Extrémně happy a přiměřeně rich. Tak umělec Pasta Oner popisuje svou současnou situaci. Během Forbes klientského večírku, který se konal v pražském Monkey baru, se autor zářijové obálky časopisu rozpovídal o své tvorbě, penězích i vztahu k fanouškům.
Když Onerovi šéfredaktor Forbesu Petr Šimůnek volal s „nějakým nápadem“, umělec už tušil, že by to mohla být titulní strana časopisu. „Už mám nějakou životní a pracovní zkušenost,“ prohlásil hned zkraje Pasta Oner.
Téma zářijového čísla časopisu je svět peněz a investic. Pasta Oner na titulní straně navázal na svoji ikonickou malbou na dejvickém Kulaťáku, kde je napsáno „choose to be happy“. Petr Šimůnek přišel s obměnou „choose to be rich“. To definuje jak zářijové číslo, tak Onerovu kariéru.
„Přišlo mi to vtipné a tímto směrem jsem i postupoval ve výtvarné práci a snažil jsem se do toho vnést nadhled, sebeironii, stereotyp a pochopitelně trochu svého tradičního rukopisu. Tedy retro estetiky,“ popsal umělec Oner.
Zářijové vydání časopisu má i netradiční logo. „Jsem vděčný Petrovi a redakci, že šli do vintage loga z roku 1937,“ řekl. Šimůnek mu poslal soubor se starými logy Forbes a dal mu volnou ruku. „Kdyby se použilo to aktuální, tak to špatně nebude. Nicméně tohle s vizuálem funguje naprosto perfektně, je to funky a mám z toho obrovskou radost,“ komentoval Oner.
Titulní strana od Pasty Onera.
Je obálka časopisu umělecké dílo? V dnešní době a v kontextu, v jakém žijeme, může být podle Onera umění prakticky cokoliv. „S trochou nadsázky bych popsal současný svět umění jako strom, který má stovky větví a každá větev je určitý druh umění, která má nezastupitelnou roli,“ řekl.
Podle něj by výtvarné umění měla být také zábava. „Dělat jenom hezké zábavné věci, to nejde jednoduše, občas sklouzávám k pídění se po obsahu, který je pro mě extrémně důležitý. Zobrazovat svět nekritickou přitažlivou formou a nechat na divákovi, aby se zabýval důležitými otázkami, které nás obklopují, je také způsob,“ popsal.
U tématu, zda je umění byznys, Pasta Oner zavzpomínal na Andyho Warhola a šedesátá léta minulého století. „Tvrdil, že peníze a byznys jsou stejné umění jako výtvarný svět. Lehce poučený laik mou tvorbu s tou jeho spojuje.“
Popartové hnutí nebylo ale podle Pasty Onera jen o hezky vyobrazených plechovkách polévky Campbell. Jako hnutí je ale podle umělce mrtvé, odešlo se svými tvůrci. „Každá forma lidské činnosti, pokud se dělá kvalitně a srdcem, je bez pochyby umění. Nakonec všechno končí estetikou,“ doplnil Pasta Oner.
Peníze jako rudý hadr
Historická zkušenost s vnímáním a sbíráním umění v našich zeměpisných šířkách podle něj není zářná „Zažili jsme si přerušení vývoje výtvarné kultury a sběratelství kvůli komunistům. Blbě se na to i po těch 35 letech navazuje,“ tvrdí.
O penězích se ve světě umění mluví málo. „Je to červený hadr pro spoustu lidí,“ komentoval Oner. Paradoxem pro něj je, že mnoho úspěšných umělců, kteří učí na vysokých školách, svým studentům tuto znalost a dovednost nepředává. Jsou ekonomicky a byznysově úspěšní, ale proto, aby neztratili tvář, o tom nemluví. „Mladí umělci pak tápou a neumějí to,“ řekl.
Bohatství je pro něj téma, které musí řešit a musí si na něj dávat pozor. „Ve společnosti výtvarných umělců tohle není úplně téma rozhovoru,“ komentoval.
A jak se daří samotnému Onerovi? Tomu se šéfredaktor Šimůnek věnoval i v rozhovoru, který je ve zmíněném zářijovém čísle. Zeptal se ho ale i na klientském večírku, na což Oner odpověděl, že je „extrémně happy a přiměřeně rich“.
Foto Ondřej Sejk
Pasta Oner na klientském večírku.
V brzké době Pasta Oner pořádá jako každý podzim slavný pop-up shop na Pragovce, kde bude možné si pořídit například sítotiskové serigrafie, které začínají na šesti tisících korunách.
Technika sítotisku je podle Pasty Onera náročná časově i finančně. Každá barva se míchá ručně a on barevné tóny schvaluje. Pop-up shop obvykle začíná připravovat na přelomu května a června. Jedná se tedy o přibližně pětiměsíční práci.
Příští pop-up shop v jeho ateliéru v pražských Vysočanech je v polovině listopadu. Přesné datum Pasta Oner oznámí na sociálních sítích.
„Klidně tam mohou lidé přinést zářijové čísla Forbesu k podepsání. Podepsal jsem už ledacos – bundy, židle, kočárky, boty, lahve na vodu, telefony. Rád se s každým pobavím, baví mě to a těším se na to,“ dodal na závěr.
