Kdyby někdo před více než dvaceti lety Alici Štundě, tehdy mladé chemické inženýrce v kanadské Albertě, prozradil, že jednou vybuduje jednu z nejambicióznějších a nejpropracovanějších soukromých škol v Česku, nejspíš by to odbyla smíchem. V té době totiž brázdila kanadskou divočinu v obrovském trucku, s puškou přes rameno a kompasem v kapse, a analyzovala ropné vrty.
Deset let v cizí zemi a neodbytný stesk po domově ale všechno změnily. Alice Štunda se vrátila domů i s malou dcerou a kanadským manželem. Chtěla si ovšem nechat dveře otevřené pro případný návrat do Kanady, a tak začala pro svou dceru hledat plně bilingvní vzdělání, které by ji umožnilo kdykoli se plynule přesunout do kanadského školství. A tehdy narazila…
Atmosféru soukromé dvojjazyčné česko-kanadské školy Sunny Canadian v Jesenici u Prahy nasajeme hned ve dveřích, kde nás vítá nejen vedení školy, ale i děti v typických šedo-žlutých uniformách, které vesele běhají po škole. Ačkoli je Sunny Canadian poměrně velká škola s téměř sedmi sty žáky, je na první pohled vidět, že se zde všichni dobře znají a panuje tu rodinná atmosféra. Přicházíme okolo desáté hodiny, kdy mají děti snídani, kterou si mohou formou bufetu nabídnout ve školní jídelně.
Foto: Jan Rasch – Rasch Media
Foto: Jan Rasch – Rasch Media
Foto: Jan Rasch – Rasch Media
Foto: Jan Rasch – Rasch Media
Foto: Jan Rasch – Rasch Media
Foto: Jan Rasch – Rasch Media
„Pravidelná a vyvážená strava je něco, na co naše paní ředitelka klade velký důraz,“ vysvětluje na úvod Jitka Hošková, šéfka marketingu a aktivit, než nás zavede do zasedací místnosti. Tam už na nás čekají majitelka školy Alice Štunda a ředitelka Kateřina Kožnarová, připravené vyprávět nám příběh školy a představit přístup, který je v mnoha ohledech zcela ojedinělý.
Od školky k celému ekosystému
„Když jsem se před třiadvaceti lety vrátila z Kanady, měla jsem naivní představu, že dám dceru do bilingvní školky. České rádoby bilingvní školky ale měly angličtinu třeba jen dvě hodiny týdně, což je strašně málo. Potřebovala jsem bilingvní dítě, ne dítě, které se dokáže jen zeptat, kde je nádraží,“ vysvětluje Štunda na úvod.
Ten moment, který změnil život jí i tisícovkám dětí, si pamatuje přesně. „Byla jsem na prohlídce nejmenované anglické školky. Učitelka prostě jen seděla za stolem a dětí, které tam byly kvůli angličtině, si vůbec nevšímala. Natož, aby na ně mluvila anglicky. Absolutně to nemělo hodnotu nadstandardního školkovného, které požadovali,“ popisuje Štunda den, kdy se jí v hlavě zrodil plán.
Psal se rok 2002, když v pronajatých prostorech Alice Štunda otevřela první opravdu bilingvní školku v Česku Sunny Canadian. Neměla velký kapitál ani zkušenosti, ale nechybělo jí nadšení, odhodlání a nápady.
Dala dohromady tým lidí se zkušenostmi ve vzdělávání, a sama se stala „holkou pro všechno“. „Uklízela jsem, dovážela obědy, které jsem sama připravovala. Mezitím jsem vyřizovala papíry, řešila úřady a organizovala vše, co bylo potřeba. Pracovala jsem dvacet hodin denně, ale díky tomu, že jsem zastala práci pěti lidí, jsem výrazně ušetřila. Jinak bych na to neměla,“ vzpomíná Štunda.
Pracovala jsem dvacet hodin denně, ale díky tomu, že jsem zastala práci pěti lidí, jsem výrazně ušetřila. Jinak bych na to neměla.
První bilingvní školka byla trhák. Štunda nepotřebovala ani marketing. „Po bilingvním vzdělání byl tehdy reálný hlad. Zejména u rodičů, kteří už tenkrát hodně cestovali za byznysem a uvědomovali si budoucí potřebu angličtiny v kontrastu s nedostatečným anglickým vzděláním, které sami dostali,“ konstatuje zakladatelka Sunny Canadian s tím, že další rok už otevřela dvě třídy.
Růst byl neúprosný a tehdejší prostory malé. Po osmi letech, když se rozhodla otevřít i školu, si proto vzala půjčku na stavbu první části současné budovy.
S bankou to šlo hladce, zato úřady jí tenkrát nešly zrovna naproti a jako průkopnice první bilingvní školy si cestu musela prostě prorazit. „Bylo těžké na ministerstvu vysvětlit, že nejde jen o angličtinu jako předmět, ale že chceme v angličtině učit i matematiku nebo biologii. Trvalo to skoro dva roky. Ale já se nevzdávám, takže jsem otravovala tak dlouho, až to vyšlo,“ vypráví se smíchem a dodává, že škola rostla doslova s dětmi.
Realita místo teorie
Z jedné malé školky s desítkou dětí v pronajaté místnosti je dnes školka, základní škola a gymnázium s více než šesti stovkami dětí, která je unikátní v mnoha směrech. Sunny Canadian charakterizuje promyšlený kurikulární systém od školky až po maturitu, který má jediný cíl, vypěstovat maturanty, kteří se s přehledem dostanou na nejprestižnější školy světa. Školné přitom vyjde okolo pětadvaceti tisíc korun na měsíc.
Univerzity dnes totiž mnohem víc než známky zajímá, co má student za sebou, jaký projekt vytvořil, co reálně rozjel, jestli dokázal prosadit vlastní iniciativu nebo třeba vybudoval malý startup. A to je přesně oblast, ve které studenti Sunny Canadian vynikají.
„Projekty tu nevznikají jen do šuplíku, ale přirozeně přerůstají v realitu. Jeden z gymnazistů například nedávno založil vlastní odběrné místo pro dárce a provozuje ho tak profesionálně, že jeho práce ještě donedávna visela přímo ve škole jako inspirace ostatním. Jiný z našich studentů má třeba společnost, která se zabývá správou sociálních sítí,“ uvádí příklady ředitelka školy Kateřina Kožnarová.
Štunda ani Kožnarová se přitom nespoléhají jen na dojem. Jako vědkyně, jedna z oboru chemie, druhá z biologie, se opírají především o data. Sunny Canadian je jednou z mála, možná i jedinou školou v Česku, která své žáky průběžně testuje ve třetí, páté, sedmé i deváté třídě ve všech hlavních předmětech a sleduje jejich relativní pokrok.
K tomu škola využívá jazykové certifikáty i vlastní interní testy, které vytvářejí komplexní mapu celé školy a ukazují, kdo je nad standardem, kdo ho splňuje a kdo potřebuje podporu. Nejde o trestání, jde o to, aby škola přesně věděla, co je třeba upravit, a mohla každému žákovi pomoci naplno rozvinout jeho potenciál.
„Každé dítě u nás dosahuje cíle svým vlastním tempem. Dokážeme tak podpořit i průměrně nadané děti. Výzkumy ukazují, jak odlišně dozrává mozek dívek a chlapců, například v oblasti matematického talentu jsou rozdíly obrovské. Školy, které učí třídy místo jednotlivých dětí, často chybují tím, že očekávají stejný vývoj celé kohorty ve stejný okamžik. Sama jsem například na matematiku dozrála až kolem osmnácti let,“ vysvětluje Kožnarová.
Foto: Jan Rasch – Rasch Media
Kožnarová upřesňuje, že i průměrné dítě může dosahovat nadprůměrných výsledků, pokud je součástí podporujícího, laskavého a strukturovaného prostředí s jasnou vizí a cíli. Ona i majitelka školy prý zažily, jaké to je, když vás ve škole někdo zaškatulkuje a zavře před vámi dveře. A právě proto zvolily opačný, otevřený přístup.
První stupeň je kombinací českého a anglického bloku, předměty se učí v obou jazycích. Škola má outdoorový program od první třídy, kdy děti spí pod stanem, chodí desetikilometrové pochody, učí se samostatnosti a tomu, že ne vše v životě je komfortní.
„Chtěla jsem, aby děti podnikatelů a manažerů nebyly zhýčkané. Aby věděly, že dokážou spát venku, zmoknout, nést si batoh. Je to výchova pro život,“ říká Štunda a dodává, že už v první třídě říkají rodičům, aby dětem tašku do školy nechystali. „Dítě to má dělat samo a nevadí, když něco zapomene, příště se polepší,“ konstatuje.
Chtěla jsem, aby děti podnikatelů a manažerů nebyly zhýčkané. Aby věděly, že dokážou spát venku, zmoknout, nést si batoh. Je to výchova pro život.
Už od druhé třídy se děti věnují projektovým olympiádám, pokračují badatelskými úkoly a na konci prvního stupně to vrcholí spoluprací s kurátory Lobkowiczkého paláce. „Vybraní žáci pracují se skutečnými archeologickými artefakty a učí se postupům, které běžně používají historici a archeologové. V páté třídě už děti vědí, zda chtějí pokračovat v diplomatické větvi, ve vědecké STEAM třídě (věda, technologie, inženýring, umění, matematika), nebo ve speciální třídě Explorers, určené pro vysoce nadané děti, které se ještě nechtějí úzce specializovat,“ popisuje majitelka školy.
„Všeobecné vzdělání je dnes luxus, který si společnost už nemůže dovolit. Tlak na specializaci je obrovský,“ doplňuje Kožnarová.
Výchova pro život
Další charakteristikou Sunny Canadian je práce s nadanými dětmi skrze vlastní klub. Jde o systémovou podporu. „Mind Club sdružuje mimořádně intelektově nadané děti, které si samy určují témata, kterým se chtějí věnovat, od robotiky po tvorbu divadelní hry. Jde o bezpečný prostor pro děti, které se jinak často setkávají s nepochopením,“ popisuje zakladatelka klubu a současná ředitelka školy Kateřina Kožnarová.
Skutečné nadání se podle ní neprojevuje počtem vyřešených testů, ale způsobem myšlení. Talentované dítě bývá zvídavé, tvořivé, ptá se „co kdyby“ a hledá souvislosti tam, kde jiní vidí jen jednotlivosti. „Dokáže nalézat nečekaná řešení a kombinovat poznatky napříč obory. Naopak dítě naučené na testy dokáže odpovědět přesně na to, co se naučilo, ale bez přesahu,“ vysvětluje Kožnarová.
Systém vzdělávání je na základní škole i gymnáziu vystavěn „pozpátku“. Škola nejdřív definuje, co má umět maturant – akademickou angličtinu na úrovni C1–C2, několik takzvaných AP předmětů, portfolio skutečných projektů, dobře rozvinuté kompetence i hodnoty. A teprve podle toho plánuje výuku, často s přihlédnutím k individuálním potřebám žáků. Proto už nejmenší děti skládají dějové linky, analyzují postavy, pracují se strukturou příběhu, aniž by věděly, že je to „literární analýza“. Jen se na ni jednou připraví.
Sunny Canadian je první a dosud jediná škola v Česku, která učí pod vlastní střechou dostatečné množství AP předmětů, které stačí k získání kompletního AP diplomu. Ne online, ne přes externí centrum, ale učí je ve vlastních třídách, s vlastními učiteli a plnou odpovědností za kvalitu. Nabídku AP předmětů rozšiřuje dále spolupráce s Centrem pro talentovanou mládež (CTM), kde někteří Sunny Canadian studenti studují vybrané předměty také on-line.
„Advanced Placement je nejstarší a nejprestižnější univerzitní program pro středoškoláky na světě, vytvořený původně elitními americkými univerzitami jako Harvard či Princeton, aby dokázaly rozeznat opravdu akademicky připravené kandidáty. Jde o plnohodnotné univerzitní kurzy, které studenti skládají během střední školy a které jim mohou zajistit uznání předmětů, lepší pozici při přijímacím řízení nebo rovnou prominutí zkoušek,“ vysvětluje Kožnarová.
AP kurzy škola nabízí paralelně už od prvního ročníku gymnázia, umožňuje studentům kombinovat vlastní nabídku se zahraničními předměty a vytváří podmínky, v nichž i průměrné dítě může vybudovat profil, který otevírá dveře na nejprestižnější univerzity světa, což se také daří. Na některou z prestižních světových i domácích místních škol se dostává sto procent žáků.
Nestandardní je zde i vyučovací doba, která u žáků prvního stupně začíná v devět hodin a končí ve tři odpoledne. „Abychom dosáhli té nejvyšší kvality vzdělání, musíme tomu samozřejmě věnovat větší čas,“ vysvětluje Kožnarová. „Na druhou stranu, naši učitelé dělají výuku zábavnou formou, což děti perfektně motivuje,“ dodává.
A nebojí se dětem vštěpovat ani správné hodnoty. „Respekt, zodpovědnost, radost, čestnost, lidskost a excelence v tom, co děláte. To jsou naše hodnoty, se kterými my i studenti pracujeme každý den,“ vysvětluje Štunda.
Dalším specifikem školy je i velká nabídka mimoškolních aktivit, až sto kroužků od akademických, sportovních přes technologické až po umělecké. „Je to sestaveno tak, aby dětem umožňovaly co nejvíc zkoušet, opouštět komfortní zónu a rozvíjet neuroplasticitu mozku. Akademicky silné děti dostávají prostor pro volnou hru, uvolněnější děti zase dostávají víc struktury,“ vysvětluje Kožnarová vizi školy. Kroužky jsou přitom otevřené i pro děti z jiných škol a starší studenti se někdy zapojují do jejich vedení.
Nezávislost a odhodlání
Jako každá škola i Sunny Canadian čelí různým výzvám. Tou největší je hledání kvalitních učitelů. „V našem případě je to ještě o něco složitější, protože stejně jako při přijímání dětí chceme, aby rodiče souzněli s našimi hodnotami, totéž očekáváme i od učitelů. Nehledáme jen odborníky s praxí, ale především lidi otevřené změnám, s vnitřní motivací, kteří opravdu chtějí dělat svou práci dobře,“ vysvětluje Štunda.
Druhou velkou výzvou, která školu čeká teprve v září příštího roku, bude plynulý přechod do nové budovy a její maximální využití pro rozvoj studentů. Nová Maple Building, architektonicky inspirovaná javorovým listem, nabídne mimo jiné i moderní regionální centrum STEAM pro vědu, technologie, inženýring, umění a matematiku, technologické ateliéry i prostor pro interdisciplinární projekty. Škola tím reaguje nejen na aktuální potřebu rozšiřování, ale zároveň posouvá hranice moderního vzdělávání.
„Cílem je nabídnout studentům bezpečný a funkční prostor, který podpoří jejich rozvoj v klíčových oblastech moderního vzdělávání. Velký důraz klademe na propojení teorie s praxí a věříme, že STEAM centrum bude tím správným prostředím, kde studenti aktivně rozvíjejí a hýčkají své talenty,“ komentuje změny Štunda.
Za novou budovou v hodnotě 330 milionů korun přitom nestojí žádný investor, ale regulérní bankovní půjčka, což podtrhuje nezávislost školy a odhodlání její zakladatelky pokračovat v inovacích.
Nová budova rozhodně nebude poslední změnou. Neustálý rozvoj je totiž součástí genů Sunny Canadian. „Naše škola nikdy není hotová. Cítím v sobě vnitřní nutkání ji neustále posouvat dál, zlepšovat a zdokonalovat. Právě díky tomu stále rosteme a vyvíjíme se,‘“ shrnuje Štunda filozofii, která stojí za úspěchem školy.
