Pro zajištění osobní či firemní bezpečnosti stále častěji saháme po nových technologiích a čím dál méně spoléháme na selský rozum. Existuje přitom několik jednoduchých pravidel a opatření, která fungují jako prevence a mohou být mnohem efektivnější a levnější než kamery, čtečky otisků prstů nebo čipy. Tady jsou některá z nich.
Co vám hrozí?
Pro některé firmy jsou nejcennější drahé stroje, pro jiné uskladněné zboží, pro další výsledky výzkumů nebo know-how. „Každý by si měl hned na začátku ujasnit, co je pro něj nejcennější. Pokud si firmy nevyhodnotí aktiva, nemohou správně vyhodnotit ani rizika. Pak se může stát, že s dobrým úmyslem pořídí drahé zabezpečení, ale nasměrují ho úplně jinam, než potřebují. Moderní řešení bezpečnosti je postavené na přesných potřebách firmy a rizicích, která jí reálně hrozí,“ vysvětluje Petr Lédl, jednatel poradenské společnosti CST Consulting.
Ta se na ochranu specializuje, pomáhá s bezpečnostními projekty v bankách, velkých korporacích, menších podnicích, ale i ve školách a dalších veřejných institucích.
Oči jako zbraň
Oční kontakt s vrátným nebo pozornou recepční je první psychologickou zbraní. Podobných může být hned několik. „Psychologie hraje důležitou roli. Pokud má případný pachatel pocit, že je pod veřejnou kontrolou, že ztrácí anonymitu, netroufne si. Přímý kontakt s lidmi je velmi účinný, mnohdy účinnější než zabezpečovací systémy a kamery, před kterými se může člověk lépe skrýt,“ radí Lédl.
Jako prevence proti přepadení funguje například otevřený prostor bankovní pobočky, ve kterém je pokladna umístěna až vzadu. Tak, aby cestou k ní musel každý člověk projít celým prostorem a všichni okolo na něj dobře viděli.
Veřejná kontrola je účinná i v obchodech. Podle Lédla by neměly zakrývat své výlohy přehnaným množstvím vystavených věcí a zaslepovat je reklamou. „Když bude vidět dovnitř, nebude docházet k tolika krádežím. Když naopak obchod nebo pobočku zatemníte, pachatel má volné pole působnosti,“ popisuje.
Bezpečnost přirozeně
„Bezpečnost se musí řešit podle potřeb a kultury dané firmy, pro každý prostor či objekt je vhodné něco jiného. Bezpečnostní procesy by měly být samozřejmě v souladu s legislativními požadavky, ale ne vždy to tak je,“ podotýká Lédl. „Zabezpečení musí být hlavně přirozené a nesmí terorizovat každodenní běžné uživatele – zaměstnance ani obchodní partnery. Nejsme s nimi přece ve válce,“ doplňuje.
Příkladem špatně zvoleného opatření mohou být turnikety v některých školách. Vytvářejí překážku, přes kterou se před osmou ráno hrnou stovky dětí. „Pokud je turniketů málo, nemají šanci se tam dostat včas. Turnikety mohou komplikovat evakuaci, navíc jsou většinou pro dospělé a prvňáci je mají ke krku. To je přesně příklad řešení, které je drahé a ničemu nepomáhá. Potenciální pachatel by se stejně většinou do objektu snadno dostal jinou cestou,“ říká Petr Lédl.
Mnohdy stačí upravit prostor tak, aby byl pod dohledem. Ve škole může dobře fungovat například sborovna s velkým oknem do vstupní haly.
Orientace i úklid
Bloudící člověk je mnohem zranitelnější. Ať už jde o prvňáčka, který se ztratil na chodbách školy, o seniora na nádraží, nebo o řidiče, který nemůže najít auto v garáži obchodního centra. „Přirozená orientace v prostoru je skvělé preventivní opatření proti šikaně, kapesním krádežím i napadení. Architekti vytvářejí krásná zákoutí a průchody, ale na to, aby se v prostoru každý dobře orientoval, se často zapomíná,“ upozorňuje Lédl.
Jako prevence může fungovat dokonce i úklid. Schované zanedbané zákoutí vždycky bude pro vandaly či bezdomovce lákavější než čistý prostor, o který se někdo stará.
Poučení a motivace rebelů
Pokud se zaměstnanci rozčilují kvůli zdánlivě nesmyslným bezpečnostním opatřením a školením, možná jen nemají dost informací. „Když člověk netuší, proč se má podřídit nějakému opatření, tak to dělat nebude nebo si bude hledat cestu, jak nařízení obejít. Ale když ví, nebo dokonce zažije, co všechno se může stát, bude se na bezpečnost dívat jinak,“ tvrdí jednatel CST Consulting.
Firmám radí, aby každému zaměstnanci předaly část zodpovědnosti za kancelář, stůl nebo počítač, na kterém pracuje. A aby je netlačily k tupému dodržování předpisů, ale každé opatření vysvětlovaly na příkladech a hrozbách ze soukromého života.
Vyplácí se občas odemknout všechny dveře a ukázat zaměstnancům, co je za nimi. „Informovat a motivovat zaměstnance často pomůže víc než zamykat, dělat cedule a nálepky nebo instalovat drahé technologie,“ myslí si Petr Lédl.
Sleva jako prevence
Jako prevenci krádeží v obřích skladech e-shopů, kde se personál pohybuje mezi kilometry regálů, Lédl radí vstřícnost vůči zaměstnancům místo zákazů nebo omezení pohybu. „Můžete poskytnout výraznou slevu na zboží, které prodáváte. Když pro ně bude dostupnější, možná si rozmyslí, jestli stojí za krádež a popotahování na policii,“ vysvětluje.
„Nastavení bezpečnosti není jen o technologiích, je potřeba přemýšlet v kontextu, hrát si s přirozeností a psychologií lidí, zaměstnanců i možných pachatelů. A díky tomu navrhovat efektivnější a často i levnější opatření,“ dodává Lédl.
