Brněnská firma Spacemanic vyrábí miniaturní satelity. V budoucnu by se chtěla pustit do konstruování větších družic, a až vznikne základna na Měsíci, plánuje dobýt se svými produkty i jeho oběžnou dráhu. A časem by se chtěla dostat také na Mars.
Český středoškolák Simon Klinga, člen aktuálního žebříčku Forbes 30 pod 30, s týmem dalších studentů navrhl družici, zejména její přístrojové vybavení, a sehnal na ni peníze.
Před Vánocemi ji do vesmíru vynesla raketa Falcon 9 americké společnosti SpaceX. Přelomová mise se uskutečnila právě ve spolupráci s firmou Spacemanic. Díky jejím kontaktům získal studentský tým letenku zdarma. A Spacemanic také zkonstruoval základ miniaturního satelitu, který byl následně vybaven přístroji.
„Volnou letenku jsme dostali jako kompenzaci za předchozí technické obtíže,“ vysvětluje zakladatel a šéf Spacemanicu Jakub Kapuš. Musel se s kolegy rychle rozhodnout, komu ji poskytnou.
Jako první oslovili Klingův studentský tým LASAR, který vymyslel, jak z oběžné dráhy odklízet kosmické smetí, ale své teorie potřeboval ověřit. Studenti Kapuše překvapili svou rozhodností. Vyjednávání začalo v pondělí a v pátek už se odevzdávaly hotové plány mise.
Za dalších šest týdnů byl satelit připravený ke startu. Ten se zdařil a v nejbližší době má družice LASARsat poslat z oběžné dráhy první snímky a následně i data.
Prvňák s dalekohledem
Název firmy „vesmírní maniaci“ vystihuje i její podstatu. Startup Spacemanic sdružuje nadšence do kosmických technologií.
„Nepovažuji se za klasického podnikatele, který si na začátku udělá průzkum trhu a zjistí, že malé satelity jsou výnosné, a začne s jejich výrobou. Já se do byznysu pustil, protože jsem chtěl létat do vesmíru a posouvat hranice,“ popisuje Jakub Kapuš.
Astronomie ho fascinovala od malička. Už v šesti letech začal pozorovat vesmír dalekohledem. A samotným kosmickým technologiím se věnuje od sedmnácti.
V roce 2014 založil v Bratislavě startup Spacemanic zaměřený na vývoj malých satelitů, které vypadají jako kostky o rozměrech zhruba deset centimetrů. Prvním úspěšným projektem se v roce 2017 stala slovenská družice skCube.
Jelikož na Slovensku chyběl a stále chybí ekosystém firem zaměřených na vesmírný byznys, začala se společnost Spacemanic postupně přesouvat do Brna.
Foto se souhlasem Spacemanic
„Získali jsme tam podporu z inkubátoru Evropské kosmické agentury ve výši padesát tisíc eur,“ objasňuje Kapuš, co jeho firmu nakoplo.
Od té doby startup roste. Ačkoli program skončil, další zakázky přicházejí. Příležitosti v Česku jsou podle něj mnohem lepší. Slovensko například na rozdíl od Česka stále není členem Evropské vesmírné agentury.
Firma Spacemanic, která dnes zaměstnává asi třicet lidí, poskytuje svým zákazníkům služby na klíč. „Postavíme družici, někdy i včetně zařízení a přístrojů, zabezpečíme, aby se dostala do vesmíru. Máme na starosti i testování a dokumentaci,“ říká Kapuš.
Společnost se mnohdy stará také o komunikaci s družicí. Zákazník tak nemusí řešit technické detaily a může se soustředit na hlavní cíl mise.
Startup také řeší, kdo družici vynese do vesmíru. Na základě požadavků zákazníka osloví partnerské společnosti a hledají vhodnou příležitost.
„Nelétáme jen s americkými raketami, v minulosti jsme využili indickou, před začátkem války na Ukrajině jsme letěli na ruské raketě Sojuz z Bajkonuru. Loni jsme se účastnili úplně prvního letu evropské rakety Ariane 6,“ vypočítává Kapuš.
Rozptyl v nákladech na přípravu jednotlivých družic je obrovský. Jednodušší, technicky méně náročné satelity, jako je Planetum 1 pro pražské planetárium, stojí řádově jednotky milionů korun. „U extrémně náročných projektů typu družice Corvus pro ESA se bavíme o milionech eur,“ upozorňuje Kapuš.
Růžový satelit pro dceru
Mezi zákazníky společnosti Spacemanic patří výzkumné instituce, firmy, ale třeba i nadšenci a fanoušci vesmíru.
„Český podnik BD Sensors využívá naše satelity k tomu, aby si ve vesmíru otestoval svá zařízení, která vyrábí pro jiné kosmické mise,“ popisuje Kapuš. Vedle toho existují i firemní zákazníci, kteří mají zájem jen o určitá data z oběžné dráhy, ne o kompletní satelit. „I takové služby poskytujeme,“ podotýká.
A někteří podnikatelé si prostě jen chtějí splnit sen mít vlastní satelit na oběžné dráze. „Ukazuje to, že je vesmír stále dostupnější,“ míní Kapuš a zmiňuje slovenského podnikatele Borise Procika, který si u Spacemanicu pořídil vlastní minisatelit a pojmenoval ho po své dceři Veronika.
„Měl navíc požadavek na barvu družice, takže solární panely jsou růžové,“ říká Kapuš s tím, že jde o jedinou růžovou družici na oběžné dráze. Obsahuje dvojici kamer, nový systém antén, GPS modul a bude zajišťovat hlavně radiovysílání pro školy.
Foto se souhlasem Spacemanic
Loni firma vypustila také první chorvatskou družici. „Mise byla úspěšná. Oblast Balkánu má velký potenciál, tamní kosmický průmysl se bude rychle rozvíjet,“ myslí si Kapuš a oceňuje, že jeho společnost může být u toho.
Celkově má na svém kontě Spacemanic zatím deset minisatelitů. „V porovnání s konkurencí je to vysoké číslo,“ poznamenává Kapuš. Další dva nyní připravuje. Pracuje například na misi Corvus, která vznikla v rámci programu Evropské vesmírné agentury.
V budoucnu by firma ráda expandovala do ciziny, zejména do USA, Spojených arabských emirátů nebo do Japonska. Doposud si vystačila bez investic a bez půjček, ale větší expanze by za těchto podmínek byla velmi zdlouhavá, takže se firma začíná rozhlížet i po investorovi.
Spacemanic zatím vyrábí miniaturní satelity s hmotností jednotek kilogramů. S novými raketami by měla cena za vypuštění družic klesat. Pokud k tomu dojde, chce se startup pustit i do konstruování větších družic o hmotnosti desítek nebo stovek kilogramů.
„Až vznikne základna na Měsíci, bude potřeba vytvořit kolem ní potřebné služby, tedy navigaci, internet nebo telekomunikaci,“ vysvětluje Kapuš. A jeho firma chce být u toho a mít satelity na oběžné dráze Měsíce. Časem by podobně chtěla proniknout na Mars.
