skip to main content

Nomádi ve městě. Šílené designové domky pro kočovníky v postpandemickém světě

5 minut čtení

Trend, který trvá už celé roky – touha hodit všechno za hlavu a oprostit se od hmotných statků. Stát se novodobým nomádem a dobrovolně si zvolit kočovný způsob života je stále tak trochu řešením pro rebely. Zato jde o velmi účinnou cestu, jak se vymanit z koloběhu splácení drahé hypotéky nebo nájmu, opustit trvalé bydlení na jednom místě a naopak využívat výhody dočasných domovů a s nimi spojených komunit.

Popularita kočovného hnutí ještě vzrostla poté, co se vloni v kinech začal promítat několika Zlatými glóby oceněný film Země nomádů (Nomadland). Ten je o ženě, která se vydává na cestu napříč Amerikou jen ve své obytné dodávce.

Foto Kibbo

Z hlediska designu už si nomádská architektura vydobyla v podstatě svou vlastní disciplínu – v odvážných návrzích se snoubí jak výhody moderních městských bytů, tak romantika toulavého životního stylu. Další a další designéři vytvářejí drzé, odvážné, ale přitom realistické koncepty, které inspirují všechny snílky k tomu, aby zrealizovali svoje touhy po nekonvenčním životě.

„Města tak, jak je známe, byla už dlouho drahá, jenže kvůli silné a šlapající ekonomice bylo těžké je opustit,“ říká Colin O’Donnell, zakladatel společnosti Kibbo. Ta sdružuje nejenom fandy obytných dodávek, ale pracuje také s modelem placeného členství, které opravňuje předplatitele k využívání různých autodomků na kolech.

Podařilo se jim vytvořit celou komunitu, která brázdí silnice po Los Angeles nebo San Franciscu. ,,Rok karantény ukázal, že je možné pracovat na dálku odkudkoli. A že krom toho lidé chtějí cestovat a žít v krásné přírodě s pár blízkými, aniž by se vzdali své práce,“ doplnil.

Právě těmto lidem jsou určena inspirativní designová řešení od architektů z celého světa. Tady jsou ty nejvíc šílené – a zároveň až ohromujícím způsobem praktické – kousky.

Reklama

V kukle do džungle

Organické tvary, které zapadají do přírody skoro tak, jako by je sama stvořila – to je rukopis designérů, kteří své originální návrhy tvoří v Nizozemsku, na Mauriciu a v jižní Africe. Looper z dílny Nomadic Resorts je v podstatě bytelný ekologický stan, který lze podle výrobce snadno rozložit v džungli, na horách, ale i v poušti nebo na pláži. Looper má modulární ocelový rám, přes který je natažena tkanina s izolační vrstvou z recyklovaných PET láhví.

Foto Nomadic Resorts
Foto Nomadic Resorts

Součástí sady je bambusová podlaha a skleněná okna. Bydlení, které připomíná bílou kuklu housenky, může být doplněno prostornou koupelnou, klimatizovaným koutem na spaní, malou kanceláří s wi-fi a dokonce velkorysou terasou.

,,Umí využívat i dešťovou vodu a další přírodní zdroje, a může tak nabídnout malý domov bez toho, abyste museli rezignovat na pohodlí, bezpečnost nebo styl,“ vysvětluje Louis Thompson, generální ředitel společnosti Nomadic Resorts.

Domek z vlny

Tyto kabiny pro změnu nezapřou inspiraci tradičními beduínskými stany. ,,Chtěl jsem představit úplně novou formu bydlení, která ale využívá tradiční postupy a taky trochu zapomenuté materiály, jako je třeba vlna nebo kozí kůže,“ popisuje uznávaný architekt Abeer Seikaly.

Foto Weaving Home Tent
Foto Weaving Home Tent

Unikátní je podle něj také tvar obydlí. Kupole prý pomáhá dvouvrstvé tkanině, aby vydržela i drsnější počasí, než v jakém se obvykle používá.

Vodní postel

Minimalistický hybrid lodě, stanu a vozíku. Určený je primárně pro krátkodobé přespávání na městských řekách. V doslovném pojetí jde skutečně o vodní postel, která je obalená stěnami s okny a celá je na kolečkách, aby bylo možné ji zapřáhnout za bicykl a dovézt kamkoli.

Foto Daniel Durnin
Reklama
Foto Daniel Durnin

,,Doufám, že tahle moje konstrukce v lidech probudí touhu po spojení s přírodou, a ne jen tady v Londýně,“ říká autor Daniel Durnin.

Chodící dům

Představte si, že přijdete domů, dáte si bundu na věšák, pak pomocí kompasu nastavíte nějaký směr, zmáčknete enter a váš dům se začne pomalu pohybovat krajinou, případně ulicí. Sci-fi? Vůbec ne.

Foto Sam Kronick

Tato futuristická kabina k pohybu využívá sluneční a větrnou energii, chytá dešťovku a pomocí solárů ještě ohřívá teplou vodu. Dokáže se pohybovat rychlostí až 60 metrů v hodině a vejdou se do ní čtyři lidi. K základnímu modulu lze připojit i skleník, ve kterém si obyvatelé mohou vypěstovat i něco k jídlu.

Toaleta funguje jako kompost a pro případ zimních toulek domku krajinou lze interiér vybavit i malými kamny.

***

Fenoménem novodobého nomádství se dlouhodobě zabývá i urbanista a futurista Eric Hunting, jehož vášní je alternativní a udržitelná architektura. Na některé jeho nomádské vize jsme se ho zeptali.

Kteří designéři nebo autoři vás nejvíc zaujali, pokud se bavíme o nomádském způsobu života?

Hlavně ti, kteří používají různé variabilní modulární systémy, jako třeba v poslední době Grid Beam. Vlastně to vychází ze starodávných konstrukčních systémů, jako jsou třeba mongolské jurty. Zajímavý je i japonský Capsule Hotel a jiné ubytovací minikabiny odlévané z recyklovaných materiálů.

A také samozřejmě různě upravované dodávky nebo autobusy, což je takový přetrvávající fenomén v USA. Převratné jsou pak myšlenky Winfrieda Baumanna, ten se dlouhodobě věnuje až ultimátně minimalistickým řešením.

Kdo si vlastně v současné době volí nomádství jako způsob života? Jsou to lidé ovlivnění třeba pandemií nebo finanční situací?

Stále více lidí musí přehodnocovat svou finanční situaci. To začalo v Americe už v roce 2008 během krize a doposud to nekončí. Přesně v tu dobu začaly být populární miniaturní domky, tiny houses, protože celá generace najednou ztrácela ekonomickou jistotu, ať už kvůli ztrátě zaměstnání, důchodů, nebo sociálních dávek. Spousta lidí už si nemohla dovolit drahé bydlení.

Nejde tedy o různé chudší přistěhovalce, kteří by kočovali z nouze. Jde vesměs o domácí populaci, která by byla ještě nedávno považována za střední třídu. A jde také o potomky té poválečné střední třídy, která si na rozdíl od svých rodičů v tom průměrném maloměšťáctví nijak nelebedí.

To je jeden přístup, který tu vidíme, tohle existenciální nomádství. Ale co pozorujeme teď, to je určitá touha po autentičnosti, touha poznávat svět jako neustálý cestovatel, který svobodně ochutnává život v různých koutech světa.

To lidem umožnil internet a nové technologie, které usnadňují práci na dálku. Doposud se to omezovalo vesměs na kreativce a vývojáře. Teď ale roste počet mladých úspěšných lidí, kteří třeba na dálku podnikají a tento kočovný způsob života jim naprosto vyhovuje.

Nutno říct, že na tuto skupinu pracujících lidí občas vrhají špatné světlo některé dětičky zámožných rodičů, které samy sebe nazývají digitálními nomády, a přitom jen utrácejí rodinné jmění v exotických turistických lokalitách na nikdy nekončících výletech. To opravdu není novodobé nomádství.

Dalším fenoménem je skupina penzistů, kterým se někdy přezdívá „stěhovaví ptáci“. Dávají se totiž do pohybu vždycky, když se zhorší počasí, a vyrážejí za teplem ve svých obytňácích. A nebo za dětmi a vnoučaty. Existují dokonce speciální komunity takto putujících důchodců, kteří žijí každou chvíli jinde, většinou v luxusních karavanech.

Samostatnou kapitolou je pak nomádství ve městech. To stále zůstává jakousi formou aktivismu. Poprvé o něm mluví Ken Isaacs, který už v sedmdesátých letech předvídal rostoucí zájem mládeže o tento způsob života. Navrhl také několik praktických řešení, jak by se k tomuto účelu daly využít nevzhledné a nevyužité části měst.

Takových lokalit stále přibývalo vzhledem k úpadku průmyslu. To všechno také volně souviselo s Isaacsovým konceptem „mobilismu“, tedy úsporného bydlení v kombinaci se sezonními přesuny za účelem snížení spotřeby fosilních paliv. Zahrnovalo to také recyklaci starých věcí, podrobně se tomu věnuje třeba kniha Kočovný nábytek (Nomadic furniture), kterou v té době napsali James Hennessey a Victor Papanek.

Konceptu se pak chopili další futuristé a autoři sci-fi literatury Alex Steffen a Cory Doctorow. Jejich záměr taktéž spočíval v osídlení neutěšených koutů měst, kterých neustále přibývalo a přibývá. Nastěhovat by se tam podle nich mohli různí nadšenci a „ekotechnologičtí McGyveři“, kteří by těmto místům vdechli život pomocí solární a větrné energie, závlahových systémů a podobně.

Z tohoto myšlenkového podhoubí pak po přelomu milénia vyrůstá i umělecký směr Solarpunk – jeho představitelé se zabývají tím, jak by mohla vypadat budoucnost, kdyby se lidstvu podařilo vyřešit všechny zásadní ekologické otázky, jako je oteplování a znečišťování planety. Ve své podstatě jde o takový zelený futurismus.

Bude podle vás nomádů a různých komunit ve městech přibývat?

I když existuje část lidí, kteří se chtějí ponořit někam hluboko do divočiny (pobývají třeba delší dobu v národních parcích), ve většině případů novodobý nomád potřebuje nějaké základní zázemí jako třeba obchody a také komunitu přátel.

Díky internetu ale není vždy nutná fyzická blízkost, většina z toho se dá obstarat na dálku. Přesto ale už vznikají po světě různé základny, místa, kde si lidé s podobným způsobem života pomáhají, potkávají se nebo pracují. Teď, když si navíc někteří investoři a podnikatelé všimli, že tu existuje nějaký nomádský trh, je velmi pravděpodobné, že různých řešení a návrhů ubytování uvidíme čím dál víc.

Reklama
Reklama