„Když neodvedete dobře svou práci, nemůžete čekat chválu,“ říká Kara Swisher, šéfredaktorka online magazínu Recode, který reportuje o dění v Silicon Valley.
Proslula tím, že si nebere servítky, a hlavně tím, že ví jako první, co se kde šustne. Má bossy internetových a technologických firem dobře přečtené a razí názor, že by měli nést mnohem větší zodpovědnost za to, co díky svým aplikacím a platformám přivedou na svět.
Čtěte také: Odvrácená strana San Fransciska. Jak ajťáci překračují bezdomovce
„Disponují neuvěřitelnou hromadou peněz, stejně jako obrovskou mocí a vlivem. Pokud chcete hrát tuhle hru, musíte na sebe vzít větší zodpovědnost,“ zdůrazňuje Swisher. „Tihle lidé ale raději peníze a moc, o zodpovědnosti slyšet nechtějí. S následky se pak v Silicon Valley nevyrovnávají zrovna nejlépe,“ dodává.
Problém je podle ní v tom, že jsou lidé v Silicon Valley odtržení od reálu.
„Mají prostě fůru peněz a žijí životy odtržené od toho, co žije většina ostatních. Podle nich je normální mít vlastní letadlo. Důvod, proč se na Twitteru objevila kyberšikana, byl, že lidé, kteří jej vlastní, nikdy nic takového nezažili, a tudíž ani neřešili. Odkud mají vědět, že něco takového vůbec existuje? Spousta těchto lidí žije ve svých uměle vytvořených nádherných bublinách, kde nehrozí něco jako kyberšikana, takže proč něco takového řešit?“
Swisher je hodně zajímavá žena, nejen pro své názory. Má za sebou profesní štace v denících The Washington Post a The Wall Street Journal, přičemž v obou patřila k vůbec prvním novinářům, kteří se důsledně věnovali jen a jen internetu.
Povedlo se jí ulovit pár opravdu velkých sólokaprů a často si všimla klíčových trendů, které ostatní nevypozorovali nebo se jim zdály okrajové. Nicméně její povaha – hlavně sklon k tomu, neuznávat bezpodmínečně své nadřízené – z ní udělala „problematického zaměstnance“.
Pusťte si rozhovor, který s Karou Swisher vedla Moira Forbes
Swisher se proto rozhodla to v novinách zabalit a zkusit to na volné noze. „Měla jsem čím dál větší problém dělat pro někoho, nejvíc pak pro blbé šéfy, kterých je spousta. Tuhle negativní zkušenost jsem ale přetavila v pozitivum. Rozhodla jsem se dělat si, co budu chtít.“ A tak vzniklo Recode, jedno z nejvlivnějších technologických médií současnosti.
Je umíněně přesvědčená o tom, že má vždycky pravdu a že je ta nejlepší. Je jí jasné, že s tím má spousta lidí problém, ale je jí to fuk. Povídali jsme si s ní o tom, jak si představuje, co by bossy internetových gigantů přivedlo k rozumu, co to vlastně obnáší být šéf a jak v Silicon Valley řešit genderovou nevyváženost. Z rozhovoru jsme pro vás vybrali pár nejzajímavějších tezí:
O tom, proč být sobecký
„Lidé si dost často říkají ‚nebuď sobec‘. Ale proč ne? Co je dobré pro vás, je přece častokrát dobré i pro ostatní. Jakmile začnu uvažovat sobecky, dostanou díky tomu další lidé práci.“
O tom, proč být co nejupřímnější
„Zřídkakdy skládám komplimenty. Když se mě někdo přímo zeptá ‚Vy mě nemáte ráda, co?‘, odpovím ‚Ne, nemám‘. Protože přesně tak to je. Stručně a jasně.“
O tom, co si o ní myslí jiní
„Myslím, že mě ostatní berou, protože jsem zdvořilá a je se mnou zábava. Lidé se často obávají toho, že na ně budu řvát. Ale taková já nejsem. Když s nimi mluvím, vysvětluju jim, proč se na co ptám. Kdykoli jde o složitější nebo větší kauzu, zavolám jim a řeknu, co se chystám napsat. Jasně, nemusí se jim to líbit, ale nikdy pak nejsou překvapení tím, co udělám.“
O sebedůvěře a aroganci
„Být arogantní podle mě znamená mít přehnané mínění o vlastních schopnostech. Pokud jste opravdu dobří v tom, co děláte, a dáváte to najevo, pak to není arogance. Takoví prostě jste.“
O tom, jak si udržet vlastní identitu
„Zkuste si představit, že byste se před pár lety přiznali k tomu, že jste gay nebo lesbička. Nebyla to žádná legrace. Teď už je to normální. Dnes je najednou pomalu každý homosexuál. Mladí mají dnes mnohem větší sebevědomí. Za mého mládí jste se museli držet zpátky. Vyrůstali jsme ve velmi odlišném světě. Vzpomínám si, jakou hrůzu jsem měla z toho, že by se přišlo na to, že jsem lesbička. Tajila jsem to, až jsem si jednoho dne řekla: ‚Bere mi to ohromnou spoustu mentální energie, kterou můžu investovat smysluplněji jinde.‘ A bylo to.“
O tom, jak čelit nejrůznějším výzvám
„Není nutné být hned černoškou, abyste pochopili, jak je to pro ni těžké. Fakt ne. Stačí se jen zeptat.“
Za všechno se platí
„Jednou vám za všechno vystaví účet. Ať už děláte cokoli, jednou přijde čas zúčtování – je to jako s karmou. Myslím, že hlavně mladí si to dnes neuvědomují. Přitom všechno má svou cenu.“
O výchově vlastních synů
„Výchova kluků je opravdu důležitá. Lidé říkávají: ‚Takoví už prostě kluci jsou.‘ A já na to: ‚Opravdu? Opravdu jsou takoví? Musejí takoví být? Musejí být za všech okolností tvrďáci, kteří nebrečí? A je to tak pro ně dobré?‘ Nechci samozřejmě, aby za každou cenu brečeli, ale chci, aby dokázali dát průchod svým citům. Chci, aby si uvědomili své přednosti.“
