výzkumem. Mnoho zaměstnanců včetně těch na klíčových pozicích byly ženy.

Šampon a pomáda, které – jak tvrdila masivní reklama především v afroamerických novinách a časopisech – dělaly z nepoddajných vlasů zkrotitelné a přitom bujné, ovládly navzdory silné konkurenci USA i Karibik. Produkty zabalené v plechových nádobách, z nichž svítila podobizna zakladatelky firmy, nabízely obchodnice v nezaměnitelných firemních uniformách.

Reklama
Foto Wikimedia Commons

Bitva pořád ale ještě nebyla dobojována a Madam Walker věděla, že k tomu nepomůže jen obchodnická šikovnost a úsilí.

V roce 1912 proto dorazila bez formálního pozvání do Chicaga na sjezd Národní obchodní černošské ligy ovládané tehdejším nejvýznamnějším černošským lídrem Bookerem Washingtonem a požádala o slovo, aby odvyprávěla svůj příběh a inspirovala ostatní. Nebylo jí vyhověno, takže se bez vyzvání na shromáždění postavila a v několika větách ho shrnula.

„V ten okamžik byl Washington svědkem moci Madam Walker a nemohl ignorovat její charisma a účinek, který měla její řeč na publikum,“ napsala A’Lelia Bundles, prapravnučka průkopnice. „Výsledkem bylo, že příští rok pozval stejnou ženu na sjezd jako hlavního řečníka.“

O pár let později uspořádala bývalá chudá pradlena vlastní sjezd. Udělila na něm ceny nejen nejlepším obchodnicím, ale i po celé zemi zakládaným Walker klubům – oceněné byly ty, které vybraly nejvíc peněz na charitu. „Chci, aby všichni ve firmě cítili, že hlavní není zisk, ale prospěch bližnímu,“ prohlásila a zavánělo by to frázovitým kýčem, kdyby výrok nepodpořily činy.

Ze stejného sjezdu vzešlo poselství pro amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, ať se postaví za legislativu stanovující, že lynčování je zločin. Ve prospěch utlačovaných se Madam vehementně angažovala až do konce života. Pomáhala jiným černochům kupříkladu v nákupech nemovitostí či je přesvědčovala, aby posílali své děti do škol, případně jim přispívala na školné.

Smrt si pro filantropku přišla už v jejích jednapadesáti. V závěti odkázala sto tisíc dolarů (sumu odpovídající dnešnímu 1,5 milionu) černošským institucím, školám i potřebným jednotlivcům. V Atlantě má Madam Walker muzeum, byly o ní natočeny hrané filmy i dokumenty.

„Byznys považovala za prostředek k ambicióznějšímu cíli,“ říká o praprababičce A’Lelia Bundles. „Její produkty byly inovativní a revoluční, poněvadž tenkrát jen málo značek řešilo potřeby černošek v péči o vlasy. Madam ale viděla, že vlasy nejsou největším problémem klientů, že mnohem palčivější je nedostatečný přístup ke vzdělávání a příležitostem k celkovému zlepšení života. Využila bohatství a vlivu, aby to změnila, proto zůstává její příběh aktuální.“

Stále aktuální příběh? Jistěže. Hmatatelným důkazem je i skutečnost, že ač společnost založená dcerou otroků zanikla v roce 1981, před pěti lety přišel kosmetický gigant Sephora se sadou vlasové péče s názvem Madam CJ Walker Beauty Culture a v komentáři k novému produktu uvedl: „Žena, po níž je produkt pojmenován, nezměnila pouze kosmetický průmysl, ale i nastavení společnosti.“

Odvážná podnikatelka dobře věděla, že kráse světa prospívá, když po něm kráčí co nejvíce lidí s umytou hlavou. Věděla však také, že ještě víc světu prospívá, když po něm kráčí co nejvíce lidí s otevřenou myslí. Je i zásluhou Madam Walker, že množina těch prvních se podstatně rozrostla. A není její vinou, že ta druhá zůstala plus minus stejná.