Díky neúprosnému pokroku digitálních technologií dnes mnoho dětí dostává svůj první mobil nebo tablet až příliš brzy. Vidět prvňáčka zahleděného do svítící obrazovky není už dávno nic neobvyklého. Navíc školy tento trend svým moderním stylem výuky podporují.
Jenže, děti své digitální pomůcky pochopitelně nevyužívají jen pro výuku. Zejména hraní her v nich může vyvolat závislost, která má za následek zásadní změny v chování. Děti se čím dál více zaměřují na hraní her a ztrácejí tak zájem o své všední záliby, jako je třeba sport nebo čtení. Pokud to rodiče nechají dojít až příliš daleko, chování dětí se zhorší natolik, že jakýkoliv pokus o odebrání hry vyvolá výbuchy vzteku a agresivity, všímá si The New York Post.
Čtěte také: Digitální tetování od L’Oréalu má být budoucností opalování
V extrémních případech mohou rodiče dokonce najít své děti ve stavu podobném transu. Není se moc čemu divit, že většina technologicky obezřetných rodičů je z řad technologických designérů a inženýrů. Například Steve Jobs byl notorickým „low-tech“ rodičem a techničtí ředitelé ze Silicon Valley zase přihlašují své děti do škol, kde technologie zcela chybí.
Proč? Mnoho rodičů totiž intuitivně chápe, že všudypřítomné zářící obrazovky mají na děti negativní vliv. Vnímají změny v chování, tedy například znuděnost, apatičnost a nezájem, když u sebe nemají svoji digitální hračku, v horších případech i agresi.
Nyní již víme, že tablety, smartphony a herní konzole jsou určitým druhem digitální drogy. Nedávná studie zaměřující se na změny v mozku ukazuje, že digitální média ovlivňují frontální kortex, který ovládá výkonné funkce, včetně kontroly impulsů – a to stejným způsobem jako kokain. Moderní technologie jsou, podobně jako například sex, natolik vzrušující, že zvyšují hladinu dopaminu, tedy neurotransmiteru, díky kterému se cítíme dobře.
Právě efekt závislosti je důvodem, proč například ředitel neurovědy na UCLA doktor Peter Whybrow označuje obrazovky jako „elektronický kokain“ a čínští badatelé jako „digitální heroin“.
Takže ano, mozek vašeho dítěte hrajícího Minecraft opravdu vypadá jako mozek člověka na drogách. Není proto divu, že je tak těžké děti od digitálních her odtrhnout. Stovky klinických studií navíc ukazují, že všudypřítomné obrazovky zvyšují depresi, úzkost a agresivitu a mohou dokonce vést k psychotickým stavům, kdy hráč hry ztrácí kontakt s realitou.
V případě digitální závislosti dvojnásob platí, že její prevence je snadnější než její léčba. Podle programového prohlášení Americké akademie pediatrů z roku 2013 tráví děti ve věku od 8 do 10 let osm hodin denně s různými digitálními médii, zatímco teenageři tráví před obrazovkami i jedenáct hodin denně. Nejvíce alarmující je, že jedno ze tří dětí používá tablet nebo smartphone ještě před tím, než dokáže mluvit.
Jakmile člověk překročí hranici a stane se závislým – ať už na droze nebo na digitálních médiích – jakákoliv léčba nebo terapie nemůže být účinná bez předchozího „detoxu“. Se závislostí na technologiích je ta potíž, že technologie jsou prostě všude. Technologická očista přitom znamená oprostit se od veškerých počítačů, smartphonů, tabletů a v některých případech i televize, a to po dobu čtyř až šesti týdnů.
Je tedy nepochybně lepší u svých dětí předcházet vzniku závislosti. Pokuste se svému dítěti zabránit už v prvotním kontaktu s technologiemi. To znamená místo hraní Minecraftu ho nechte stavět opravdové Lego, místo tabletu mu dejte knihu, místo televize s ním vyrazte ven a přihlaste ho na sportovní kroužek. Ve škole by mělo platit, že výuka za pomoci digitálních médií začne až v 10 (lépe ale až ve 12) letech dítěte.
V domácnosti se vyvarujte během času stráveným s dětmi (například při jídle) jakýchkoliv elektronických zařízení, tak jako to bylo u Steva Jobse. Protože, jak je známo, děti rádi napodobují to, co vidí u svých rodičů.
Hrozba závislosti u dítěte stoupá zejména tehdy, když se cítí osaměle, odcizeně, bez nějakého cíle nebo znuděně. Prevence je tedy jasná: dopřejte dětem dostatek podnětných zážitků a interakci s vrstevníky z masa a kostí. U dítěte zapojeného do kreativních aktivit se svou rodinou bude únik do digitálního světa mnohem méně pravděpodobný.
