Na počátku byla rostlina, která se původně vyskytovala pouze na americkém kontinentu. Nicotiana tabacum lidé používali zpravidla jako součást obřadů či slavností už před více než 14 000 lety. Z doby před 8000 lety se dokonce objevují prameny ukazující na její cílené pěstování. S rozmachem zámořských objevitelských plaveb se tabákové rostliny v průběhu 16. století rozšířily i do Evropy a tabák zahájil triumfální tažení po dalších kontinentech.
Dějiny tabáku jsou, jak výmluvně dokládá i tento krátký úvod, velmi dlouhé. V posledním půlstoletí však nabraly ještě jiný kurz — moderní společnost se vydala cestou hledání tabákových alternativ cigaret. Do popředí se tak dostala otázka: čím nahradit klasickou cigaretu?
Variant možných odpovědí se v průběhu času objevilo několik: od elektronických cigaret až po nikotinové náplasti. Přední místo v inovativním hledaní ovšem zaujaly přístroje založené na specifickém zahřívání tabáku na přesně určenou teplotu.
Co je to zahřívaný tabák?
Technologie zahřívaného tabáku označovaná také jako HTP (heated tobacco products) není z dnešního pohledu žádnou žhavou novinkou.
První přístroje tohoto typu se objevily již v průběhu osmdesátých let století minulého, přičemž jedním z důvodů, který tabákové firmy vedl k jejich vývoji, byla snaha omezit vliv nepříjemného a škodlivého tabákového kouře vznikajícího při spalování tabáku v klasických cigaretách.
A právě tato vlastnost se stala významným poznávacím znamením a „trademarkem“ této tabákové alternativy.
Při zahřívání na teplotu pouze okolo 300–350 °C se značnou měrou snižuje množství dehtových spalin a eliminuje se množství vdechovaných škodlivin produkovaných při hoření tabáku v klasických cigaretách. Na rozdíl od elektronických cigaret přitom ale přístroje na zahřívaný tabák stále ke svému fungování využívají skutečný tabák a nenahrazují ho žádnými umělými náhražkami.
Zahřívaný tabák si rozumí s technologiemi
Počátky technologických experimentů s alternativními způsoby konzumace tabáku bychom mohli vystopovat dokonce již krátce po druhé světové válce. Ovšem první skutečný přístroj na zahřívání tabáku se na trh dostal až v roce 1988, kdy s ním přišla americká tabáková firma RJ Reynolds.
Tímto průkopnickým modelem se pak již otevřela cesta k tomu, aby se v průběhu devadesátých let zrodil koncept samostatného zahřívače, do něhož uživatel vkládá náplně s tabákovou směsí, která je speciálně uzpůsobena a připravena právě pro metodu zahřívání.
Inovace a design
Významným milníkem v technologickém rozvoji zahřívaného tabáku bylo období po roce 2007, kdy se na trhu začala objevovat modernější zařízení od různých výrobců. Mezi ně patří například IQOS od společnosti Philip Morris International či Ploom od Japan Tobacco International (zkráceně JTI).
Společnost British American Tobacco má ve svém portfoliu glo. Všechny tyto společnosti investují do inovativních technologických postupů a moderního designu svých produktů.
Výrobci využívají různé technologie zahřívání tabáku. Zařízení Ploom například používá systém zahřívání tabákových náplní v uzavřené komoře (technologie HeatFlow). Kolem náplně proudí horký vzduch, aniž by došlo k přímému kontaktu se zdrojem tepla.
Díky promyšleným technologiím moderní zařízení na zahřívání tabáku výrazně omezují produkci kouře a zápachu ve srovnání s klasickými cigaretami, což je výhoda oceňovaná uživateli i jejich okolím.
Ani zahřívaný tabák není jen jeden
Každá značka má svůj jedinečný ekosystém chutí a odlišuje se nejen v technologii zahřívání, ale i ve své filozofii.
Výrobci tak reagují na měnící se preference spotřebitelů, pro které už není důležitý jen samotný produkt, ale i hodnoty a příběh, který reprezentuje.