Mluví o dobročinnosti, jako by to byla samozřejmost. Pro něj taky je, východočeský podnikatel Kvido Štěpánek pravidelně přispívá na charitativní projekty a tento týden do cíle dojel už třicátý humanitární konvoj, který poslal na pomoc obětem konfliktů.

Z Jablonného nad Orlicí, kde sídlí Štěpánkova společnost Isolit-Bravo, vyrazily minulé pondělí dva dlouhé kamiony s návěsy plné zimního oblečení a hygienických potřeb pro syrské utečence v Řecku. Destinace: napřed sklady v Soluni a potom uprchlický tábor na ostrově Chios.

„Ve sběrných táborech v Řecku žije 50 tisíc lidí. Víc než polovina jsou ženy a děti. Tábory přeplněné, podmínky hrozné. Ať si o tom každý myslí cokoliv, ten problém tu je a tím, že ho budeme ignorovat, situaci nevyřešíme,“ vysvětluje Štěpánek, proč se rozhodl zapojit do iniciativy na pomoc syrským utečencům.

Kamion s humanitární pomocí. | Foto archiv Kvida Štěpánka

Na stránkách svojí společnosti tak už před časem rozjel sbírku Uprchlíci? Lidé! a spojil se s dobrovolnickou iniciativou Vlna solidarity, která do Soluně vypravila už několik humanitárních konvojů.

Za volant toho posledního minulý týden sedl i Štěpánek, kterého Forbes s majetkem 1,6 miliardy korun letos zařadil na 99. místo v žebříčku nejbohatších Čechů.

„Normální je pomáhat. A když máte možnosti větší než ostatní, tak by člověk neměl dělat, že lidské neštěstí nevidí. Nemyslím si, že to je mimořádné,“ říká ke své iniciativě Štěpánek. V pomoci řeckým uprchlickým táborům chce pokračovat, i když další kamiony kvůli složité situaci možná vyrazí až na jaře.

Já jsem vždycky chtěl udělat aspoň trochu víc.

V uplynulých letech už do válečných oblastí a na pomoc obětem konfliktů Štěpánek vypravil celou řadu konvojů, zejména na Ukrajinu. „Můžete posílat peníze. Ale to je anonymní a já jsem vždycky chtěl udělat aspoň trochu víc. A zapojit třeba i lidi kolem sebe,“ vysvětluje podnikatel.

Kamiony s humanitární pomocí. | Foto archiv Kvida Štěpánka

Říká, že se na Ukrajinu chtěl vždycky podívat, ale nakonec couvnul. „Protože jedna cesta na Donbas znamenala víc než 14 dní, než se kamiony vrátily. A nebýt v práci 14 dní je luxus, který už vás donutí přemýšlet: Nakolik jsem při předání té pomoci skutečně potřeba? A nakolik je to jen o tom dobrém pocitu, že jsem byl u toho?“

Cesty do Řecka se teď majitel Isolitu-Bravo zúčastnil aspoň symbolicky. Řidičák na kamion má, v říjnu trochu potrénoval jízdy s návěsem, zajel párkrát z Jablonného do České Lípy. Ale i do Řecka a nazpátek je to daleko. („Deset dní v tahu,“ říká Štěpánek.) A navíc v době koronakrize firma potřebuje šéfa doma. Nejenom proto, že když je potřeba, zaskočí klidně v lisovně nebo za nemocného svářeče.

„A tak jsem jel aspoň do Svitav a pak hned zpátky do fabriky. Třeba někdy povezeme pomoc někam blíž,“ řekne, pak se zarazí a hořce rozesměje, „ale to bych si asi kvůli nám všem raději přát neměl, že?“