„Jsem, kdo jsem. Líbí se ti to? Dobře. Nelíbí se ti to? Tak mě nevol. Plním všechny sliby, které jsem dal, což v politice nemá obdoby,“ tvrdí Javier Milei. Argentinský prezident, který proslul svými radikálními ekonomickými reformami, přijal redaktora Forbesu ve svém sídle několik dnů před loňskými Vánoci. Byl to vůbec první rozhovor, jenž poskytl magazínu od svého nástupu do čela jihoamerické země v prosinci 2023.
Mezi všemi věcmi, které se nacházejí v prezidentově pracovně, jeden předmět vyčnívá. Není to šachovnice podepsaná geniálním dětským hráčem Faustinem Orem ani žádný z fotbalových dresů různých klubů, které Javier Milei obdržel během svých četných zahraničních cest. Je to „Pila moci“, dar od umělce Tutiho Di Tella.
Motorová pila, jejíž povrch je pokryt leštěným bronzem, váží osm kilogramů a na pětasedmdesáticentimetrové liště má laserem vygravírovaný nápis „Nebeské síly“.
Argentinský prezident ji nechal vystavit před začátkem svého mandátu, „aby ministrům bylo jasné, že všechno teprve začíná.“ „Řekl jsem jim: ‚Pokud si nebudete dávat pozor, semelou vás. Teď je potřeba sevřít nůž mezi zuby, zatlačit a vyrazit vpřed,‘“ vysvětluje.
Během téměř hodinového interview v Casa Rosada neboli Růžovém domě, jak se argentinský prezidentský palác nazývá, Milei představil svůj hospodářský plán na rok 2025 a učinil několik politických prohlášení s dalekosáhlými důsledky.
Prezident Argentiny chce letos pokračovat ve snižování daní, privatizaci státních podniků a do konce svého mandátu dosáhnout dohody o volném obchodu s USA. Očekává také další pokles inflace. V rozhovoru hovoří i o své sestře Karině, neshodách s ekonomy a novináři nebo obhajuje svůj kontroverzní způsob vyjadřování.
Proč jste se vlastně rozhodl kandidovat na prezidenta?
Jsem politický outsider. Nikdy jsem neplánoval stát se prezidentem, dokud se nestaly určité věci. Za vlády Alberta Fernándeze jsem byl perzekvován, omezovali mě ve vyjadřování názorů, což mělo dopad na mé příjmy. Proto jsem se musel začít politicky angažovat, ale předpokládal jsem, že je nepravděpodobné, abych dosáhl výsledku, který by nám umožnil něco změnit.
Kdy jste zjistil, že se stanete prezidentem?
V den, kdy jsme v Mar del Platě uspořádali loterii o můj poslanecký plat, jsme zjistili, že se na schodech hotelu Costa Galana shromáždilo více než deset tisíc lidí. Moje sestra mi tehdy řekla: „Budeš prezidentem.“ Nemýlila se. Nikdy předtím jsem o tom nepřemýšlel. Až ve chvíli, kdy mi to řekla. Zajímá vás, jak jsem to prožíval? S nadhledem. Bral jsem to jako práci.
Jak hodnotíte první rok svého mandátu?
Udělal jsem to, co jsem slíbil v kampani: snížili jsme inflaci, osvobodili ekonomiku od restrikcí, zavedli jsme strukturální reformy a skoncovali s nejistotou. Na mezinárodní úrovni jsme sblížili Argentinu se Spojenými státy a Izraelem.
V rámci hospodářské politiky jsme provedli největší fiskální úpravu v historii. Vyrovnaného státního rozpočtu jsme dosáhli už v prvním měsíci a za šest měsíců jsme z účetní závěrky centrální banky odstranili kvazifiskální deficit.
Nikdo to nečekal a dnes nás za to obdivuje celý svět. Zároveň jsme reformovali systém sociální podpory. Zatímco předchozí vláda pouze mluvila o chudobě, ale pokrývala jen padesát procent základních potravinových potřeb, my dnes pokrýváme sto procent.
Skoncovali jsme s veřejnými demonstracemi a odstranili jsme „zprostředkovatele chudoby“. Státní správu jsme zredukovali na osm ministerstev, zrušili jsme sekretariáty a oddělení a provedli jsme osminásobně větší strukturální reformu, než jakou kdy provedl Carlos Menem (bývalý argentinský prezident, který stál v čele země v letech 1989 až 1999 – pozn. red.).
Foto Wikimedia Commons
Za jak dlouho podle vás Argentina dosáhne dvouprocentní inflace? Jaké hodnoty byste rád viděl na konci svého mandátu?
Inflaci se nám podařilo dramaticky snížit. Zároveň máme režim řízené devalvace směnného kurzu na úrovni dvou procent měsíčně. K tomu je potřeba připočíst mezinárodní inflaci, což znamená, že velkoobchodní inflace je nyní v podstatě deflační.
Pokud rozdělím index spotřebitelských cen na zboží a služby, zjistíme, že služby jsou ovlivněny tarifními úpravami. Inflace u zboží je 1,6 procenta, u služeb 4,4 procenta. Napravujeme chaos, který po sobě zanechal kirchnerismus (ideologie bývalého argentinského prezidenta Néstora Kirchnera – pozn. red.), kdy byly tarify uměle manipulovány za účelem politického ovlivňování inflace.
V tomto kontextu zboží dosahuje inflace 0,9 až jedno procento, což znamená, že jsme také v deflaci. U potravin a nápojů je to 0,9 procenta, což je ještě výraznější deflace.
Je to tedy jako držet dietu. První kila se shazují těžko, ale nakonec zhubnete. Posledních pár kil je však vždy nejtěžších…
Přesně tak. Především musíme přijmout, že jde o mimořádně nestandardní pokles. Vývoj je nyní výraznější než při zákonu Ley de Convertibilidad del Austral, nejúspěšnějším ekonomickém programu v historii Argentiny. Náš program je lepší a mnohem konzistentnější, protože je založen na fiskální rovnováze.
Navíc jsme tohoto stavu dosáhli bez předchozí hyperinflace, bez vyvlastňování, jako tomu bylo v případě plánu Bonex. Nerealizovali jsme cenové kontroly, nestanovovali jsme směnný kurz a neměnili jsme tarify za veřejné služby.
Jaký je nyní plán na další snížení inflace, které by vedlo ke zrušení devizových omezení?
Náš program generuje vyvolanou inflaci o dva a půl procenta měsíčně. Pokud se tento trend udrží i v dalším měsíci, umožní nám to snížit řízenou devalvaci směnného kurzu na jedno procento a následně dosáhnout cílové inflace na úrovni jeden a půl procenta.
Pokud tento stav přetrvá, budeme schopni přejít na čistý floating, tedy volně plovoucí směnný kurz. Pokud zároveň vyřešíme problém se zásobami v centrální bance a sjednotíme tradiční a širší měnovou bázi, budeme schopni zrušit devizová omezení.
Musíme splnit tři klíčové podmínky, abychom mohli zrušit devizová omezení bez vyvolání nestability v poptávce po penězích. To je náš hlavní cíl. Už nyní máme nižší inflaci než většina světa, a pokud odstraníme řízenou devalvaci směnného kurzu, fakticky se dostaneme do deflace.
Jakou roli v této souvislosti hraje fakt, že například dovolená v Brazílii je teď pro Argentince levnější než cesta na argentinské pobřeží?
Nemyslím si, že jde o anomálii. Anomálií bylo posledních dvacet let ve vývoji Argentiny. Existuje zásadní debata o tom, zda je směnný kurz opožděný, nebo ne.
V roce 2002 si nikdo nemohl dovolit dovolenou. Měli jsme přebytek na běžném účtu, který dosáhl šestnácti procent HDP, později osm procent, a dolarů jsme měli nadbytek. Otázkou je, zda jsme se tehdy měli dobře – protože to byl jeden z nejhorších momentů v argentinské historii.
Pokud neděláte věci dobře, vaše měna se znehodnocuje a reálné mzdy klesají. Raději chci, aby platy měly hodnotu 1100 dolarů, než aby byly na úrovni tří set dolarů.
Nemyslíte si, že v současnosti dochází k opoždění směnného kurzu?
Pokud jde o tento konkrétní bod, je třeba si uvědomit několik faktorů.
Zaprvé: jedním z projevů opožděného směnného kurzu je pevný kurz a ztráta rezerv. Argentina však za poslední rok nakoupila téměř 25 miliard dolarů, což naznačuje opak tohoto jevu.
Dalším ukazatelem opožděného kurzu je jeho krytí dluhem. Argentině se ale během posledního roku podařilo vyrovnat dluh ve výši 35 miliard dolarů, což znovu vyvrací myšlenku, že by směnný kurz byl uměle udržován.
Opožděný směnný kurz se také projevuje podporou dolaru skrze zvýšené úrokové sazby. Když jsme začínali, argentinská ekonomika měla úrokovou sazbu 235 procent, dnes je to 35 procent. Proto je jasné, že v ekonomice neexistuje žádný z mechanismů, který by naznačoval, že směnný kurz je opožděný.
Foto Wikimedia Commons
No dobře, ale…
Uvedu konceptuálně výraznější příklad. Jedním ze způsobů, jak přistoupit ke směnnému kurzu, je tvrdit: „Můj skutečný směnný kurz je dán poměrem cen obchodovatelného a neobchodovatelného zboží.“ Pokud tento poměr klesne, měna se zhodnotí.
Předpokládejme, že ekonomika vychází z rovnovážného stavu. Pak se z nějakého důvodu produktivní kapacita v sektoru neobchodovatelného zboží sníží na polovinu. Vzhledem k poptávce musejí ceny vystřelit nahoru.
Systém by v takovém případě naznačoval, že směnný kurz se má zhodnotit. Pokud byste na základě této situace uměle vyvolali devalvaci, problém byste jen zhoršili.
Proč? Protože vysoké ceny v sektoru neobchodovatelného zboží nejsou důsledkem měnového problému, ale odrazem negativního dopadu na nabídku. Ceny vysílají tržní signál, aby se v tomto sektoru investovalo.
Pokud se však místo toho rozhodnete pro devalvaci na základě tlaku pomýlenců a fanatiků, kteří ji slepě prosazují, problém se jen prohloubí.
Navíc pokud k tomuto scénáři dojde, znamená to vážný problém – musíte totiž alokovat zdroje do sektoru neobchodovatelného zboží, který je pracovně náročnější, což znamená vyšší mzdy a tím i další komplikace v ekonomice.
Jaký je však vliv současného směnného kurzu na konkurenceschopnost?
Zamyslel se vůbec někdo nad tím, že všichni, kdo požadují devalvaci, vlastně žádají, aby platy Argentinců klesly? Pokud vezmete HDP na obyvatele v dolarech, měřené paralelním nebo likvidním směnným kurzem, vzrostlo o 120 procent. A neexistují žádné důkazy, že by došlo ke zhodnocení směnného kurzu.
Tyto nesmysly šíří ekonomičtí ignoranti, kteří počítají „skutečný směnný kurz“ od roku 2002. Proč nezačnou počítat od zavedení programu Convertibilidad? Protože by dostali výsledek sedm set procent.
Pokud máte vládu, která prosazuje vyvlastňování, odstrašuje to kapitál – a proto je reálný směnný kurz vyšší a měna více znehodnocená. Když však budujete důvěru, měna se posiluje. Můžeme tedy toto období vnímat tak, že se soukromé vlastnictví oslabuje, nebo posiluje?
Jeden ze způsobů, jak zvýšit konkurenceschopnost v obchodovatelných i neobchodovatelných sektorech, je snížení veřejných výdajů. Veřejné výdaje jsme reálně snížili o třicet procent. Někteří pomatenci, kteří nejsou ochotni přemýšlet o ničem jiném než o grafech, a navíc jsou velmi zaujatí, vyříznou z grafu jen jeho část a ignorují silná období zhodnocení, která vyplývají z toho, zda důvěru získáváte, nebo ztrácíte.
Kromě toho, když říkáte, že kurz zaostává, znamená to, že víte, jaká má být hodnota, při které je směnný kurz v rovnováze.
To je v Argentině velké dilema…
Zde se dostáváme k tomu, co rakouský ekonom Friedrich Hayek nazval osudná arogance, protože k tomu, abyste mohli toto číslo určit, byste museli znát preference všech aktérů argentinské ekonomiky, alespoň současných i budoucích, rychlost vývoje populace a tak dále.
Jste prvním argentinským prezidentem, který je ekonom. Jaký máte vztah s ministrem hospodářství Caputem?
Vynikající. Spolupracujeme na bázi vzájemné symbiózy. Jsem hrdý a šťastný, že jsem si vybral opravdu skvělého odborníka. Toto Caputo je navíc také vynikající člověk a nesmírně mě potěšilo, že mu byl udělen titul nejlepšího ministra hospodářství na světě.
Vzájemné sympatie mezi vámi a prezidentem USA Donaldem Trumpem otevírají novou etapu ve vztazích mezi Spojenými státy a Argentinou. Dokážete si představit možnou dohodu o volném obchodu s USA ještě během vašeho mandátu?
To je náš cíl.
Jaký dopad by to mohlo mít na Mercosur (jihoamerické sdružení volného obchodu, do kterého vedle Argentiny patří i Brazílie, Paraquay a Uruguay)? Byli byste ochotni ho opustit nebo přehodnotit jeho podmínky, pokud by stálo v cestě dohodě o volném obchodu s USA?
V současnosti jsem předsedou sdružení Mercosur. V našem programu jsem stanovil tři hlavní body. První je bezpečnostní agenda proti narkoterorismu. Dále se interně zaměřujeme na snižování vnějších cel, odstraňování paratarifních překážek a snažíme se přestat být pouhou a dokonce nefunkční celní unií.
Zároveň jsem navrhl, aby si každá země mohla svobodně vyjednat vlastní dohody o volném obchodu. Pokud by to nebylo možné, Mercosur by se stal přítěží, a my potřebujeme obchodovat, ne se uzavírat do sebe. Z praktického hlediska dnes Mercosur nefunguje jako nástroj na podporu obchodu.
Nemluvím o vystoupení z Mercosuru, ale spíše o změně podmínek, za kterých obchodujeme, protože současný stav nám všem škodí. V rámci této agendy se chystáme pokročit v dohodě o volném obchodu.
Ano, samozřejmě. Představili jsme reformu pracovního trhu, která je součástí zákona Ley Bases a funguje velmi dobře. Umožňuje rozšíření trhu z 6,5 milionu na 14,5 milionu lidí. Očekávané výsledky se tak výrazně mění ve prospěch důchodců, kteří budou mít lepší penze. Mimochodem, dnes jsou důchody vyšší než dříve a v dolarech se více než zdvojnásobily.
To je velmi důležité, protože jsme výrazně snížili chudobu, což je však ukazatel, který v Argentině zjišťujeme pouze jednou za půl roku. Když máte rostoucí trend a započítáte dlouhodobý průměr, současná hodnota je zjevně nad tímto průměrem.
Takto se skrývala tikající bomba, kterou zde zanechaly předchozí vlády. To nebylo fér. V Argentině se úroveň chudoby měří pomocí potravinových košů, které určují, jaký příjem by měl člověk mít, aby nebyl považován za nemajetného nebo chudého.
Na jakou úroveň byste chtěl snížit chudobu do konce svého prvního funkčního období?
Ne, ne, na tyto odhady vám neskočím. Dělám svou práci tak, jak nejlépe umím. Pak je tu ale mnoho problémů, které závisejí na rozhodnutích jiných lidí a jsou mimo mou kontrolu – zejména vzhledem k tomu, že jsem liberál.
Měli jsme kontrolované ceny, které skrývaly skutečnou chudobu. Odhady Gonzáleze Rosady z Di Tella na prosinec a leden ukazují, že skutečná chudoba, kterou nám zanechal kirchnerismus, byla na úrovni 57 procent.
Dnes je to 46 procent, snížili jsme ji o jedenáct procentních bodů. Už více než šest měsíců mzdy nejenže systematicky překonávají maloobchodní inflaci, ale převyšují i růst cen potravin a nápojů. Chudoba bude nadále klesat.
Odstranili jsme nejhorší daň pro zranitelné: inflaci. Dalším způsobem, jak pokračovat v redukci chudoby, je vytvářet podmínky pro hospodářský růst.
Argentina dosáhla dna loni v březnu a dubnu. Od té doby implikovaná míra růstu činí deset procent. Podle posledního odhadu národních účtů vzrostla ekonomika ve třetím čtvrtletí roku 2024 o 3,9 procenta.
Do čeho by dnes investoval Javier Milei, kdyby byl obchodníkem v Argentině?
Dnes působím jako prezident. Argentina však představuje dobré prostředí pro podnikání, protože má potenciál k růstu.
Probíhá cyklická obnova díky rostoucím mzdám a důchodům, obnovují se zásoby i poptávka. Díky fiskální rovnováze se riziková přirážka země snížila z tří tisíc bodů, když jsme vyhráli volby, pod dnešních sedm set bodů, což snižuje náklady na kapitál a podporuje investice.
Zbavujeme se inflace, což eliminuje zkreslení relativních cen a přispívá k akumulaci kapitálu. Snižujeme daně, provedli jsme osm stovek strukturálních reforem a každý den odstraňujeme byrokratické překážky.
Ministerstvo deregulace a státní transformace pod vedením Federica Sturzeneggera, který je mimochodem vynikající člověk, ruší přibližně tři až čtyři nařízení denně.
Spojili jsme jeho práci s reformami Rodrígueze Chirilla a celkovou reformou státu. To byla první etapa – a teď přichází na řadu motorová pila. Udělali jsme první velký řez a nyní jdeme ještě hlouběji. Nepůjde jen o deregulaci a odstranění překážek, ale o kompletní přestavbu státu, aby jeho životní náklady byly ještě nižší.
Které nejvýraznější zásahy motorovou pilou budeme moci pozorovat v roce 2025?
Budeme pokračovat v odstraňování regulací. Letos jsme se v žebříčku ekonomické svobody posunuli o sedmdesát míst výše. Z původního 35. místa odspodu jsme se dostali do středu žebříčku.
A to jsme realizovali jen čtvrtinu plánovaných reforem – stále zbývá zpracovat 3200 dalších opatření. Budeme je zavádět v rozsahu, jaký nám umožní Kongres.
Budeme pokračovat v privatizační agendě a prohloubení reformy pracovního trhu. Jakmile ji dokončíme, zaměříme se na reformu důchodového systému. Kromě toho plánujeme odstranit přibližně devadesát procent daní, a to bez snížení příjmů státu, čímž přejdeme na systém maximálně šesti daní.
To všechno stihnete v roce 2025?
Ano, tyto kroky budeme prosazovat v roce 2025.
Z hlediska nadcházejících voleb bude vaše aliance s PRO (argentinská středopravá strana Republikánský návrh) nadále klíčová, nebo bude záležet na regionech, kde půjdete společně a kde odděleně?
Takto já nekalkuluji. To rázně odmítám. Byla by to past na voliče. Buď půjdeme ve všem společně, nebo každý zvlášť. Žádné triky na voliče, to ne. Ti z nás, kteří prosazují ideje svobody, stojí na této straně.
Druhá strana mě nezajímá, protože tam nepatřím. Nemám se s nimi o čem bavit. Volby budou mimořádně důležité pro určení rychlosti reforem. Zatím jsme je prosadili rychle, ale bolest, kterou museli Argentinci snášet během prvního čtvrtletí roku 2024, by trvala mnohem kratší dobu, kdyby vše neovlivňovala politika.
Je dynamika politiky tím, co vám jako „prezidentovi outsiderovi“ nejvíce překáží?
Politici jsou ti, kdo staví překážky. Obhajují myšlenky, které v Argentině a kdekoli jinde systematicky selhaly. Člověk se diví, proč tyto věci stále hájí. Může to být důsledek jejich omezenosti. Ale i omezený člověk se může něco naučit.
Pokud se učit nechtějí, znamená to, že mají jiné zájmy. Je velmi těžké přesvědčit někoho, že se mýlí, když jeho příjem závisí na této chybě. Politika se pro politickou třídu stala byznysem – a my ohrožujeme jejich způsob života.
Jedna třetina voličů v Argentině vás nikdy nebude mít ráda, další třetina vám zůstane navždy věrná a ta třetí je nerozhodná. Co byste chtěl těmto lidem vzkázat po roce reforem?
Že jsme rozdrtili inflaci. Byl to předvolební slib a dodrželi jsme ho. Reforma se dotkla politické elity, není pravda, že dopadla na běžné lidi. Když jsme omezili veřejné zakázky, klepli jsme přes prsty politické gaunery.
Když se snažíme snížit finanční prostředky, které centrální vláda rozděluje regionům podle svého uvážení, dotýká se to politické elity. Když snížíme kvazifiskální deficit o deset bodů, bereme ho bankám. Když jsme snížili počet ministerstev z osmnácti na osm, když jsme zrušili sekretariáty a úřady pod nimi, koho se tato změna dotkla?
Dotkla se i státních zaměstnanců, ale myslím si, že se shodneme na tom, že jejich počet je potřeba redukovat a platy ve veřejném sektoru musejí klesnout.
Nemohou mi vyčítat důchody, protože jsou reálně vyšší než dříve. Ještě méně má právo se k tomu vyjadřovat předchozí vláda, která způsobila jejich propad o více než třicet procent.
Máme ekonomiku s mnohem nižší inflací. Jsme na cestě k růstu, HDP roste v přepočtu na obyvatele. Reálné mzdy také stoupají, je méně chudých a nemajetných lidí. Ukončili jsme protestní blokády, podporujeme a chráníme zranitelné skupiny, dokud je nebude možné znovu integrovat. A jsme vzorem na mezinárodní úrovni, uznávají nás i světové velmoci.
A co byste vzkázal těm, kteří vás sice podporují, souhlasí s vaší vizí a obdivují vaši odvahu, ale někdy jim nevoní váš styl vyjadřování?
Představme si následující situaci. Máte na výběr mezi dvěma zavřenými krabicemi. Jedna je velmi nevzhledná, druhá je z estetického hlediska dokonalá. Ta s množstvím nedostatků je plná zlatých cihel. Ta krásná je plná hnoje. Kterou byste si vybrali?
Můj vzkaz je tedy jasný: ať upřednostní skutečnost, že máme nejlepší vládu v historii. Možná ta odvaha, kterou ve mně vidí, má svou stinnou stránku – moje drsné způsoby. Ale vyřešit problémy, které Argentina měla, když jsme přebírali vládu, vyžadovalo pořádnou dávku odvahy. Právě proto pro mě Argentinci hlasovali. Myslíte si, že nevěděli, že jsem drsný člověk?
Ptají se, zda takové chování nemůže být pro republiku škodlivé.
Samozřejmě… A co potom všichni ti republikánští „nerdi“, kteří vypadají jako teenageři s nízkým IQ a pořád omílají něco o institucích? Porušil jsem někdy ústavu? A co ti imbecilové převlečení za obhájce ústavy, kteří mě obviňují z vydávání dekretů? Nejsou snad v souladu se zákonem?
To, že se vám něco nelíbí, je otázka vkusu, ale v žádném případě neútočím na instituce. Do politické elity nepatří jen zkorumpovaní politici, ale i rozmazlení podnikatelé, odboráři, kteří jednají za zády dělníků, a také takzvaní odborníci, ekonomičtí povaleči, manipulativní anketáři, kteří vám za peníze prodají takové výsledky průzkumů, jaké si přejete, a podplacení novináři.
Dovolte mi zastat se kolegů, pane prezidente. Když mluvíte o „podplacených novinářích“, musíte mít nějaký důkaz, jinak jde o velmi závažné obvinění.
Je správné, že novináři lžou, pomlouvají, urážejí a vydírají lidi? Ve světě, který je dnes mnohem horizontálnější a kde média ztratila monopol na názor, platí jedno pravidlo: když zasadí úder, musejí být připraveni přijmout odvetu.
Šli byste se podívat na zápas, kde je jeden z boxerů svázaný a druhý do něj mlátí, jak se mu zlíbí? Sociální sítě rozvázaly toho druhého bojovníka. Ti boxeři, kteří si mysleli, jak jsou skvělí a nedotknutelní, nejsou ani jedno, ani druhé. A ten druhý, zocelený mnoha bitvami, už tomu prvnímu snadno vlepí facku.
Vydírání a podplácení jsou ale trestné činy, to je něco jiného.
V den, kdy přestanete lhát a pomlouvat, můžete mít morální právo, aby se s vámi zacházelo jako se vznešenými bytostmi. Dokud to neuděláte, nečekejte, že se s vámi bude zacházet jako s králi a bohy, když jste ochotni ničit a špinit lidské životy.
Ale, pane prezidente, mluvím o rozlišování mezi kritikou nebo názorem, se kterým naprosto nesouhlasíte, a obviněním ze zločinu.
Během své kampaně jsem zažil největší špinavosti v historii lidstva. Nemám problém s kritikou, ale jsem proti lžím – a problém je, že spousta novinářů lže.
Nedávno jsme o tom mluvili s profesorem Juanem Carlosem de Pablem: „Mluvte pět minut na téma, kterému rozumíte, a nahrajte si to.“ Když si to poslechnete, zjistíte, že jste řekli spoustu hloupostí, i když jde o oblast, ve které se vyznáte.
Teď si představte novináře, kteří se vydávají za něco, čím nejsou. Protože obecně jsou to všechno ignoranti. Mluví o ekonomice, ale nic o ní nevědí. Mají názor na zákony, ale neznají právo. Inspirují se novináři z osmdesátých let, ale nemají jejich kvality. Ztratili podstatu.
V žurnalistice má být hlavní hvězdou zpráva, ne názor někoho, kdo v dané oblasti nemá vzdělání. K čemu je mi názor milionu lidí na ekonomiku, když o ní nic nevědí?
Nejste tedy ochoten připustit, že by mandát prezidenta země zkrotil Javiera Mileie?
Nejsem ochoten se změnit. Lidé mě volili proto, jaký jsem. Nejsem výtvorem koučů. Jedna z věcí, které na Santiagu Caputovi obdivuji, a která mě těší při naší spolupráci, je to, že nikdy neměl tu drzost snažit se mě změnit.
Nechci být rozvláčný. Jsem, kdo jsem. Líbí se ti to? Dobře. Nelíbí se ti to? Tak mě nevol. Plním všechny sliby, které jsem dal, což v politice nemá obdoby. Raději řeknu složitou pravdu než příjemnou lež.
Měl jste tuhle drsnou stránku vždycky?
Je to součást značky Javier Milei.
Jak jste se s touto stránkou vyrovnával celý život? Změnilo se to od doby, kdy jste byl například fotbalovým brankářem?
Osobnost brankáře je velmi silná. Brankář je ten, kdo nosí jiný dres, trénuje sám, hraje rukama a má odlišný trénink. Když váš tým dá gól, celé mužstvo slaví – a vy jste sám. Ale když dostanete gól vy, nesete všechnu odpovědnost. Při penaltě, která je nejvyšším trestem, střílí jeden hráč na druhého, který brání prostor o rozměrech 7,32 na 2,44 metru.
Proč jsou brankáři hrdiny při penaltových rozstřelech? Chytit penaltu není jednoduché. Musíte mít velmi, velmi silnou osobnost. A když k tomu přidáte, že jsem byl rockový zpěvák…
Díváte se na rockového zpěváka, brankáře a ekonoma – a chlapíka s takovými vlastnostmi si Argentinci zvolili za prezidenta. V ničem jsem jim nelhal. Dnes všechny překvapujeme reformami, které děláme, a úspěchy, kterých dosahujeme. Přesto se najdou lidé, kteří to zpochybňují.
Máte problém se omluvit?
Byl jsem v podcastu Gorda Dana a sebekriticky jsem se vyjádřil o tom, v čem jsem se mýlil – například když jsem propustil Guillerma Ferrara. Nemám s tím problém. Chápu, že se mohu mýlit. Problém je, že si to spousta lidí vysvětluje po svém.
V roce 2024 vás označili za jednoho z nejvlivnějších lídrů na světě. Co děláte, abyste nezpychnul a měl svou marnivost pod kontrolou?
Stejně jako Maradonu motivovalo sledování Rockyho IV., pro mě je motivací Desatero. Každý ví, že jsem znalec Tóry a oddaný obdivovatel Mojžíše. V Olivos mám dokonce nástěnnou malbu, kterou mi daroval můj přítel Nik a která zachycuje okamžik, kdy se rozestoupily vody Rudého moře.
Mojžíšův příběh je plný úžasných lekcí o svobodě. Židé stáli tváří v tvář Rudému moři, zatímco Egypťané přicházeli, aby je zmasakrovali. Lidé prosili Mojžíše, aby žádal Hašema o rozdělení vod – a on jim řekl, ať jdou vpřed a přejdou. Nic se nestalo. Mojžíš se rozhodl kráčet dál. Když měl vodu až po oči, musel se rozhodnout – jít vpřed, nebo couvnout.
Uvěřil ve Stvořitele, udělal krok vpřed – a vody se rozestoupily. Být svobodný je rozhodnutí – a musíte riskovat. Mojžíše charakterizovala nesmírná pokora. Pokud se takto chovala tak úžasná bytost, kdo jste vy, abyste se chovali jinak? Jakmile začne ego vystrkovat růžky, máte problém.
Máte nějaký detektor, abyste věděl, kdy se to stane?
Ano, moji sestru: vždy mi dá pořádně pocítit, když jsem za hranou.
Bude vaše sestra kandidovat?
Nemyslím si. Nedávno mi stejnou otázku položili novináři v Itálii. Tak jsme se jí na to zeptali a řekla, že ne. Stejně se do těchto věcí nemíchám. Pamatuji si, jak jsem v prosinci roku 2018 řekl ekonomovi Albertovi Benegasovi Lynchovi, že ani náhodou nebudu kandidovat. A vidíte, kde jsem skončil.
Vnímám to tak – a moje sestra mi říká totéž –, že vytváří politický nástroj, který nám umožní cítit se komfortně v našem politickém uspořádání. To ji motivuje a posouvá dál.
Kromě toho, že vás drží při zemi, čím je pro vás vaše sestra?
Je můj pevný bod. Nedovolí mi vybočit ani o kousek, v ničem.
Jaké poselství byste rád vzkázal Argentincům?
Když jsme vedli kampaň, řekl jsem, že uděláme Argentinu opět skvělou a dostaneme ji na cestu, díky které se za čtyřicet let stane světovou velmocí.
Tak i konáme a budeme v tom pokračovat. Až skončím ve veřejné funkci, mým snem je, aby Argentina byla nejsvobodnější zemí na světě. Dokud toho nedosáhnu, neodpočinu si ani na minutu.
